Kniha je můj nejlepší přítel. Nebo ne?
Ilustrace: pixabay.com

Kniha je můj nejlepší přítel. Nebo ne?

4. 8. 2016

Dovolila jsem si vstoupit mezi diskutující na tomto portálu a byla vyzvána jednou čtenářkou, abych se více představila.

Jsem knihomol. A co pamatuji, tak snad od dětství. Moje první leporelo bylo Panenka v lese. To jsem byla opravdu malá, ale mezi knihami jsem vyrůstala a pamatuji si, jak v době války k nám pravidelně jezdíval pán s plným kufrem knih, pravděpodobně obchodní cestující, a mě to přímo fascinovalo. Narozeniny nebo Vánoce nebyly pravými svátky, pokud mezi dárky by chyběla kniha. Stalo se tak pouze jednou, kdy o jedněch Vánocích jsem dostala červenou koženou kabelku, ale vzteky jsem s ní tloukla, až jsem dostala výprask a vystrčení za domovní dveře, bez kabátku, bez čepice, ale vydržela jsem, rodiče ovšem ne. Jen maminka naříkala, že musela za ni dát vykrmenou husu! Taky jedna válečná vzpomínka. Pak už jsem o dětské knížky nouzi neměla.

Jako studentka si vzpomínám, co času jsem strávila v Antikvariátech a tyto návštěvy se opakovaly i v dalších městech, jak se přihodilo. Byla jsem v různých čtenářských klubech a opravdu se daly sehnat velmi kvalitní překlady zahraničních autorů, a tím pádem mi přibývaly i knihovny jako takové. Nejvíc mě srdce bolelo, když jsem musela opustit svůj velký byt a přestěhovat se do garsonky, tím pádem se i rozloučit s větším množstvím knih. Obdarovala jsem přátele, děti, jednu pražskou školní knihovnu, veřejnou knihovnu i Domov důchodců. Snad je budou mít všude tak rádi, jako já. Zůstala mi jedna menší knihovna, která je přeplněna k prasknutí, ale stejně neodolávám a občas mi nějaká nová kniha přibude.

Jen je mi líto, jak dnes málo lidí čte. Vidím to u svých vnuků, pokud byli malí, vyžadovali, abych jim večer před spaním četla, dnes má každý  Notebook, a pokud měli ve škole povinnou četbu a udělat výpisek, byl to pro ně málem nadvýkon.

Mám i dojem, že se u nás vydává převeliké množství nehodnotných překladů amerických románů, kdo si dnes vzpomene na anglickou nebo francouzskou klasiku? Co je zfilmováno, na to se leckdo podívá, ale přečíst si knižní předlohu, to už málokoho baví. Takže "taková jsem já, matinko". Jinak nejsem vůbec "zapšklá", mám ráda operu, country, výtvarné umění a moc ráda jsem cestovala. Nyní už mi to moc zdraví nedovolí, ale pořád doufám, že se to zlepší.

Má někdo knihy tak rád jako já? Všechny příznivce zdravím.

 

 

 

knihy
Hodnocení:
(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Růžena Marková
Taky patřím k lidem co přečtou vše co jim přijde pod ruku. Byla jsem nucena vystěhovat knihy z regálu a teď je pomalu vracím na jejich místo. Bude mi to dlouho trvat, protože každá ta kniha má v mém životě svůj příběh. Nejvzácnější knihy jsem dostala od panímámy. Některé jsou víc jak sto let staré, jiným nechybí mnoho do stovky. Musí se opatrně listovat, aby se stránky nerozsypaly, ale počtení je v nich moc hezké. Mám knihy, které jsem si koupila ještě jako dítě a dá se říct, že knihy nakupuji pořád. Vnučka už si zamluvila knihovnu, až jednou umřu. Prozatím si jen knihy půjčuje. Tak mám pokračovatelku a knihy nezapadnou do zapomnění.
Zuzana Pivcová
Klubu přátel poezie, pardon.
Zuzana Pivcová
V dětství jsme se sestrou přečetly opravdu spoustu knih, v mládí jsme byly členkami Klubu spisovatelů a Klubu poezie, z trochy peněz jsme si knihy kupovaly, ale chodila jsem i do knihovny. Naše češtinářka nám doporučila hodně tehdejších českých spisovatelů a básníků, kteří se teprve začali nesměle "klubat " na veřejnost, Škvorecký, Kundera, Hrabal, Vaculík.... Naše pražská teta pracovala v Odeonu a při každé návštěvě u ní jsem tam louskala knihy, hlavně britskou a americkou literaturu, kterou jsem neznala. Především mám ale pocit, že díky knihám jsem se naučila vyjadřovat. Jsem za to vděčná.
Věra Lišková
Také se hlásím mezi knihomoly, měli jsme doma dobře zásobenou knihovnu, mamka dříve prodávala v knihkupectví. Četla jsem vášnivě ráda.
Hana Rypáčková
Já jsem taky knihomol...
Naděžda Špásová
Od dětství jsem ráda četla a drží mě to dodnes. V KK jsem spoustu let, takže dodnes knihy kupujeme. Radost mám z 8 leté vnučky, která začíná taky číst. Snad jí to vydrží. Čtivá je i dcera, tak jsem ráda, že to někdo podědil. *****
Karel Boháček
Není to tak hrozné, čtečky,tablety a noteboky to suplují dostatečně. Hodně se čte.
Věra Kynčlová
Děkuji Vám, dámy, za Vaše ohlasy. Jsme asi stejné krevní skupiny. A jak Napsala paní Stínilová, abych si nedělala starosti s vnuky, tak samozřejmě souhlasím, jen je mi líto jak dnešní mladí doslova przní naši krásnou češtinu. A taky jako oko v hlavě uchovávám staré knihy po předcich. Pozdravuji Vás, dámy a děkuji.
ivana kosťunová
Také jsem byla vychovaná k úctě ke knihám. Nedovedu knihu vyhodit, ale nedovedu ji ani dát jinam, takže hromadím. Co se nevejde do bytu, vozím na chalupu. A opatruji jako oko v hlavě několik málo knih po prarodičích, rok vydání 1920.
Jarmila Komberec Jakubcová
Všechno vědění je ve čtení a je jedno jestli čtu v notebooku či ve čtečce nebo v knize.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.