Útěcha
Ilustrační foto: Pixabay

Útěcha

22. 2. 2022

Poprvé pocítila Marie, že není vše v pořádku, když jí v nohou projela ostrá bolest. Včera byla u lékaře na převazu a teď pozorovala, že obvazy jsou zase mokré, rány mokvají. Staroba, choroba, chudoba. Tak by mohla charakterizovat stav, ve kterém se právě nachází. Teď seděla jako každý den na schodech u kostela a čekala první skupiny cizinců, které vejdou a dají ji nějakou tu korunu. Sedla si naproti dědkovi, jako vždycky. Měli všichni svá místa. Dědek dneska nebyl ve své kůži, náladu měl pod psa, což poznala z dálky podle schouleného těla a schovaného obličeje.

Je to slabý, dneska. A ještě k tomu teď přišla ta rumunská cikánka, která všechno sebere.

Slyšíš, dědku, ta cikánka nám všechno vezme. Ty tu sedíš, hlavu schovanou, ani se nehneš. Dyť sme si ani neškrtli. Máš tu misku skoro prázdnou.

Něco tam je. Dal jsem si to do kapsy.

Ale nekecej, já tě pozoruju, máš kulový.  Vyhoď tu Rumunku, slyšíš. Co mlčíš!

Ale jo.

Řekneš jo a ani se nehneš. Ty jsi k ničemu.

Dej mi pokoj, bábo jedna bláznivá.

Kdyby tu byl Míra, ale ten chodí jen v sobotu a v neděli. Ten by ji vyhodil. Stejně stojí na jeho místě. Jen počkej, až přijde Míra, to vyletíš, že se nebudeš stačit divit. No, jo, když von už teď chodí jen jednou tejdně.  Vždycky se na to umeje v Holešovicích na nádraží. Vlasy má k ramenům, věčně zaprášený a špinavý jako ty schody u kostela.

Marie najednou pocítila jakousi náklonnost k tomu zatracenýmu chlapovi, jak mu občas říkala. Věkem by mohl být jejím synem, je mu teprve pětačtyřicet.

Copak Mírovi, tomu je hej, v létě spí v parku, u něho vlčák v klubíčku. Jsou to taková dvojka. Když je tu, tak je mi líp. A ten den líp utíká…. V zimě prej spával u nějaký ženský. Říká, že si člověk venku musí dát pozor na nohy, když je velká zima. Jemu se to říká, ale já se bojím spát v parku venku. Teď to ještě jde, teď není taková zima. Pak budu muset zase holt spát někde v nonstopu. Ta zima je vůbec nejhorší. Ta by neměla bejt. Musím si zase koupit něco v sekáči. Tyhle hadry už musím vyhodit, jsou špinavý jak prase. Beztak jsou na rozpadnutí. Míra taky říká, že člověk nesmí všechny peníze hned utratit. Ne prej jako ta bába, co tu byla přede mnou. Prej hned jak měla peníze, koupila si flašku vodky a do půl hodiny jí celou vyžunkla. Vona prej hrozně pila. A pak spadla do toho koše, co u něj seděla. Támhle sou zase kapsáři….

Ach jo. Kdyby už vypadla ta Rumunka. Věčně mele, děti, děti, dejte. A všechno mi vyfoukne. A dědek se ani nehne. Ten ji tak vyhodí. To jo. Na svatýho Dyndy. A my utřem hubu. Není to moje vina. Vždycky mně před nosem všechno ulítlo. I mýho starýho mi vyfoukla jiná. A syna taky, ta snacha mizerná, kterou jsem tak nesnášela. Věčně štvala syna proti mně, až jsme se přestali vídat.

Je fakt, že Marie se nikdy moc nesnažila. Proč taky. To se k ní hodí, k Marii. Vždy to, co chtěla, jí bylo odebráno. I dneska, je už skoro poledne a ona má sotva stovku. Asi to za chvíli sbalí a přijde zítra. To už tu bude Míra. Pomalu se zvedla ze země, dala polštářek, na kterém seděla do igelitové tašky a loudavým krokem scházela ze schodů. Věřila, že se všechno vyřeší i bez její velké námahy. Ostatně jako všechno v jejím životě.     

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Margita Melegova
Nastesti v nasi oblasti jsem na zebraka nenarazila, ale sestra pred lety byla v Polsku se zajezdem, vypravela mi kolik jich tam je, bylo ji tak tezko u srdce ze se rozhodla tam uz nikdy nepojede.
Jana Jurečková
Před lety jsem v Olomouci viděla sedět pána na vozíku. Na zemi cedulka - na nový vozík - u ní miska na peníze. Pak přišli dva chlapi, vynesli ho do hospody a peníze propili....Tím jsem nechtěla říct, že někteří jsou na tom opravdu zle a zaslouží náš soucit.
Marie 00000
Viděla jsem chlapa na vozíku, který žebral. Opodál byli cigoši, a co mu kdo dal, okamžitě mu sebrali. Zhruba za půl hodiny chlápek vstal z vozíku, složil ho, nastoupil do auta a odjel... stalo se na Sokolské u bývalého vchodu do VZP v Ostravě.
Eva Mužíková
Když uvidím žebráka vedle ktetého leží schoulený pejsek, mám zkažený den.
Jana Kollinová
Neumím se vžít do role žebráka a tak můj příspěvek jen reaguje na zprostředkování autorkou článku. Ze svých zkušeností vím, řekněme v posledních postkomunistických letech nejsou problémem žebráci, ale bezdomovci. Nevím, zda existuje sociální definice žebráka a bezdomovce, ale co vím, že bezdomovci mi dokáží otrávit nejen den. Vidím je při procházkách v Zámecké zahradě, okupují rozsáhlou nemovitost ve středu Teplic, otravují ovzduší pálením odpadků, ale nežebrají. Nejsou nebezpeční, jen JSOU!!
Granda Nekonata
Moc hezky napsané. Na žebráka musí mít člověk náturu, a ta je vystižená v konci článku. A někdo musí mít náturu házet žebrákům drobáky. Líbí se mi projekt Nový prostor.Umožňuje to řešit důstojně pro obě strany.
Zuzana Pivcová
S bezdomovci a hlavně žebráky mám trochu obdobné zkušenosti. Několikrát jsem dala peníze nevidomé Rumunce před kostelem Panny Marie Sněžné na Jungmannově náměstí. Pak jsem viděla, jak ji nastrčily další Rumunky k Hlavnímu nádraží a peníze si od ní braly. Mladá dívka, které jsem něco dala, že ji vyhodili z domu, se mi za rohem s klukem smála, jak jsem nalítla. A další. Je mi všech těch lidí líto. Hlavně za to, jak ztratili schopnost pěkně lidsky žít. Neumím jim pomoci, finanční příspěvek není řešení.
Jana Šenbergerová
Také ze života, bohužel. Není všechno jen krásné a růžové. Je dobře, že jsme schopni vidět i odvrácenou stranu, ale špatně, když jenom odvrátíme hlavu.
Lidmila Nejedlá
Michaelo, asi tak nějak to mezi bezdomovci chodí. Nemoci, smutek, vztek...jak smutné a beznadějné. Autenticky napsané..
Hana Rypáčková
Hezky vypozorované a napsané.Měli jsme tu jednoho se psem,pískálka u kostela.Často se lidi zastavili a krmili psa..Vyhláškou se ho město zbavilo.Na Podskalí jim žít taky nedovolí,ale po řece z města měli jakési příbytky...Parta mlaďasů.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.