Čarodějnice, májka a oslava práce
Ilustrační foto: pixabay.com

Čarodějnice, májka a oslava práce

12. 5. 2017

Když moje vnučka získala cenu Miss Čarodějnice a donesla si domů krásné koště, přenesla jsem se opět o pár let zpátky.

Pálili jsme čarodějnice každý rok, jen se z toho nedělala taková komerční záležitost. Nekonaly se žádné atrakce, stánky s občerstvením a tím i vytahování peněz z kapes rodičů. Já si vzala na sebe tepláky, koště do ruky, napila se přímo z vodovodního kohoutku a šlo se. U drnovického hřiště na loučce byla zapálena hranice. Napálili jsme košťata v ohni a házeli do prostoru. Na večerním nebi to byla nádhera a ani žádný hasič nestál poblíž. Nebylo třeba, já v dětství nepamatuji jeden jediný požár, a to ani ten čarodějnický.
Každý rok hledím s úžasem na rozkvetlé stromy a říkám si: „Jaká to krása!“ Jako by před tím nikdy stromy nekvetly. Kvetly, a jak! Dnes se sice jaro občas ozývá o něco dříve, někdy zase o moc později, ale to už nás nepřekvapuje. Tenkrát to ale bylo tak, jak má být, a pod silnicí „kvetlo všechno, ale pravšechno,“ jak to již v Broučcích  popsal  pan Karafiát.
Chci se zmínit o jednom zvyku, který se dochoval až dodnes, a to je stavění májky.
První den v květnu už musela stát v každé vesnici krásně nazdobená. Byla učiněna ochranná opatření a rozepsaný hlídací pořádek; největší potupou totiž bylo, když hned druhý den májka zmizela. Prostě z vedlejší vesnice byli chytřejší a šikovnější.
Nejkrásnější byly přípravy. To už několik dní před tím se vyhlédl v lese strom, který chlapi přivezli a začali na něm pracovat. Kmen se krásně ohobloval, větve ořezaly a zůstala jen pěkná koruna. Ta se pak ozdobila barevnými pentlemi a v předvečer Prvního máje se strom postavil. My děti okukovaly, pomáhaly a dobře se bavily. Každé ráno po probuzení jsem rychle utíkala k oknu a kontrolovala, zda ještě stojí. Někdy vydržela dlouho, někdy ji ukradli za pár dní, to když hlídka polevila ve svém konání. Bylo to takové malé dobrodružství, kdo s koho.

Ráno, vyspaní do krásného, prvomájového dne, hurá na oslavu práce!
Dlouho jsme se srocovali dole v dědině, aby pak celý průvod vyrazil v čele s praporem a podobiznami Marxe, Engelse, Lenina a prezidenta, který právě žil. Pěkně za sebou pochodovali pionýři, „ červenokřižačky“ ve stejnokrojích, hasiči, fotbalisté, cvičenci; v rukou mávátka a transparenty. Pak jsme se zapojili do dalšího, většího průvodu a  už pochodovali před tribunou, plnou soudruhů. Oni mávali nám, my zase jim a z plna hrdla křičeli: „ Ať žije mír, ať žije Sovětský svaz, se Sovětským svazem na věčné časy!“ Vykřičeli jsme si hlasivky, rychle našli stánky s občerstvením, koupili si žlutou sodovku za 30 haléřů a spokojeni odcházeli opět přes kopec domů se zvědavostí, zda někdo mezitím neukradl naši májku.

Bylo to milé a ještě dnes, když v květnu projíždím nějakou vesnicí a stojí tam májka, jen se tak tiše pro sebe pousměji

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libuše Münsterová
Díky Maruško za komentář.Já jsem teď nějaký čas nebyla na počítači. Mám operované oči.Přeji krásné dny a zdravím do Boskovic.
Marie Ženatová
Libuško díky moc za hezkou vzpomínku. Letos jsem trávila týden v tom nejkrásnějším měsíci květnu v Luhačovicích a jeden den si udělala výlet za kamarádkou ze střední školy, takže jsem projela mnoho a mnoho kilometrů krajem Zlín po mnoha menších vesnicích a tam všude jsem viděla na vlastní oči krásně nazdobené májky, na nich plno barevných pentlí a nahoře naše vlajka - moc se mi to líbilo. Ovšem první rozkvetlé květy jsou skutečně tou nejhezčí ozdobou jara a i já se rok od roku na ně dívám s větším úžasem a obdivem... A i na oslavy prvomájových dnů v dětství mám hezké vzpomínky - když jsem musela jet se školou povinně pochodovat do větší vesnice nebo městečka - tak jsem byla moc ráda - byla jsem téměř na celý den "osvobozena" od polních prací - což byla příprava půdy k sázení brambor...
Zuzana Pivcová
Jako děti jsme to prožívali jinak, protože jsme v tom nevnímali nějakou politiku. Na průvody jsem se těšila, nejvíc na závěrečnou přehlídku pestrých alegorických vozů. Jako dospělá jsem však už na povinné průvody chodila nerada. Zvláštní, že prvomájové počasí bývalo až extrémně odlišné, jeden rok letní šaty a druhý zimní kabát. Díky za hezkou vzpomínku.
Eva Mužíková
Libuško, navrátila jsem se díky tomuto zavzpomínáni do svého dětství. Přesně tak to bylo u nás na vsi, na to radostné těšení, až mne a sestru maminka oblékne do průvodu nezapomenu. Je jiná doba, vše se změnilo. Ale jà jsem přesvědčená, že jsme prožívaly dětství nějak citlivěji, radovaly se i z maličkostí, zkrátka uměly jsme si dětství užít.
Libuše Münsterová
Jani, díky za komentář. Já, když si ty vzpomínky hodím na papír, tak mi je tak nějak dobře.Že by už to stáří klepalo na dveře?
Jana Šenbergerová
Dnes už jsou májky k vidění jen sporadicky, přesto už jsem jich letos několik viděla. Nikdy jsem neměla příležitost být u toho, ale byl to hezký zvyk, který se mi pojí s pojmem soudržnost, což se dnes moc nenosí. Váš článek mě potěšil a připomněl mi, že nás letos po dlouhé době "nevytáhla z postele" dechovka, která projížděla městem na 1. máje a na vytipovaných místech zahrála pár "májových" melodií. To jen ptáci zpívali o život své jarní písničky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.