Psí hovínko a můj zákrok

Psí hovínko a můj zákrok

19. 7. 2015

Přijíždím dnes na kole domů a uvidím pejska gaučáka, kterak si ulevuje na chodníku. Vodítko vedlo ke klukovi, mohlo mu být tak dvanáct. Držel ještě druhého pejska, opět žádného trhače, a smolícímu pejskovi nevěnoval pozornost. Po dokončení kakacího procesu kluk kliďánko odcházel od hromádky. Zavolala jsem na něj, že si tady něco zapomněl a že si počkám, až to uklidí.

Kluk se ani neotočil, já nic, já muzikant. Už do mne vjela zlost a jela jsem pomalu za klukem. Po chvíli si ulevil i druhý pejsek a chlapec se opět neměl k žádnému uklízení. Tak to už mne rozohnilo a zavolala jsem městskou policii s udáním našeho směru pohybu. Kluk pokračoval dál, jakoby se nic nedělo. Náhle odbočil a zmenšila se naděje, že nás policisté najdou, tak jsem zakročila. Přijela jsem úplně blízko ke klukovi a chytila jsem jedno vodítko psa. Začala tahanice. Kluk měl docela sílu. Já rozkročená stojmo, kolo mezi nohama, jednou rukou jsem se snažila držet řídítka a druhou rukou jsem pevně držela rukojeť psího vodítka.

A kluk cloumal a řval: "Dejte mi toho psa!" Já vodítko nevydala a stále jsem opakovala, necloumej se mnou, já jsem šedesátiletá babička, a jestli s tím kolem spadnu, budeš mi platit bolestné. "Tady se mnou počkáš na měšťáky, už jsem je volala."

Kluk tahal jak divý, já držela o stošest, ale přece jen, sil ubývalo. Konečně se na chodníku ukázali dva chodci. Paní trochu starší než já a mladík kolem třicítky. "Prosím, pomozte mi!", volala jsem na ně. Přišli blíž a začali se zajímat, čí je pes. Kluk brečel, že jeho, a já odsouhlasila, že je opravdu jeho, ale že ho držím proto, že po něm neuklidil a volala jsem na něj městskou policii.

"Takže vy držíte toho psa jako rukojmí?" Přikývla jsem, že ano, a že psa vydám až měšťákům, jakmile dojedou, že už jsou na cestě. Ten mladíček ke mně přistoupil a úplně zblízka na mne zařval: "Okamžitě pusťte toho psa!" Tím mne odzbrojil a já psa raději pustila, protože z těch očí šel takový strach, až hrůza. Tak já chci pomoci a místo toho by mladík málem vyfackoval mne.

Kluk popadl psy a pokračoval ve své cestě. Zrovna tak skončilo divadlo pro starou paní, a ta s mladíkem odcházela. Na mladíka jsem ještě zavolala, že škoda, že není v politice, že by tu byl hned pořádek. S křížkem po funuse dojeli policajti. Ukázala jsem měšťákovi vzdalujícího se kluka s dvěma psy. Musela jsem si vyslechnout, že mají na starost důležitější věci, než honit kluka, kde je odpovědnost stejně na rodičích.

"No jo, maličkost, ale když to tak budeme dělat všichni, tak se tu v těch psích ho.nech utopíme." Dívala jsem se za příslušníkem, kterak dohání chlapce se psy, ale byli od sebe ještě hodně daleko, tak jsem to vzdala. Vydýchala jsem se... ale nějak mi to nedalo a objela jsem blok z druhé strany a ejhle, uviděla jsem auto městské policie a příslušníky, kteří pejskaře dohonili a asi mu domlouvali, že po psích přátelích se hovínka opravdu musí uklízet. Za keřem jsem vyčkala, až auto odjede a pomalu jsem sledovala chlapce. Šel se svými pejsky směrem k našemu sídlišti a já jela pomaličku za ním.

Domluva policajtů byla asi důkladná, protože blízko našeho domu opět jeden pejsek utrousil bobíka a kupodivu, chlapeček vytáhl papírové kapesníky, hovínko sebral a odnesl do koše. V tu chvíli jsem si řekla, že ta bitva nebyla marná.

domácí mazlíčci pes policie
Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dagmar Bartušková
Že psi za své vyprazdňování venku nemohou, to ví kdekdo. A ví se také, že někteří lidé jsou horší než dobytek, Jenom se s tím nic nedělá. Někomu holt h... voní. Není h... jako h...!
Zuzana Pivcová
Jsi, Helenko nekompromisně svá a odvážná, moje známá takto oslovila jednou slečnu, venčící pejska, který si ulevil, a "slečna" jí řekla takovou sprostotu, že ji to odradilo a já to tu ani nemohu ocitovat.
Květoslava HOUDKOVÁ
Pane Štorchu - pokud lidé hází sáčky (papírové nebo "plastové" = obojí je z materiálů, které se V PŘÍRODĚ ROZLOŽÍ) do košů na psí exkrementy (tam taky visí ty sáčky) - je to naprosto V POŘÁDKU - to se už nikde netřídí!! Ale když sáček s hovínkem vhodí do běžného odpadkového koše! - to už v pořádku není! Papír.sáčky bývaly s papír.lopatičkou = správné. 1) U "plastových" to tak není - a lidi si by použitou lopatičku rovnou do kapsy zpět nedali = potřebovali by další plast. sáček - ale ten už z rozložitelné suroviny není !! 2) Do země zahrabat? - i kdyby ano, ale přijde jiný pes - ucítí "kamaráda" a někdy i vyhrabe. Však snad i víte, jaký mají psi čich i jak si "značkují" ? Já občas - a teď souvisle po dobu 14 dní - funguji jako "psí MŠ" pro jednu fenku, jejíž rodina odjela na D. Přesto, že mám značný problém s páteří, vždy se ohnu a exkrement uklidím ! - u mne by byla Policie "bez práce".
Miroslav Štorch
Paní Helenko tak to jste se odvážila hodně. Naštěstí Vás nikdo neinzultoval a městská policie přece jen zasáhla. Nelíbí se mi, že i ti slušní, kteří po svých psících uklízí to hází do odpadkových košů. Chudáci pracovníci ve městech, kde třídí odpad. Kdysi jsem napsal jinde článek, že by stačila malá lopatka a zahrabat exkrementy někde do hlíny v parku či lesíku, kde jste se svým miláčkem. Tak se vrátí do přírody rychleji a čistěji :-) Ve vedru i ty odpadkové koše často nelibě páchnou i s jejich obsahem :-)
Květoslava HOUDKOVÁ
Při venčení Sabiny jsem měla vždy s sebou 2-3 sáčky (na příp. "utrousení") - obvykle ale 1 zbýval. Šly jsme kolem poměrně velkého hřiště- pískoviště - tam ženská, pes volně a kakal. Ženská ho pak zavolala a chtěli odejít. Já říkám: "Paní, nate, mně zbyl sáček". A "ta můra" povídá: " a co tím budu dělat?" To mne nasr... a už jsem jen řekla: "Blbější otázku nemáte"?? - a se Sabčou jsme radši šly pryč! Prostě na pitomý lidi není léku - nic nepomůže!!
Lidmila Nejedlá
Milá Helenko, někdy si říkám, jaký jsme to národ! Posmíváme se tureckým záchodům, ale doma si kálíme na chodníky. Také mě to rozčiluje.
Alena Várošová
To jste statečná žena paní Heleno,je mnoho lidí,kteří to raději nevidí a otočí se na druhou stranu.Když už někde chce mít pejska,musí si uvědomit,že to není jen hračka a že ten pejsek dělá taky bobečky. A ten sáček není tak těžký,aby jej nemohl mít člověk v kapse.
Hana Rypáčková
Jsi dobrá Helenko....Já uklízím. Bez pytlíku ani ránu.
Květoslava HOUDKOVÁ
K 50.naroz. mi syn s rodinou dali štěně-roztomilou Sabinku (stř.špic) - v košíčku kousek deky, na krku mašlička. A když jsem pak košíček chtěla uklidit - překvapení - pod dekou úklidový "psí sáček" a v něm několik dalších = první počinek! Za 15 r. Sabčina života jsem jich spotřebovala mnoho - uklízela jsem poctivě. Viděli to i pracovníci, když doplňovali sáčky ke košům - a celé balení mi občas dali. Ty děti, co neuklidí, možná "do toho" někdy šlápnou a poučí se. Horší je: "Pupkatý" chlap + větší pes= na chodníku zůstane víc !!
Zdenka Jírová
Kdyby si každý člověk všímal, co se kolem děje, bylo by všude mnohem čistěji. V Německu by si to nikdo nedovolí neuklidit po svém psu.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.