Tisícové pokušení

Tisícové pokušení

21. 5. 2015

Nedělní služba v recepci školního hotelu bývá pohodová. Nepřijíždí mnoho hostů a ti, co přijedou, jsou většinou předem ohlášeni a recepční má tak dokonalý přehled. Pasanti z ulice přicházejí výjimečně. Zato studenti se hrnou v intervalech přijíždějících vlaků a autobusů. Pozdraví a mizí v patrech svých ubytoven, jsou zvyklí v recepci nerušit. Jsem sama, žádný student nemá praxi.

Dnes mi to náramně vyhovuje. Podívám se na hokej, popovídám s vychovateli, kteří mají zrovna službu, mrknu na íčko, a až přijede poslední host ve 23.30 hodin, magistr z Brna, udělám uzávěrky, stulím se do pohodlného křesla a možná i zdřímnu.

Čas se vleče. Deset hodin, deset třicet, konečně jedenáct a konečně poslední host. Omlouvá se za pozdní příjezd a já s úsměvem od ucha k uchu mu jeho omluvu vymlouvám. Známe se, jezdí k nám často a tak pravidelně, že má na pobyt u nás stálou slevu. 

Tak konečně! Vše zkontroluji, úklid pro pokojské mám dávno hotový, taktéž hlášení stravy pro kuchyň a obsluhu v jídelně. Uzavírám Pokladní knihu, sčítám Pokladní deník, kontroluji účty v počítači... hurá, vše souhlasí, částky jsou stejné. Z kasy napočítám peníze pro odvod tržby a... a... a jejda, přebývá mi tisícovka. No nic, spletla jsem se, počítám znovu. Zase tisícovka zbývá. Tak znovu a zase přebytek. Kontroluji obálky dvou tržeb dozadu, zda se nezmýlily kolegyně. Kdepak, mají vše v pořádku. 

Zaplavila mne nevídaná energie, ožila jsem jak po silné kávě. Tybrďo, tisícovka! Koho jsem to okradla?! Začala jsem si promítat v mysli sled příchozích hostů. Belgičané, takoví milí lidé, pán na mne mluvil vlámsky a se smíchem jsme překládali do němčiny. Ti platili kartou, tedy žádné živé peníze. Tříčlenná rodina... jsou na slevomat, tedy předem zaplaceno. Mám jen poukaz. Rumun na jednu noc, platil pětistovkou..., a tak jsem si postupně vybavovala sled příchozích.

Jsem dobrá, ještě mám pamatováka, pochválila jsem sama sebe. V pět hodin přijel přece pan T., odborník, který vede barmanský a somelierský kurz. Je hostem školy, nic neplatí, ale přijela s ním jeho paní, které zaplatil týdení pobyt a stravu pro oba. Zdravíme se podáním ruky, však se také pár let známe. Počítám, kolik mi pan T. zaplatí, a přitom se odvíjí hovor:

"Jak se máte, ještě stále pracujete?"
"Však vy také neodpočíváte."
"Ale už si říkám, že to zabalím."
" Utíká nám to, viďte...?"
"Jéje, vy máte samé nové tisícovky, jsou pravé?"

No a teď tu sedím a koukám na tu tisícovku. Co všechno se dá za ten tác pořídit. Co myslíš, Franto Palacký, nemrač se tak. Mám vyhlídnuté krásné boty, byly by zadarmo. Ty by mě asi tlačily! Pozvu holky na mejdan. Proboha, přece jim neřeknu, jak jsem k těm penězům přišla. Vzdávám boj sama se sebou a dávám bankovku do obálky, na kterou nadepisuji: Pan T. Ukládám ji do svého hrníčku v zamčené skříni. Ráno moudřejší večera.

Po noční službě usínám doma okamžitě. Usnula jsem i tentokrát. Sny byly strašné. Vidím na zemi ležet tisícovku a nemohu se pro ni shýbnout. Bolí mne žebro. Ulicí jdou lidé a já stále nemohu tu tisícovku zvednout. Už se blíží, už ji vidí. Prožívám stres z chamtivosti.

V poledne jsem se zeptala, zda je v recepci vše v pořádku. "Proč by nebylo, ty to máš přece vždycky v pořádku," říká vedoucí. Nepřiznala jsem se. Vzala jsem obálku a vyrušila pana T. v hodině výuky. "Zbyla mi tisícovka a musí být vaše. Je nová a takovými jste platil jen vy. Žertovali jsme přece, že si je tisknete. Mohly být dvě slepené..."

Pan T se divil, nevšiml si, že by mu chyběla. "Díky, no to je na dar, však se uvidíme." Viděli jsme se, ale nějak nám už neslouží paměť.

Odpoledne jsem si koupila za vlastní poctivý důchod ony boty. Představte si, že mě stejně tlačí.

Můj příběh
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Tollarová
Stávají se různé věci. A jestli se o ni nikdo jiný nehlásil ... tak snad nikomu nechyběla. Teď zrovna jsem náhodou přistála v krámě u pokladny za snachou se dvěma mrňaty a ta zjistila, že nemá peněženku. Předtím z ní platila v lékárně ...
VANDA Blaškovič
Lidmilo a byla ta tisícovka opravdu jeho? Mně se stalo, že mi skoro 80ti letá paní nezpochybnitelně tvrdila, že mi omylem za platbu výletu místo 500,-Kč dala 500Eur....ano, v kase jsem měla několik 500Euro bankovek, ale naprosto mi nevycházela inventura. Přesto jsem ji vrátila 500Eur a ona mi dala 500,-Kč. ..docela dobrý obchod, že...do týdne mi na účtu přistálo 500Eur, ta bábinka totiž nechala 500Eur doma v kuchyni na stole...:)
Hana Práglová
Plně se vžívám do Tvé situace.Zážívám to skoro po každé schůzi seniorů,když vybíráme peníze.Potřebuji rozměnit peníze z jedné hromádky,další peníze položím na jinou než správnou hromádku a pak mám hlavu v pýru.Je dobře,žes neměla moc lidí a máš dobrého pamatováka.Špatných nocí by v opačném případě asi bylo mnohem víc!!!!
Dagmar Bartušková
No, právě - pokušení, pokušení, ale to s v ě d o m í , to by pěkně hryzalo! A když jsme u vrácení, bylo by nám na zvracení, kolik lidí by si ji ponechalo.
Hana Rypáčková
Žádný peníz nestojí za špatné svědomí....Obdivuji, jaký jsi detektiv...
Miluše Hasenohrlová
Paní Lidmilo, krásný příběh.Jen si říkám, kolik lidiček by tu tisícovku asi vrátilo???
Zdena Doušová
Až po přečtení článku mi došlo, že autorem je naše milá průvodkyně po Poděbradech - takže závěr je naprosto jasný! Všem přeju krásný máj.
Zuzana Pivcová
Na Tebe by mi, Liduško, ani jiná varianta rozhodnutí nešla. Jsi zkrátka Lady Sympatie.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.