Napoleon šansonu Charles Aznavour je v Česku
ILUSTRAČNÍ FOTO: wikimedia.org

Napoleon šansonu Charles Aznavour je v Česku

4. 4. 2016

Nový romantik, Napoleon šansonu, francouzský Frank Sinatra, malý muž se smutnýma očima, který do francouzské hudby přinesl nostalgii, melancholii i dříve tabuizovaná témata. To je světová legenda Charles Aznavour, který zpívá v šesti jazycích, za svoji osmdesátiletou kariéru složil údajně přes 1000 písní a prodal přes 100 milionů desek. Od roku 1995 je Aznavour, který v květnu oslaví už dvaadevadesátiny, stálým vyslancem UNESCO pro Arménii a od roku 2009 arménským velvyslancem OSN ve Švýcarsku. Ve středu 6. dubna bude koncertovat v Praze.

Neúnavný nestor francouzského šansonu před časem ke své dlouhé kariéře řekl: "Zpívat přestanu, až nebudu moct vyjít na scénu. Chci pracovat do devadesáti a umřít, až mi bude sto."

V České republice Aznavour nikdy nezpíval, v bývalém Československu koncertoval jen jednou, v listopadu 1978 v Bratislavě. V Praze měl koncertovat v roce 1969, své vystoupení ale v souvislosti se smrtí Jana Palacha zrušil. Místo koncertu setrval Aznavour v zamyšlení nad Palachovou rakví v Karolinu a pak tiše prohlásil: "Mám pocit, že ten nepochopitelný čin chápu. Nezapomeňte, že jsem Armén, ač jsem se narodil v Paříži. Náš národ má také zkušenost s nenávistnou totalitou a nadvládou cizí moci." V Praze pobýval i v červnu 2001, kdy zde natáčel film Angelina.

Aznavour čerpal náměty pro své písně především ze života obyčejných lidí. Zástupy obdivovatelů po celém světě si získal zejména šansony o všedních příbězích průměrných mužů, kteří žijí ze vzpomínek a trvalé vztahy nejsou jejich silnou stránkou.

"Jeho hubená postava a nervózní, vyhublý obličej tají neuvěřitelnou sílu. Před jeho hlasem se chce utíkat, ale jeho divoká vůle přinutí obecenstvo k poslechu. Aznavour připomíná Edith Piaf. Tak jako ona zpívá o fyzické lásce, jazyk jeho písní je pravdivý a vášnivý. Je v tom kus posedlosti," napsal Guy Erismann v knize Cesta francouzského šansonu.

Se svým úsporným, spíše deklamativním projevem a drsným hlasem se Aznavour nezdráhal zpívat písně plné lyrismu a někdy až příliš exaltovaného patosu. Zásadně odmítal zpívat na playback.

Své šansony - k nejznámějším patří Sur ma vie, On ne sait jamais, Sa jeunesse, Tu te laisse aller, La mamma, La Boheme, Il faut savoir, Non, je n'ai rien ublié, Emmenez-moi či Comme ils disent - zpíval kromě francouzštiny i anglicky, italsky, španělsky či německy. Ve světě jeho písně nazpíval například Ray Charles či Bing Crosby, z českých interpretů Jaromír Nohavica, Marie Rottrová či Karel Gott, kterému na píseň Hier encore napsal český text Když jsem já byl tenkrát kluk Zdeněk Borovec.

Těžké začátky, skvělý konec

Vlastním jménem Chahnour Vaghinag Aznavourian pochází z rodiny chudého arménského kavárníka v Paříži. Jeho otec, Armén původem z Gruzie, a matka, Arménka z Turecka, uprchli krátce po tureckém masakru v roce 1915 z Arménie do Francie. Jako dítě zpíval v kostele a již v devíti letech opustil školu a vydal se na dráhu umělce.

"Bylo mi asi patnáct, když jsem pochopil: jestli nejsi, hochu, urostlý, modrooký blondýn, nýbrž malý, černovlasý, neduživý, s dlouhým křivým nosem, můžeš získat úspěch u žen jedině tím, že se staneš slavným," vzpomínal jednou.

Aznavour vystupoval v divadle a operetě a skládal. Prvním úspěchem byla jeho skladba J'ai bu v podání Georgese Ulmera. V roce 1946 se setkal s Edith Piaf, pro niž skládal písně a která mu pomohla odstartovat kariéru. V roce 1952 složil pro Juliette Gréco známý šanson Je hais les dimanches a o dva roky později debutoval jako zpěvák v marocké Casablance.

Přestože se těžce prosazoval a někteří kritici tvrdili, že neumí zpívat, šel poté od úspěchu k úspěchu. Pařížskou Olympii dokázal vyprodat víckrát než slavná Edith a obrovské úspěchy slavil nejen doma ve Francii, ale i jinde ve světě.

U filmu debutoval v roce 1955 a natočil více než 60 snímků - kupříkladu Střílejte na pianistu, Ďábel a desatero, Velká nevěra, Plechový bubínek či Edith a Marcel. V roce 1969 hrál též ve filmu režiséra Michaela Winneta The Games, kde představoval českého běžce, jehož vzorem byl Emil Zátopek. V roce 1999 dostal divadelní cenu Moliere za celoživotní dílo a roku 1997 čestnou filmovou cenu César.

V roce 1989, po velkém zemětřesení ve vlasti svých předků, kterou poprvé navštívil v roce 1963, byl též jmenován stálým vyslancem UNESCO pro Arménii. V Arménii je uznáván, má tam muzeum, zpěvákovo jméno od roku 2001 nese také jedno z náměstí v Jerevanu, kde stojí i jeho socha.

Jeho druhdy dobrodružný osobní život zklidnila až v roce 1968 svatba s třetí manželkou, Švédkou Ullou Thorsellovou. Otec šesti dětí, který jednou řekl, že mu "život dal víc, než si přál", staví v posledních desetiletích nad hudbu svoji rodinu. O své ženě Ulle mluví jako o jistotě. "Vyplnila všechna moje přání, všechny trhliny. Bezpochyby největším dárkem, který jsem jí dal, bylo to, že jsem pro ni nenapsal žádný šanson," řekl jednou.

 

hudební legendy osobnosti zpěvák
Autor: ČTK
Hodnocení:
(5 b. / 2 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Magdalena Klosová
... taky je to kus mého mládí... mm
Naděžda Špásová
Pane bože, já žila v domnění, že už je po smrti. No ale stejně bych na něj nešla.
Dagmar Bartušková
Sakra, já se sekla na celou čáru! To jsem kus vola! Z toho vyplývá,, že jsem byla na Paulu Ankovi, a ne na Ch. Aznavourovi. Sorry, asi to bylo tou přemírou prášků, co jsem za těch pár dní do sebe nasoukala. Tedy ... všichni o ní /o mně/ říkají, že je /jsem/ strašně pitomá... No, ale vidíte, s jakou jinou hvězdou mám KC navždy spojené. :-) :-) :-)
Vladka Steinová
Pro mě je nejkrásnější Aznavourova píseň LA MAMA, zpívaná v mé milované francouzštině. U nás nazpívala M.Rottrová (Je v celém světě jediná, když zapomínáš, vzpomíná...).
Dagmar Bartušková
Na koncertu Charlese Aznavoura v Kongresovém centru v Praze jsem byla před dvěma lety. Vystoupení - bombastické. Aznavoure mj. procházel i publikem, a zpíval svou, všemi očekávanou, Dianu. Tím rozpoutal tak skvělou atmosféru, že zpíval celý sál. Dianou své představení i zakončil a nastalo loučení. Paráda! Zítra budu návštěvníkům KC jen tiše závidět, a lehce si pozpěvovat ... všichni o ní říkají, že je v lásce nevěrná...
Zdenka Jírová
Aznavoura znám již od 60. let díky manželově babičce, která žila v Západním Německu a svého vnuka zásobila deskami uznávaných světových zpěváků. Vždy se mi líbily jeho písně a jeho zvláštní hlas. Že ještě žije je pro mne překvapením. Cením jeho vitalitu.
Zuzana Pivcová
Francouzské šansony u nás byly v 2. polovině 60. let hodně populární, některé dostaly české texty a staly se hity, třeba tu píseň La Boheme zpívala Hana Hegerová jako Já se vrátím. Abych řekla pravdu, o panu Aznavourovi jsem už neslyšela tak dávno, že jsem ani nevěděla, zda ještě žije. Jeho věk a vitalita jsou obdivuhodné. Inu, arménské geny. :-)
ivana kosťunová
Ani bych ho na té fotografii nepoznala.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.