Kouzlo časů minulých: Hrátky s dráty
FOTO: archiv autora

Kouzlo časů minulých: Hrátky s dráty

4. 1. 2017

Pracovat v prostoru bezprostředně u "drátů" nebo dokonce za nimi bylo dobrodružství samo o sobě. Jak to tam vypadalo, jsme si řekli už minule a zbývá dodat, jak bylo možné se tam vůbec dostat.

Lidé, kteří žili bezprostředně v místech tzv. hraničního pásma, měli vyznačeno v občanském průkaze, že se zde mohou pohybovat. To je ovšem neopravňovalo vstupovat přes hlídané brány za dráty. K tomu byla třeba propustka, která byla vystavena pouze pracovníkům, kteří za dráty museli pracovat, třeba obdělávat půdu jako já. A tak jsem propustku, která se každý rok obnovovala, vlastnil a za dráty pravidelně jezdil zavlažovat nebo obdělávat půdu. Vždy mě čekal stejný ceremoniál: přijel jsem traktorem k bráně, zavolal nahoru na "špaka", že jedu pracovat za dráty, jeden z vojáků slezl dolů, "nažhavil" telefon a sdělil, že "Traktorista inženýr Kašík žádá o vstup do zakázaného pásma za účelem zavlažování. Propustku má v pořádku." Důstojník na rotě vydal vojákovi povolení otevřít bránu a vpustit mne. S vojáky na bráně jsem se z denního styku znal, i když se na bráně střídali, a rovněž důstojník na rotě slyšel moje jméno denodenně, a tak se povolení vstupu brzy stalo formalitou, která probíhala bez jakéhokoliv vzrušení. Pouze když byl "na čáře" vyhlášen poplach, za dráty jsem nemohl.

I stalo se, že po několika pokusech o ilegální přechod hranice s využitím propustky došlo k dalšímu ztížení pobytu v zakázaném pásmu. Podnik, který potřeboval, aby tam jeho zaměstnanci mohli pracovat, musel sestavit jejich seznam a osoby v něm byly několikrát prověřeny všemi možnými organizacemi. Byl uložen na rotě a dále komplikoval vstup do zakázaného pásma. Na tento seznam jsem se pochopitelně jako "živel pro režim nebezpečný" /citace z později získaných kádrových materiálů/ nedostal a právě to byl začátek úsměvné historky, kterou jsem někdy na podzim roku 1976 prožil.

V pondělí jsem se jako obvykle vypravil s traktorem a nářadím za dráty s cílem zavláčit zaseté pole. O seznamu, na kterém jsem nebyl uveden, jsem pochopitelně věděl a měl radost z toho, že mašinerie pohraniční stráže si natolik zvykla na moje každodenní jízdy za dráty, že službu na rotě ani nenapadlo otevřít šuplík, vytáhnout seznam a zkontrolovat, zda jsem tam uveden. Nepředpokládali takovou drzost, se kterou jsem se s bezpečnostním opatřením vypořádal. Jenže ouha. Právě toto pondělí nastoupil do služby na rotě nový důstojník, kterému moje jméno nic neříkalo, šuplík po hlášení vojáka od brány otevřel a moje jméno na seznamu nenašel. Okamžitě zakázal můj vstup do zakázaného pásma a nařídil, abych se ihned dostavil k veliteli roty, kterého promptně informoval. Sedll jsem do traktoru a za půl hodiny jsem stál v kanceláři velitele roty s rukama v kapsách.

Velitel roty, jinak občan našeho městečka, mě pochopitelně od vidění znal, a tak jednání nebylo nijak bouřlivé.
"Soudruhu inženýre, vy nevíte, že ke vstupu do zakázaného pásma potřebujete vedle propustky i uvedení na zvláštním seznamu?"

Byl jsem upřímný. "Vím, ale můj zaměstnavatel mne za dráty posílá s tím, že tam jezdím už nějaký ten rok a nemá mne kým nahradit."
"Nezajímá. S okamžitou platností máte za dráty zaracha a basta."
"S dovolením, pane majore, to až tak nemůžete. Podívejte, já mám propustku a zákon praví, že i s propustkou a bez uvedení na nějakém seznamu za dráty můžu s doprovedem stráže. A tak vás o takovou stráž žádám, abych mohl plnit úkoly, které jsou na mne kladeny."

Major ztuhl. "Vy toho nějak víte. Dobrá, zítra v 7:00 bude u brány stráž, která vás při práci za dráty doprovodí. Doufám, že jsme spolu skončili." V duchu jsem podotkl:" Nápodobně."

Úterní ráno se nevydařilo. Byla mlha, že by se dala krájet, a u brány stál voják se samopalem, vysílačkou, přilbou a jakýmsi ruksakem. Jen velmi těžce se nasoukal za mne na sedátko 30x30 cm, strážný otevřel bránu a my vyjeli v husté mlze směrem k hranici, která byla vzdálena asi tak dva kilometry a pole, které jsem měl vláčit, ji v délce asi 500 m kopírovalo. Zeptál jsem se vojína, jestli se mnou může mluvit, a když kývl, dali jsme se do řeči. Na "čáru" jel poprve a neměl tušení, kde vlastně jsme, nejevil však známky neklidu. Když jsme na pole přijeli, sestoupil z traktoru, vysílačkou "omeldoval", že jsme v pořádku na místě, a k hraničnímu kámeni odložil přilbu, ruksak i samopal a vyslechl si moje rady, které směřovaly k tomu, aby se nehnul z místa, protože by se mohl dostat do Rakouska a oba by nás čekal velký průšvih.

Zařadil jsem dvojku a začal pendlovat po zpracovávaném poli. Při každé otočce jsem zkontroloval, jestli je voják na svém místě. Byl. Kolem deváté se začala mlha trhat a za pár minut odešla docela. Voják nevěřícně zíral, že pár set metrů od nás v Rakousku vystoupil z mlhy statek Mitterhof, z komínů se kouřilo a Rakušáci se věnovali své denní práci.

Tak jsme spolu jezdili několik dní. Skamarádili jsme se, já mu vozil cigarety a on v tichosti mezi povinnými hlášeními o stavu střežení podřimoval. Dověděl jsem se od něj spoustu zajímavých historek a třeba vám některou povykládám příště.

Kouzlo časů minulých
Hodnocení:
(5 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lidmila Nejedlá
Zajímavé vzpomínání. Pište, těším se na další příběhy.
Zuzana Pivcová
Nevím, jak dalece byli vojáci přísní všude v pohraničí k "vlastním lidem". Ale my, když jsme se dostali s dětmi za obcí Malonty na Šumavě při vycházce z letního tábora s výukou němčiny jen k první závoře, hned nás hnali pryč. Na "druhou stranu" jsem se dívala tak akorát u Braniborské brány v Berlíně. Viděla jsem, jak tam jezdí parkem trolejbus a z východní strany jel skrz bránu sovětský gazík s čestnou stráží k válečnému památníku do Záp. Berlína. To bylo v roce 1978 ještě povoleno. Ale pak natolik zpřísnili opatření, že brána byla zazděna a náměstí před ní vylidněno a střeženo.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.