Zelí srdce rozveselí aneb
Proč bych si nekoupil Hyundai

Zelí srdce rozveselí aneb
Proč bych si nekoupil Hyundai

25. 10. 2015

Mám rád zelí na všechny možné způsoby - čerstvý zelný salát, nejlépe s křenem, bílé zelíčko k vepřu a knedlu, červené zelí ke kachničce, bramborové knedlíky plněné zelím, střapačky se zelím a tak bych mohl pokračovat. Ale tu největší slabost mám na zelí kysané.

Táhne se to se mnou už od mládí, vlastně tu slabost má celá naše rodina. Ke kysanému zelí, tedy k jeho chuti, mně přivedl můj děda. Jako praktický lékař v jednom malém městečku v podhůří Beskyd, dostával od svých pacientů nejrůznější pochutiny - vajíčka, klobásy, uzené, špek. Byla radost se na něj dívat, jak si ukrajuje po kouskách z těch dobrot a blaženě se usmívá. A k těmto domácím pochutinám měl vždy nejraději kysané zelí.

Dělávali jsme si jej sami, nejdříve moje babička a pak od ní převzal štafetu můj táta. Měli jsme pětadvacetilitrový keramický sud, do níž se natlačilo 30 kg zelí. Krouhali jsme si jej vždy sami, podle starých tradic, dřevěných kruhadlem do dětské vaničky. Byl to vždy takový náš rodinný obřad, podobně jako bývá domácí zabijačka.

Táta s bráchou krouhali, máma solila a sypala kmín, já jsem šlapal a pak opět táta s bratrem na střídačku pěchovali vymačkané zelí do sudu, který se nejdříve pořádně vyčistil a vydesinfikoval syrným knotem. Po napěchování zelí se nahoru položila dřevěná destička, která se zatížila malým mlýnským kamenem, to aby zelí bylo pořád pod vodou. Pak táta přenesl sud do místnosti ke kamnům a začalo to největší drama - čekání na první bublinu.

Někdy zelí začalo bublat ještě týž večer po naložení, jindy na druhý den, někdy dokonce až za dva dny. Pokaždé to ovšem byla velká událost, protože první bublina je znamením, že zelíčko začíná kvasit.

Takto to chodilo dlouhé roky, vždy každý podzim se naložilo a celou zimu jsme pak jedli zelí na všechny způsoby. A pak se to stalo! Naše milované zelí z Nošovic, které bylo podle nás nejlepší na celém světě, muselo ustoupit korejským okupantům. Na polích, kde léta rostly krásné velké hlávky šťavnatého nošovického zelí, začala stavět výrobní haly automobilka Hyundai.

Mimochodem, tu maou obec Nošovice znají nejen "hyundaisté" a "zelaři", ale také pivaři, neb tam sídlí pivovar Radegast.

Zemědělské družstvo, které zásobovalo tímto vynikajícím zelím celou Moravu i část Čech, muselo hledat náhradní půdu. Nakonec boj s automobilkou ustálo a dokonce v roce 2007 získalo nošovické zelí ochrannou známku Evropské unie. Přesto od té doby nemám Hyundai rád, protože se nám zdálo, že na těch původních polích bylo to zelí lepší.

K tradici nakládání zelí jsem se po letech vrátil tady v Praze poté, co jsme si pořídili malý domek. Každý rok si nakládám malý, patnáctilitrový sud zelíčka z Otic. Je také moc dobré, avšak to nošovické... No jo, vzpomínky na mládí.

Mám čerstvě naloženo, zelíčko pěkně bublá a já už se těším, až si za tři týdny nandám první misku té kvašené dobroty. Jak říkával můj děda: zelí srdce rozveselí! A tak, pokud máte šrám na duši, přijďte ochutnat.

P.S.: A nekupujte auta značky Hyundai!

Můj příběh zelenina
Autor: Jan Raška
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Magdalena Klosová
Milý pane Raško /či Honzo ?/,sbíhaly se mi sliny po celou dobu četby!Ať žije a bublá kyselé zelíčko! mm
Jarmila Komberec Jakubcová
V Plzni mám kvalitní "křimické zelí", které ráda kupujia v Křimicích kde se jak pěstuje tak i pak vyrábí si kupuji "zelnou vodu".Je to výborné na pročištění organismu.Jinak z čínského zelí si dělám kimči podle receptu korejců.Jím ho celou zimu a slouží i jako příloha .Prý v každé korejské domácnosti musí toto zkvašené zelí být. Ale korejský automobil Hyundai nevlastním a ani nechci.
Hana Šimková
Tak vám trochu všem závidím a sbíhají se mi sliny na to vaše zelí. Jelikož jsem původem pražačka tak jsem to nikdy nezažila , ani neviděla, ani jsem takové zelí neochutnala. Bohužel už ani nezažiju, ani neochutnám.
dagmar novakova
Od soboty už mi také bublá v hrnci
Zdenka Jírová
Kdysi jsme také nakládali zelí, bylo výborné. Měla jsem ráda i sudové zelí z prodejen, kam jsme si jej chodili kupovat do přinesené sklenice. Nebylo ničím upravované, dalo se jíst syrové.Krámek byl přes ulici našeho ústavu, kde jsem peacovala, tak jsme si ho dávali ke svačině. Kde ty loňské sněhy jsou...
Alena Vávrová
Ilustrační foto neřešme, samozřejmě, že je to růžičková kapusta ;-).
Eva Mužíková
Také jsem si Alenko T. myslela, že je to růžičková kapusta, nejsi sama....
Eva Mužíková
Při čtení článku a následných příspěvků se mi začaly sbíhat sliny.... Ta jablíčka jsme do zelí také dávali, měla skvělou chuť. Nyní si dělám pro sebe již jen čalamády a několik sklenic zelí s křenem... jo, bývaly to časy, také jsem je prožívala jako malá holka každoročně....
Alena Vávrová
Není zelí, jako zelí, některý je zelíčko... :-))! Joj, také jsme krouhávali a pěchovali. Měli jsme rádi i zelí bolehošťské z VČ. Dneska už není odbyt, rodinka se rozlítla a není hlavně, kdo by ho do toho soudku "naboxoval". Soudek zahálí ve sklepě. Ale takovou zelňačku, nebo couračku, tu vařím v tom největším hrnci, co mám a všichni se na ní slítnou jako vosy na bonbón.
Zuzana Pivcová
Tady jsi skutečně nezapřel svou přátelskou moravskou duši, je v tom hodně z toho, co Tě dělá lidem blízkým. Totiž, že si na nic nehraješ. A kysané zelí bych si dala, velmi mi ho už před lety doporučovala lékařka z Institutu celostní medicíny.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.