Retro lyžování
FOTO: archiv autorky

Retro lyžování

8. 1. 2016

První lyže mi vyrobil tatínek, jasanové, jako měl on sám. Na špičce měly bambulku a držely na noze jen jedním řemínkem přes špičku boty. Protože mi neustále padaly, přibyl ještě jeden řemínek kolem kotníku. Sněhu v zimě bývalo dost, a tak jsme se vydávali s tatínkem do okolí města. Jeho lyže nám dělaly stopu, a proto jsme se se sestrou tolik nebořily. Plochy sanic jsme voskovali svíčkou, tu jsme měli v kapse jako nezbytnou pomůcku. Hlavně před sjezdem osekat "kufry" a řádně navoskovat.

Druhé lyže už byly kupované AXY - lepené a nalakované, s kandahárem. K tomu gumové boty s nezbytným žlábkem pro péro na patě. Zatáčela jsem telemarkem, ale často i "zadní brzdou". To už jsme vyjížděli za sněhem na hory. Vleky tehdy ještě nebyly, jen málokde vlečné lano poháněné benzínovým motorem.

První jsem poznala na Kubově Huti u chaty ČZM (České závody motocyklové Strakonice). Kdo měl svoji kotvu, dřevěné prkénko s lanem končícím hákem ve tvaru Z, ten se vezl nahoru na kopec. Kdo neměl svoji, mohl si ji na zálohu půjčit. Ještě to ovšem chtělo jednu dovednost. Zasunout prkénko pod zadek a skřípnout hákem vlečné lano. Škublo to hrozně. Udržet se na lyžích vyžadovalo pořádný výcvik. Na kopci se přitáhnout, prkýnko sundat ze stehen, škubnout lankem, aby hák spadl a nezamotal se na vlečné lano. Pak si kotvu omotat okolo pasu a hurá dolů. Střetnutí s touto pomůckou při pádu bylo dost bolestivé...

Později byly vleky s visutými lany a pevnými kotvami na Zadově a na Kubovce. Nové lyže jsem dostala v patnácti letech, s umělou skluznicí, hranami a s bezpečnostní špičkou, která se při pádu vychýlila a uvolnila lyži. Boty už byly kožené komíny, ale lanko s pérem zůstalo nadále. Bezpečnostní vázání (přibyla i výkyvná patka), nahradilo kovové čelisti, které držely botu při pádu pevně u lyže a způsobily nepříjemná zranění.

Zdokonalovaly se obloučky na svahu, nejen přenášením váhy, ale i jako na bruslích, hraněním. Kristiánkami vířit sníh mezi boulemi na prudkém svahu, bylo velmi frajerské! Sjezdovek přibývalo, kotvy pro jednoho vystřídaly dvojkotvy a první Pomy. Ale to už není žádné retro.

Móda sjezdového lyžování je stále na vzestupu. Někdy v super výbavě jen pózování na kopci....

 

P.S.: Fotografie jsou z roku 1976

lyžování Můj příběh retro retropříběh vzpomínky
Hodnocení:
(4.9 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marcela Broumová
Mám vzpomínky jak přes kopírák, Hanko, díky. Jízda s vlastní kotvou, to bylo něco! Když někdo spadl, často se musel zastavit celý vlek a při opětovném spuštění spadalo pár dalších.
Jiřina Pilátová
První lyže mi vyrobil dědeček,taky jen řemínky a komisňáky, Ale jezdila jsem, zároveň s klukama!!!!Taky občas vzpomínám na ty ZIMY, co bývaly dřív.
Zuzana Pivcová
Věřím, že kdybych se nemusela odstěhovat v pubertě do jižních Čech, lyžovala bych dodnes, protože v Podkrkonoší to byla snad otázka cti. Dětské lyžičky s bačkorovým vázáním jsem měla už ve 4 letech. Dnes jsem se dívala na kluziště u Stavovského divadla. S bruslením jsem dopadla stejně jako s lyžováním. Dnes už historické lyže se špičkami máme schované v Týně na chalupě na půdě dodnes. :-)
Alena Várošová
Jo,jo Hani,to bývalo.I když jsem nikdy pořádně nelyžovala byli jsme se školou na zimním výcviku ve Frýdlantu a tam jsem se učila lyžovat a lyže jsem měla vypůjčené.Běžky jsem potom za vdana měla vlastní,ale měla jsem je asi tak 5x na výšlapu a pak jsem je ještě zánovní i s botama prodala u nás mistrovi pro jeho ženu.
Eva Mužíková
Hani, na všechny ty lyže si pamatuji, ale nikdy jsem vyznavačkou sjezdu nebyla. Běžky, to ano, dokonce i závody. Ale musím přiznat, že jsem nikdy v životě nepoužila vlek, nebyla příležitost a ani snad odvaha...
Marie Magdalena Klosová
Pěkné vzpomínky.Mám podobné,i ta fotka mi připomíná "nástup"na svahu na lyžáku v 8.tř.Šlo mi to "jakž takž",ale vždy jsem měla spíš strach než než požitek z jízdy.Definitivně jsem s tím "sekla" ve 30 a vyměnila za běžky.Ty mám ráda dodnes,ale bohužel si jich moc neužiju.Sportu zdar! mm
Jana Šenbergerová
Sjezdové lyžování šlo vždy mimo mě. Jezdila jsem jen na běžkách, což se mi moc líbilo. Svištět zasněženou krajinou bývalo úchvatné, horší to bylo na ledovce nebo když bylo třeba překonat příliš strmý kopec. Svou první a navíc kuriózní zlomeninu jsem si způsobila skoro na rovince až někdy po padesátce. Sjezdaře obdivuji a zároveň pokládám za šílence. Mě by z kopce na lyžích nedostal nikdo, ani kdyby mi hodně zaplatil. :-)
Alena Tollarová
Hezké vzpomínání, Hanko. To s mým lyžováním to moc slavné nebylo a skončilo definitivně novou (dřevěnou) zlomenou lyží na lyžáku v 8. třídě.
VANDA Blaškovič
Ahoj, Hanko! To je milé vzpomínání.... Já tedy až tak retro vzpomínky na lyžovačku nemám, i když jsme také lyžovali s našima a ségrama od mala. Spíš si pamatuji na hůlky dole s obrovskými kruhy s řemínky. Ale tu čepičku jsem také měla!...:)) To byla přeci paráda!...:))
Helenka Vambleki
vlastní lyže jsem nikdy neměla, na lyžáku na základce jsem nebyla z finančních důvodů a teprve v prváku jsem mohla jet a lyže my půjčili z gymplu - lyžování mne ale nenadchlo a dodnes nebere :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.