Moje vášeň: ferraty
Všechny fotografie: Poskytnuty z archivu Jany Mesarčové

Moje vášeň: ferraty

14. 10. 2015

Rodiče mne od dětství tahali po vysokých horách. Nachodila jsem v nich mnoho kilometrů. Téměř každé prázdniny mi třeba Vysoké Tatry sloužily jako soukromé jeviště, kde se opětovně odehrávala má osobní mikrodramata o překonávání sebe samé.

Tehdy bych si určitě nepomyslila, že budu ve své zralosti horolezecky koketovat s alpskými majestáty, že v necelých 54 letech budu šplhat po skalách v sedáku, s helmou na hlavě a ferratovým setem.

Tuto fascinující sportovní činnost jsem s respektem přenechávala horolezcům, a pokud jsem ji nějak prožívala, pak přeneseně při četbě příslušných knih anebo zhlížení filmů.

„Heléééé, pojeď s námi na Sardinii!“ lákali mne známí letos na jaře. „Jsou tam krásné ferraty!“

Moje odpověď byla negativní, bez ohledu na to, zda jsem jednoznačně věděla, co slovem ferraty bylo míněno. V nabízený termín jsem si jednoduše nemohla vzít dovolenou.

Na telefonát jsem už dávno zapomněla. Jednoho dne jsem jela do Děčína. Měla jsem s přítelem v plánu odlovení několika kousků stromových a skalních keší (cache z geocaching) v této lokalitě. A protože můj přítel ferraty na Sardinii absolvoval, do rozvrhu naší společné činnosti zařadil i výstup na 100 m vysokou Pastýřskou stěnu, skalní dominantu města nad řekou, po stezce zvané via ferrata, což není nic jiného, než výstup po skále, zajištěný ocelovými lany a stupačkami. Byl to pro mne první echt ferratový výstup. Nepolíbená jsem se ocitla na kolmé stěně, vykulená z nového vřelého pocitu, který mi na chvilku pronajala skála, zespod tak chladná a neústupná. Když jsem stanula na vrcholu, prožívala jsem nepopsatelnou euforii.

„Heléééé, pojeďte s námi do Solných komor, do Alp!“ ozvalo se s jarní ozvěnou v telefonu, když mi volali známí zkraje prázdnin, „…slezeme si nějaké ferraty!“.

Zbystřila jsem a bez váhání kladně reagovala, pár dnů dovolené jsem ještě měla na skladě. S příchozím prodlouženým víkendem jsem natěšená odjížděla s přáteli do pohádkové oblasti Salzkammergut – Solná komora v Rakousku. Nemohla jsem se dočkat toho neopakovatelného pocitu, který mi skála dává, když mne její aura obejme a přitáhne ke kamenitému povrchu, dovolí mi se rozhlížet všemi směry, i pod sebe, a mateřsky střeží, abych neslítla.

Cestou jsme míjeli několik z asi 160 solnohradských přírodních jezer. Nemohli jsme bez komentářů přehlídnout malebnost alpských vesniček. Když jsme si prošli kouzelný Hallstatt, vydali jsme se na perfektní třístametrovou ferratu Echernwand Klettersteig (obtížnost C/D). Příjemná, avšak místy pro mne velmi kondičně i technicky náročná, zajištěná cesta na Salzberg vede nad azurově modrým Hallstattským jezerem. Výstup jsme realizovali okolo poledne a v den s teplotními maximy nad 32 stupňů, 4 hodiny se stoupáním 350 m.

Byl úsek, kde jsem měla malou dušičku, a to, když mi sluncem rozpálené ocelové lano udělalo na článcích prstů puchýře, které mi nakonec na jedné ruce praskly, což mne ochromilo ztrátou síly a opory v jedné ruce. Na pár chvil jsem docela hystericky zmatkovala, nevědouc, jak překonat kolmou skalní stěnu, když mi ruce s podporou bicepsů správně nesloužily. Kamarádi před a za mnou mne zklidnili verbální nápovědou, jak se ze šlamastiky dostat. Odměnou za to mi byly z vertikálního pohledu výhledy na unikátní siluety alpských velikánů podhůří Dachsteinu. Prodloužený víkend jsme ještě zakončili stylově zdoláním ferraty u jezera Gossau (kluci si výstup zopakovali, neboť minuli na této via ferratě kešku, a ta se musí přeci odlovit).

Nedávno jsem se obohatila výstupem na Dračí horu - Drachenwand Klettersteig (obtížnost C), která nabízí také místy nejednoduché několikahodinové lezení z nadmořské výšky okolo 340 m.n.m. do výšky 1650 m.n.m., pestrost přírodních útvarů, provazový most nad propastí, pohádkové výhledy na jezero Mondsee a okolní štíty Solné komory. Dráčka, jak jsem obrovskému skalnímu útvaru říkala, jsem si opravdu užila.

Mou poslední zkušeností s via ferrata byl výstup v soutěsce Silberkarklamm v oblasti Ramsau Dachstein, za dozoru hory Sinabell (2349 m) a Wasenspitze (2257 m). Tato ferrata nese jméno Hias. Je označována jako velmi obtížná, v některých pasážích s náročností D, což po jejím absolutoriu potvrzuji. Potrápila a byla dle mé hantýrky „výživná“.

Dnes už mám helmu a ferratový set zazimován, nastalo období, kdy ve vlhkém sychravém podzimu skály pokoušet nechci. Moje nová vášeň mne čeká až zase s příchodem jara, horkého slunce a suchých skal. A na to se moc těším.

hobby hory
Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Balúchová
Jani,takovému koníčku jsem neholdovala ani bych ho nezvládla když jsem byla mladá.Jsem ráda nohama na pevné zemi. Ty máš můj obdiv nejen kvůli výkonům v lezení,ale hlavně jak si umíš užívat života.
Hana Práglová
Velice hezké a zajímavé počteníčko.Díky.
Miroslav Štorch
Moc hezky napsaný článek i krásné fotografie. Do Solnohradska také rádi jezdíme a pár výstupů po lany zajištěných cestách jsme se synem také nedávno absolvovali. Moje manželka má problémy s chůzí, a tak nás pozorovala na Dachsteinu z restaurace u lanovky jen dalekohledem. My jsme lezli sice bez sedáku a přilby, což je někdy riziko, ale zvládli jsme výstup z ledovce až na vrchol Dachsteinu. Vedle nás rakouští domorodci lezli s dětmi kolem 10-ti let, které ale byly jištěné lanem. To by naše české matky asi těžko povolily takovou vysokohorskou turistiku :-) Konkurence mnoha penzionů tlačí ceny ubytování dolů a dá se tam vyspat i za 10 euro. Jedna Češka tam má penzion, kde i obsluha v jídelně mluví výborně česky - brigádníci studenti z Čech.
VANDA Blaškovič
Jéééžišmarjááá....Tys mě rozesmála ,Bertice! Normálně mně bolí bránice! Tys fakt čertice! Já jsem to také tak četla....:)) a víš, že by se šiklo takový autíčko! To moje už budu muset stejně vyměnit. Bože, to by ale některá individua nepřežila....))))) tak to zvolím raději jinou vášeň...:))) souhlasíš?
Eva Mužíková
Také jsem nejdříve četla " ferrari" a říkám si ... Vanda je v Praze a má nové auto... :)))no. co není, může být....
Marie Magdalena Klosová
Jani,jsi super!Nejdříve jsem četla"ferrari" a celkem snadno jsem si Tě představila za volantem nějakého skvělého sporťáku ohnivé barvy na závodní dráze.Pak mi sklaplo,poněvadž "ferraty" mi nenapovědělo nic,i když "fer" je francouzsky železo.Teď už to díky Tvému báječnému vyprávění o ještě báječnějších zážitcích vím,a nezávidím,jen obdivuji.Přeji další vzrušující zážitky.pa mm
Dagmar Bartušková
Jste odvážná žena. Horolezectví nefandím, i když moji mladí tomuto sportu též holdují. Syn vystoupal na Mont Blanc, Kilimandžáro, Aconcaquu aj. Jakmile u nich vidím připravené helmy, lana, apod, tak za nic nestojím.
Jana Šenbergerová
Dosáhnout jakéhokoliv vrcholu je úžasné. A když je k tomu potřeba překonat omezení, která nám do cesty staví strach, pak o to více. Ráda jsem lezla kamkoliv, ale kolmé skály, potápění a lezení do jeskyní po břiše jsem nemusela ani zamlada. Hezky si ten adrenalin užívejte. Mně stačí pohled na krásné fotky lezců. :-)
Eva Mužíková
Jani, toto ! krásné šílenství" jsem trochu provozovala, ale to mi bylo krásných dvacet let. Tudíž vím co to obnáší, smekám před Vámi, jste opravdu obdivuhodná...
Alena Várošová
Krásně popsaný příběh.To musí být nádhera dívat se z výšek.Ale to chce odvahu,trénink , v sobě adrenalin a nepřemýšlet co se může stát.Jste šikovná paní Jano. Můj vnuk taky leze sklály a jsem z toho na mrtvici.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.