Cestujeme křížem krážem II.

Cestujeme křížem krážem II.

21. 10. 2015

Po návratu z cest po Orlickém podhůří jsme hned další víkend vyrazili na Jižní Moravu. Tentokrát to byl rodinný výlet – společně s rodinou našeho syna a druhou babičkou. Dědečka mají naše vnoučátka pouze jednoho. Taky si ho náležitě považují, všichni čtyři. On to totiž dědeček s nimi náramně umí. Dělá jen to, co milovaná vnoučata chtějí. Žádné příkazy, žádné zákazy. A hrát si umí!

Byli jsme domluveni, že se potkáme v našem krajském městě – Olomouci, ale pak jsme usoudili, že pojedeme raději sólo, protože bychom syna s rodinkou naší, přece jen pomalejší, jízdou poněkud zdržovali.

Ráno po šesté hodině jsme se vydali červeným autíčkem na cestu. Náladu jsme měli dobrou, Rexíka už druhý víkend u známých. Naštěstí ti měli na návštěvě malou vnučku s kamarádkou – obě to pražská děvčátka a z živého, hravého pejska byla u vytržení.

Nerada jezdím po dálnici, každých pár kilometrů se opravuje, jede se moc rychle, cesta přímo pádí a já nestačím sledovat okolí. Kdybychom jeli pěkně po okresce, tak zastavíme a já se mohu kochat a fotit. Ale na dálnici? Dopředu, dopředu, ani krok zpátky. A že je tu omezená rychlost? Omezený je jen ten, co před značkou zpomalí. Děs. Mám z toho vždy nervy, ale manžel rozhodl a už jsme fičeli. Zůstala za námi Olomouc, Vyškov jsme minuli obchvatem a v Brně nám volal vnouček. „Babi, kde jste? Oni už jsou v Brně! Tati jeď! Babi, jeďte na Vídeň!“ Uf, právě včas. Směrovka Vídeň. „Jeď doprava, na Vídeň!“ nařizuji manželovi, coby navigátor (nebo to bylo doleva?) Trefili jsme se a jedeme směr Znojmo na Vídeň. Před námi se rozprostřela krásná krajina Jižní Moravy. No řekněte, znáte hezčí kout naší země? Jistěže znáte, já také. Jsou to Jeseníky, Krkonoše, Jižní Čechy, Liberecko, stověžatá Praha … ano, u nás je všude krásně. I ta, kdysi tak začouzená Ostrava je krásná. A co teprve Beskydy. No řekněte, znáte na Zemi hezčí kout než je ta naše zemička uprostřed Evropy?

Ukazatel hlásí, že do Znojma je to jen 24 km. Zastavujeme na pumpě a podáváme zprávu o tom, kde se nacházíme. Nečekáme ani deset minut a už jsou tady! Vnouček Honzík vyskakuje z auta pomalu ještě za jízdy, hupnul na mě a už peláší k dědečkovi. Naše sluníčko Hanička spinká. Radujeme se ze shledání a nasedáme do aut, směr Znojmo. Tam v areálu firmy Znovín kupujeme burčák, sníme svačinu, co připravila snacha, a pokračujeme v jízdě k cíli naší cesty. Ale ještě před tím se vzbudila Hanička – stydlivka. Musí se osmělit.

Vyjíždíme ze Znojma už v závěsu za synem, který řídí první auto. Cílem naší cesty je hotel Vinice v Hnanicích, do Rakous je to, co by kamenem dohodil a zbytek doběhl.

Hotel je sice pěkný, moderní, 4*, ale že by mi sem do té krajiny nad vinicí zrovna pasoval? Asi nemám to správné moderní cítění. Pokoj máme krásný. K dispozici je na hotelu celé wellness, tak jak to žádá doba.

Vyrážíme ven. Máme nasměrováno do Šatova do malovaného sklípku.

Šatov

Vesnička, pardon městys, jen 6 km od Znojma. Jeho největším vinařským lákadlem pro turisty je právě „Malovaný sklep“. Přestože je to vinný sklep, víno v něm nikdy nebylo, ale zato tam byla vinárna. Z chodby, kde je do pískovce namalováno celkem dvacetosm obrazů po levé i pravé straně, je vyhloubeno pět salonků pro uzavřenou společnost. No nevím, ten, kdo trpí klaustrofobií, ať zůstane raději venku s dvojkou dobrého vína. Výzdobu ve sklepě vytvořil jednoruký Maxmilián Appeltauer během třicetičtyř let (1934-1968). Tvořil jen ve volném čase převážně o nedělích, bez elektrického osvětlení. Průvodce sklepem se nám zdá tak trochu v náladičce, zřejmě očichával vinné špunty.

Vracíme se vesničkou na hotel, je krásné pozdní odpoledne. Za ruku mě vede po celou dobu Hanička, jež se už osmělila a tak to bude po celé tři dny. Její ručka v mojí. Míjíme pěkná stavení, ale také polorozpadlé domy a statky. Je mi z toho smutno. Jaká škoda, tady by bylo tak krásné bydlení, a zatím to jsou chátrající ruiny.

Cesta zpět se zdá být nekonečná, na hotel přicházíme za úplné tmy.


Pokračování příště

cestování naše tipy výlet
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Radovan Cakl
Hezký výlet, začal mi z něj ale drhnout jazyk. Až se večer Jitka vrátí, budeme to muset hezky spláchnout ;-)
Dana Kolářová
Hezky se mi cestovalo Křížem krážem II.
Hana Rypáčková
Jih Moravy je nádherný, Znojmo, Vranov, Mikulov- má milé místa, kam se ráda vracím.
Jitka Chodorová
Eleno, příjemné povídání s nádechem vína a kraje malebného,mnohokrát jsem na jižní Moravě byla,ale nemůžu říct, že to tam dobře znám. Mám tam i několik internetových kamarádek, a tak plánujeme setkání, ale je to už pro každou z nás , tak nějak daleko.
Dagmar Bartušková
Eleno, zahrála jste mi do noty. Ta jižní Morava je jistě krásná zem, posázená vinohradem... Má srdcovka. V Lanžhotě, Staré Břeclavi aj. učili moji prarodiče. Rodiště mámy a tety. Mám slzy. Jižní Moravu včetně výborného vínka mooóc miluji! Díky.
Jana Šenbergerová
V těchto končinách jsme byli v roce 2012 s Pavlem na srazu členů rodiny z manželovy strany. Zajímavé bylo, jak Pavel zapadl svým vzhledem mezi bratrance mého zemřelého manžela. Asi i proto byl vlídně přijat. Jak píšeš, Elen, kraj líbezný a stejně jako víno z jeho vinic. Ochutnali jsme výborný rýnský ryzlink se zelenou ještěrkou přímo na vinici a jiné pak večer v soukromém sklípku. Tehdy bylo krásné svatováclavské teplo ...
Naděžda Špásová
Kdysi jsme na Jižní Moravě byli, ale to je strašně dávno. Téměř ji neznám a asi ani nepoznám, je to od nás moc daleko. Ale nikdy neříkej nikdy, že jo. Tož, robka, hezké fotečky.:-)
Alena Tollarová
Já ostuda tento kraj také vůbec neznám. Zatím. Ale zelenou ještěrku sundanou z láhve vína mám na ledničce. Mám co dohánět.
Zuzana Pivcová
Z tohoto kraje znám bohužel jen víno. Zato je výborné. Ze znovínských mám oblíbená bílá vína se zelenou ještěrkou.
Alena Vávrová
Jeli jsme tím krajem z Brna na Vídeň v popoledních hodinách cestou do FR. Bylo krásně, nadchly mne Pálavské vrchy a jezera pod nimi, Mikulov, vinohrady. Idylka pokračovala i v Rakousku. Jižní Moravu znám o něco lépe o kus dál.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.