Mé nostalgické vzpomínky na MDŽ
Ilustrační foto: pixabay.com

Mé nostalgické vzpomínky na MDŽ

8. 3. 2019

*Mé vlastní děti v MŠ a ZŠ

Bohužel musím své vyprávění začít příběhy smutnými, ale slibuji, že se v závěru polepším. Můj případ je netypický. Žena mi zemřela již v době, kdy oba moji kluci byli ještě ve školce, a žádné jiné příbuzné jsme v jižních Čechách neměli. První MDŽ po její smrti bylo nejhorší. Ten den jsem měl odpolední vyučování a do školky jsem se pro děti dostal až jako jeden z posledních. Učitelky v té školce byly úžasně pracovité, již předem doma pro každé dítě vystřihly ze čtvrtky srdíčko, do kterého krasopisně napsaly „Milé mamince“. Děti potom do zbylého místa na srdíčku nakreslily nějaký svůj obrázek, nejčastěji maminku a tatínka, ale třeba i pejska a kočičku.V obou třídách přitom bylo po 30 dětech, tomu říkám poctivá příprava na vyučování.

Nejprve jsem zašel pro Liborka. Ten mi hned to srdíčko ukázal se slovy „Tohle jsem nakreslil babičce, pošleme jí to do Prahy. A opravdu, ta hodná paní učitelka mu na srdíčko napsala „Milé babičce“. Jenže potom jsme oba šli pro Tomáška. Ten již byl ve třídě poslední. V ruce držel jako Černého Petra to srdíčko s nápisem „Milé mamince“ a s pláčem mi řekl „Máme to dát mamince, ale umíš to poslat do nebíčka?“ Nakonec jsme ho utišili a s babičkou v Praze také souhlasil, když ten text na srdíčku doma opravím.

Když byli kluci již ve škole, učitelky byly opět skvělé. Pokusil jsem se teď vložit do obrázků fotokoláž, kterou Liborek ve škole s pomocí paní učitelky vyrobil k MDŽ - ale pro mne. Pro případ, že by redakce obrázek pro špatnou kvalitu nezveřejnila, dovolím si teď vysvětlit, o co v něm šlo, neboť mám originál tohoto výtvarného dílečka uschován na památku. Vlevo je nalepená vázička z barevné textilie a nad ní jsou pak nalepené z jiných, různě barevných látek, květy a zelené lístky rostlinek. Vpravo mi pak Liborek napsal toto:

Tatínku nevím co ti přát,
Jsem totiž strašně nerozhodný.
A tak ti přeji tisíckrát,
abych byl aspoň jednou hodný.
Tvůj Libor

Čímž se dostávám k tomu, proč ten obrázek není na první pohled kvalitní. Dal jsem mu název „Přáníčko tatínkovi k MDŽ - koláž Liborka, inkoust rozmazán slzami dojetí“. (Viz obr.- možná jen v mé galerii „MDŽ 2016“). Ano, již to nebyly slzy Liborka, ale mé. Neubránil jsem se dojetí, když jsem večer kluky uložil do postýlek a znovu si to přáníčko prohlížel. Zejména jsem byl neměkko z citlivé dušičky paní učitelky, která s tím nápadem napsat „tatínkovi“ přišla a zřejmě vymyslela i tu básničku.

Pak mi řekněte, jestli nebylo víc než na místě, když děti 8. března nosily svým učitelkám květiny! A jistě si je zasloužily i učitelky na středních školách.

 *Mé zážitky z pracoviště

Dokud jsem pracoval ve stavebním provozu, na žádné oslavě MDŽ jsem nebyl. U stavebních firem bylo minimum žen, vždy jen několik administrativních pracovnic a uklízeček. Tak ani nevím, jak oslavy probíhaly. Jen si vzpomínám, že tančit s nějakým zedníkem se mi nechtělo, ani se jít programově opíjet. Později ve školství to ovšem bylo úplně jiné, i na odborné škole měly mírnou početní převahu ženy, které se - snad všechny těchto večírků rády zúčastňovaly. Proto byla pro mne překvapením některá negativní vyjádření našich žen na i60, když před rokem na téma MDŽ probíhala diskuse u humorného článku paní Zdenky Jírové. Například cituji:

        1. Nemám zkušenosti, že by nám dříve muži vyznávali úctu. Při MDŽ se radovali a slavili dlouho do noci a pak se sápali na soudružky.
        2. Fakt je ten,že tento svátek se skutečně jaksi "zvrhl". O úctě bych také nemluvila.
           Ta se vyjadřuje jinak než opíjením se "na  počest" žen v jediném dni v roce.

Tedy především – úcta k ženám by neměla být záležitostí sváteční, ale každodenní. Snažil jsem se tak vychovávat své syny a později i studenty k „džentlmenství“. S oslavami MDŽ ve škole mám opačné zkušenosti a věřím tomu, že i většina mých bývalých kolegyň. Musím ovšem předeslat, že jsou z doby, kdy ještě bylo povoleno slavit i ve školách.

       1. Vůbec nešlo o žádné opíjení, protože druhý den se normálně učilo. Žádný tvrdý alkohol, jen víno a pivo, tanec, tlachání a zpěv. 
           Ovšem někdy až do kuropění.
       2. Když pro ženu nepřijel manžel či partner, bylo obvyklé, že ji doprovodil domů některý kolega s bytem v Českých Budějovicích.
       3. Byla to příležitost ke sblížení, k jakému o přestávkách či poradách dojít nemohlo. A nemyslím tím milenecký vztah, který nelze
           vyloučit. Tak já jsem se třeba naučil všechny kolegyně, kromě o hodně starších, oslovovat zdrobnělinkami, k čemuž mám tendenci
           dodnes. Vlastně i zde na i60.
       3. Někdy se přihodily i veselé situace, na které dodnes rádi vzpomínáme. Uvedu jeden příklad:

S kolegou Milanem jsme měli druhý den oba hned první vyučovací hodinu a bylo nám jasné, že při našem nevyspání by za moc nestála a tak jsme žákům na 9. března raději naplánovali písemku. Milanův problém byl v tom, že býval hrozně ospalý. Dokonce jednou usnul ve vlaku z Ostravy do Prahy tak tvrdě, že mu někdo ukradl aktovku – se všemi doklady i klíčky od auta, takže pak dlouho parkoval daleko od svého bydliště. Mým velkým problémem zase  byla ještě znásobená vrozená roztržitost. Večírek probíhal normálně. Byl jsem s manželkou domluven, že ten večer možná domů do Českého Krumlova nepřijedu. Souhlasila s tím, neboť věděla, že jsem v té době byl v naší škole jediný kytarista a všichni mě budou přemlouvat, abych ve 22 hod. na poslední autobus neodcházel. Což se přesně stalo. A teď to veselejší.

      1. V kabinetě jsem si na podlahu rozbalil roli papíru (pro koncepty studentů) a ulehl. Vedle mne ulehl i kolega Braboš, který sice bydlel
          v ČB, ale nějak se mu nechtělo domů. Jenže manželce ani nezatelefonoval. Ta ráno vtrhla do kabinetu jako vichřice a vzbudila nás,
          když na kolegu zařvala: „Ty se tady válíš s kurvama! Jdu za ředitelem“. Nejlepší na tom je, že musela vidět můj plnovous i údiv v mé
          tváři.
      2. Tak jsme oba s Milanem zadali ve svých třídách písemku. Milan dopadl špatně. Opravdu usnul. Žáci ho vzbudili až po zvonění na
          přestávku, písemky byly vybrané a ležely na katedře. Jak si poradil s jejich klasifikací již nevím.
      3. Já jsem pečlivě dával celou hodinu pozor, aby studenti neopisovali. Jenže po zazvonění jsem je zapomněl vybrat a odešel jsem.
          Vypořádal jsem se s tím celkem elegantně. Druhý den jsem v té třídě prohlásil: „Tak, včera to bylo cvičně a dnes tedy doopravdy“ a
          zadal písemku novou s pozměněnými otázkami. Na maturitním večírku po pár letech jsem pak studentům přiznal barvu a společně
          jsme si připomněli i jiné  historky s mojí roztržitostí, kterých bylo plno. 
          (Viz mé úplně první články na i60 téměř přesně před rokem pod názvy „Vtipnější vyhrává“).

Tyto své úvahy bych rád uzavřel svým názorem na dnešní situaci v ČR. Jsem pro rehabilitaci oslav MDŽ na pracovištích, pokud si je ženy odhlasují a nedají přednost věcným dárkům od zaměstnavatelů. Vycházím z toho, že i v rodinách náhrada „Svátkem matek“ není rovnocenná, neboť ne všechny ženy mohou být matkami. A snad je potěší i ta kytička.

 *MDŽ dnes ve světě

Nemá smysl, abych se zabýval historií, kterou můžete nalézt ve Wikipedii nebo i v dřívějším výstižném redakčním článku i60. Jisté je, že tento svátek žen byl nakonec uznán OSN, hlavně jako boj o emancipaci žen a v různých zemích se stále dodržuje, zejména ve východní Evropě. Svůj další obrázek jsem nazval: „Ženy všech zemí, spojte se!“ Velmi mne zaujaly i jiné mezinárodně uznávané „Dny všeho možného“. Uvedu pár příkladů, které mi připadají roztomilé. Vynechám přitom stále funkční „Mezinárodní den dětí“ a naopak naprosto zbytečný „Mezinárodní den mužů“.

20.3. Mezinárodní den štěstí, vyhlášený OSN 
21.3. Světový den básní a Mezinárodní den zdravého spánku
2.5.   Mezinárodní den ptačího zpěvu
31.5. Den otevírání studánek
13.8. Den leváků
30.11. Mezinárodní den nekupování ničeho :-)

 *Ruské speciality

Státní svátek 8. března platí stále v Rusku i v několika dalších postsovětských zemích. Zaujal mne na internetu (Lidovky.cz) tento článek: http://www.lidovky.cz/mdz-v-rusku-slavi-se-i-ve-veznicich-dt1-/zpravy-svet.aspx?c=A120308_100409_ln_zahranici_jv .
Lze v něm otevřít i videoklip YouTube s písničkami „Vše nejlepší milé ženy“. Ovšem, kromě dobré zprávy, že se MDŽ v Rusku slaví i ve věznicích, je tam i jedna špatná stránka - oproti socialismu. Cituji:

Pro ruský trh květin, jehož rozměr se odhaduje na ekvivalent 45 miliard korun, je MDŽ nejvýznamnějším dnem vůbec. Už týden před svátkem ceny citelně stoupají, leckdy až téměř na dvojnásobek.

V Rusku je ovšem tradice nejsilnější. Když se tak zamyslím nad ruskou historií, vlastně se divím, že MDŽ nezavedl k poctě carevny 
Kateřiny II.Veliké již její milenec, rádce a všemocný nejvyšší úředník v zemi kníže Grigorij Alexandrovič Putinkin. (Viz obr.) Dovoluji si ruským ženám zaslat svoji zdravici: "Da zdravstvujet družba měždu mužčínami a ženštínami !" Libor Liborovič Farskij

*Tulipány pro naše tulidámy"

Tak jsem i nazval svůj titulní obrázek. Dovoluji si jen podotknout, že by od vás bylo laskavé, tulipánům dnes do vázičky výjimečně přidat trošku vodky. Na vaše zdraví a šťastné úsměvy, děvčata! Ještě důležité upozornění:
                                           

                          MDŽ“ je správně zkratka pro „Mazlení Dnes Žádáno“

 

 

 Čas od času připomeneme s radostí i dřívější tvorbu našich čtenářů. Tady je jeden z příspěvků, který, i když připomíná dnešní svátek,  je nadčasový.

 

Můj příběh
Autor: Libor Farský
Hodnocení:
(4.9 b. / 26 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Hašková
Báječný článek. Myslím, že další k MDŽ není zapotřebí.
Zuzana Pivcová
No, tak to s článkem klaplo a každý si ho rád přečetl, buď poprvé nebo znovu. Nebudu tu smutnit. Myslím, že to, jací jsou Tví synové dnes, svědčí o tom, jak jsi je, byť sám, dobře vychoval.
Elena Valeriánová
Přečetla jsem si to smutno a smutním s tebou. Ale s životem jste se ty i tví kluci poprali dobře. Jsem ráda, že tvůj článek je znovu zveřejněný.
Dagmar Bartušková
Libore, také mě Tvůj článek opětovně oslovil. Díky za něj. :-)
Věra Ježková
Borku, tvůj krásný a dojemný článek jsem si ráda přečetla znovu. ♥
Dana Puchalská
Článek jsem měla možnost přečíst až dnes. A je opravdu moc krásný. Děkuju Libore.
Soňa Prachfeldová
Liborku moc si tě vážím prožil jsi těžké období, Jak se říká čas všechno zahojí, žije se dál až do konce. Můj syn také vychovával sám vnučku, dokonce učitelky říkaly ostatním maminkám že si z něho mohou vzít vzor. Jsi laskavý dobrý člověk a za ten článek Ti moc děkuji.
Jana Mesarčová
Pane Farský, klobouček! Jste borec.
Michaela Přibová
Ahoj Libore, po přečtení první části článku mi bylo moc smutno. Je to dojemné, citlivé až bolestné. I mně jsi připomněl můj život. Přiznám se, nenesla jsem vše s humorem. Klobouk dolů před tebou. Druhá část je veselá a vtipná, ostatně jako většina tvých článků. Díky a ahoj.
Ingrid Hřebíčková
Ahoj Libore, rozumím ti dokonale. Já i Míša jsme své dětí vychovávaly samy. Otec se po rozvodu o syna přestal zajímat a syn ho poznal až u soudu z uzavření alimentů. Celý život mu chyběl a taky ho to poznamenalo. Bohužel si troufám říct, že obě děti jsou tím narušené. Jednou o tom třeba napíši ve formě povídky na I60. Jinak co se týče MDŽ, tak to mi s prominutím bylo naprosto ukradený. Na oslavách jsem se přinejmenším jenom nudila jako mladá i jako stará. Jenom jednou jsem se na MDŽ bavila, to když nás poslalo všechny ženy vedení do kina a pak jsme šly domů. Článek je poutavě a vtipně napsaný. A vůbec se tvoje články čtou moc dobře.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.