Moje malá úchylka aneb Z okna hleď!
FOTO: Jan Raška

Moje malá úchylka aneb Z okna hleď!

26. 9. 2015

Mám jednu slabost. No, slabost, ona je to spíš závislost. Anebo, proč to nepřiznat, je to úchylka. Prostě "neodolatelná nutnost vyhlédnout z okna". Kamkoli poprvé přijdu, musím se nejdříve podívat z okna, jaký je tam výhled.

Přijedeme na dovolenou do penzionu či hotelu, a hned po otevření dveří spěchám oknu a kochám se výhledem do krajiny. Někdo možná nejdříve sleduje, zda je pokoj čistý, jaké jsou tam postele, koupelna, toaleta, vybavení kuchyně. Mě zajímá výhled. Mám nějakou pracovní schůzku, po vstupu do kanceláře se nenápadně sunu k oknu a někdy jen tak mimoděk, jindy zcela bezostyšně, vyhlédnu z jejich okna. V restauraci si sedám vždy k oknu a když u něj není místo, alespoň krátce nahlédnu, ale už vím, že mi nebude tolik chutnat jako kdybych seděl vedle parapetu.

Když jsem po přestěhování z Ostravy do Prahy střídal nejrůznější pronájmy, zajímalo mě samozřejmě především to, jaký bude v pronajímaném bytě výhled. A přitom nejde o to, že bych se potřeboval z toho okna pravidelně dívat. Nejsem čumil, který sleduje, co se děje na ulici či u sousedů. Zajímá mě prostě jen ten první výhled, jako by mi mozek vždy po vojensku přikazoval "Z okna hleď!"

Fascinující jsou samozřejmě výhledy z oken nejrůznějších hradů a zámků, v Praze je úžasný výhled z Žižkovského vysílače, ale třeba i z budovy České spořitelny na Pankráci, líbí se mi pohled z Lichtenštejnského paláce na střechy malostranských domů, uklidňují mě pohledy z horských chalup na lesy a stráně. Nedávno jsem daroval své ženě k narozeninám poukaz na dvoudenní ubytování v hotelu Ještěd. Proč asi…?

Ale nemyslete si, jsou i okna, která nemám rád. Například pohled z okna letadla mi zrovna moc dobře nedělá, v letadle vždy počítám minuty do přistání a nemohu se dočkat, až nakouknu z okna poté, co letadlo na letišti bezpečně doroluje. Nemám rád ani pohled na počítačová Windows, protože to většinou znamená práci. A nepříjemná jsou i okna po pozření většího množství alkoholu...

 

img_20150713_122912_201509261303015.jpg

 

Pohled z vlastních oken

Před patnácti lety jsem narazil na výhodnou koupi malého domku na kraji Prahy, kromě ceny mne samozřejmě zaujal výhled z okna – hned jsem věděl, že tady chci žít. Pohled přes střechy domků na kopec zvaný Klapice mne dostal. Navíc byl podzim, stromy měly ty nejhezčí barvy, prostě nešlo odolat.

A když jsme pak se ženou dům rekonstruovali, nechali jsme si vyrobit na jedné straně hodně velká okna. Hned za nimi je koruna statného ořechu a my přímo z postele můžeme pozorovat sýkorky, prohánějící se mezi větvemi, strakapoudy, jak buší do kmene, nebojácné sojky, anebo jen kmitající listí v lehkém vánku.

Severní okno z koupelny vedou do lesa, s nímž náš domek sousedí. A tak kromě ptáků jsme již pozorovali zajíce, srny a dokonce i kance. Poslední okna míří k sousedům. Do jejich oken vidíme jen od podzimu do jara, než se stromy a keře, které dělí naše domy, zazelenají.

Pohled z okna prostě miluju a myslím, že se s tou úchylkou dá docela dobře žít.

P.S.: Co vidíte z okna vy? A máte také nějakou svou úchylku?

bydlení fotografování glosa zábava
Autor: Jan Raška
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Šorejsová
Teprve nyní se dostávám k přečtení, Honzo. Hodnotím jako hezkou úvahu a myslím, že většina z nás má pohledy z oken ráda. Jsou živé, dokumentující mnohdy vše, někdy veselé, jindy smutné. Ale pohled z okna je takové velké foto. Díky a přeji další hezké pohledy !
Marie Seitlová
Jaká úchylka, vždy se najde něco zajímavého nebo krásného při pohledu z okna. Na dovolené mé první kroky v pokoji vedou k oknu.
Marie Magdalena Klosová
Mám ÚPLNĚ stejnou úchylku.Byty,ve kterých jsem žila,jsem vybírala podle výhledu z okna.Ten v 15.patře byl rovnou do nebe,někdy plného hvězd.Dnes se z 1.patra kochám korunami stromů,z postele i z křesla.Dramatické nebe z okna na chalupě je lepší než jakýkoliv pořad v televizi.Nehledě na veverky a ptáky.Na zámcích koukám z oken každé místnosti.Perfektní závislost!Díky!mm
Marcela Broumová
Nejen pohledy z okna, ale i zvenku - osvětlená okna působí pohádkově, útulně. Hanko, také prohlížím knihovny, fakt je to neslušné?
Alena Várošová
Ráda jsem si přečetla Váš příběh.Taky se ráda koukám z okna,ať jsem kdekoliv. V hotelu Sea Gull v Egyptě je dokonce otáčivá věž,kde je možno koukat na všechny strany i když musím připustit,že tam zeleň skoro žádná není,jen zahrady hotelů.Kavárna se pomalu otáčí.Díky za článek.
Libor Farský
To je krásné počteníčko, takové jsem zrovna moc potřeboval!
Eva Mužíková
Tak jsem do své fotogalerie - pohled z okýnka ,dala první, snad hezkou fotku... určitě budu přidávat další. Je to opravdu dobrý typ...
VANDA Blaškovič
Krásný článek. Je známo, že výhledy nám otevírají vědomí a máme šanci se na okamžik spojit s nekonečnem. Tedy ti hodně vnímaví pozorovatelé. Proto se vždy v takovém okamžiku jakoby zastavíme a vydechneme: "To je nádhera". Také jsem o jednom takovém výhledu napsala v článku o OSN. Ano, kam a jakým směrem se člověk dívá je docela zásadní věc v životě jednotlivce. Děkuji, Honzo.
Zuzana Pivcová
Také mi to připadá jako zajímavě navozené téma a Tobě, Honzo, tuto "úchylku" plně schvaluji a přeji hodně příležitostí k jejímu rozvíjení. Co se týče mého koukání z oken v bydlištích, tak mi nikdy nebyl moc hezký pohled dopřán. Většinou jen na protější dům. Na pracovištích byl snad hezký jenom pohled do parku na Invalidovně. Ráda vzpomínám na vyhlídkovou otáčivou restauraci v TV věži v bývalém Východním Berlíně, z níž bylo možno přehlédnout za hodinu pomalu celé město, tehdy i Západní Berlín, který jsme toužili vidět. Podobně fascinující byl výhled z restaurace v televizní věži v Sydney.
Soňa Prachfeldová
Je prima, že máte s rodinou krásné výhledy do zahrady, že se díváte všude z oken je prima, také tak konám i při prohlídkách zámků a hradů se cárám poslední, protože z každého okna se musím podívat. Můj první pohled po probuzení je z okna do zahrady a dívám se na špičku smrku, zda tam sedí nějaký ptáček - říkám jim ptáček štěstí , když tam je, vím že den bude ok. Pořád šlapu do kopců, abych měla rozhled a na rozhlednách jsem šťastná. Honzíku také přeji nádherné výhledy, pokud možno neustále !

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.