Buďte tvrdí. Ať si mladí vyřeší své finanční problémy sami
Ilustrační foto: ingimage.com

Buďte tvrdí. Ať si mladí vyřeší své finanční problémy sami

4. 8. 2017

Pro dobrotu na žebrotu. Toto prastaré pořekadlo nabylo v této době nový význam. Mezi lidmi vyššího věku přibývá těch, kteří nezvládají platit dluhy. Ale proč se zadlužili? Chtěli pomoct vnukům, dětem, rodině.

Na začátek pár čísel. Přes sedmdesát tisíc Čechů a Češek má důchod zatížen exekucí. Téměř osmdesát procent z nich si nezvladatelné dluhy do penze přinesla už z období, kdy pracovali. Bohužel, mnoho lidí neuvažuje takto: Blíží se mi penze, musím se snažit uspořit nějaké peníze, ať se mi v ní klidně a dobře žije. Naopak si ve věku kolem padesátky a šedesátky neuváženě půjčují. Smutné je, že jen málo z nich si v tom věku bere půjčku proto, aby se takzvaně měli líp. Na dovolenou, na něco pěkného nového do domácnosti... Což je sice lehkomyslné, ale kdo by někdy nepodlehl nějakému lákadlu. Situace je horší. Půjčili si, protože slyšeli: "Babi, dědo, potřebuju nové auto. Mami, táto, ten náš dům nutně potřebuje rekonstrukci." A tak podobně.

Aby se potomkům dařilo co nejlépe

Když bylo Vladimíře padesát devět, zaručila se synovi svou garsonkou, aby mohl dostat další úvěr. Ten předchozí ve výši milion a půl ještě neměl splacený, ale potřeboval další milion, protože chtěl koupit údajně velmi lukrativní pozemek. Báchorka pro Vladimíru byla dobře vymyšlená: pozemek bude po koupi rozprodán jako tři místa pro stavbu rodinných domů, z toho se splatí uvěr předchozí, současný a ještě vyděláme.

"Byla jsem naivní, ale chtěla jsem klukovi pomoct," říká Vladimíra. "Často měl v životě smůlu na neseriózní spolupracovníky, přitom to vždy myslel dobře. No tak jsem se mu zaručila za devět set tisíc. Pozemek koupil, ale prodal za mohem méně než plánoval. Nějaké peníze prý stálo všechno to vyřizování okolo. Ve výsledku teď dlužím půl milionu, ručím bytem a každý večer nemůžu usnout, protože přemýšlím, co bude dál. Nějaké peníze mi syn na splátky dává, ale jak kdy, podle toho, jak se mu daří. Je to strašná nejistota a stres."

Ano, tohle Vladimíra zažívá v době, kdy mohla klidně žít ve své pěkné malé garsonce, jezdit si na výlety a na dovolené. Takhle počítá, jestli jí z důchodu zbyde na vlak, aby o víkendu navštívila kamarádku.

"Co jsem si navařil, to sním," vystihuje tuto situaci sedmašedesátiletý Gustav z Ostravska. Půjčil si u splátkových firem. Nejdříve sedmdesát tisíc, protože chtěl vnučce pomoct se zařizováním bytu. Když se to dozvěděla druhá vnučka, naštvala se. Tak si půjčil dalších padesát, aby jí mohl ukázat, že je hodný děda, který myslí i na ni. To měl ještě k penzi brigádu jako vrátný. Jenže firma propouštěla a šel mezi prvními. Další brigádu už nesehnal a těch sedm tisíc mu teď k penzi chybí. Přesně ta částka šla na splátky. Nechal si je snížit, dvakrát vynechal a už mu u dveří klepali vymahači dluhů. Vyděsilo ho to natolik, že  přestal vycházet ven a podlehl depresím. "Co bude dál? Nevím. Můj život už ztratil smysl, nemám jakoukoli radost. Scvrknul se na to, že v obchodě přemýšlím, jestli si koupit pár plátků salámu za patnáct korun nebo za dvacet."

Být dobrým dlužníkem je nebezpečné

Banky a splátkové firmy obvykle seniory řadí do kolonky takzvaných dobrých dlužníků. Tak označují ty, kteří se ze všech sil snaží své závazky splatit. Dalo by se říct: stará poctivá škola. Zatímco mnozí mladí lidé přistupují k placení dluhů lehkovážně, ti starší berou jako otázku cti, aby vrátili vše, co mají. Výsledkem je, že mnohdy sami živoří, ale nepřiznají, že jsou na tom hodně zle.

"Senioři, kteří se dostali do takové situace, často nemají peníze na komerční právní pomoc a také mají malé povědomí o složité problematice dluhů a exekucí," říká Jan Vobořil, který vede nevládní organizaci, jež se snaží lidem v takových situacích radit. "Seniory často děsí představa, že do jejich domu či bytu přijde exekutor a začne jim zabavovat věci, takže raději platí za své děti a vnuky a sami tím sebe dostávají do složitých sociálních situací."

Senioři mají ve světě těch, kteří se zabývají poskytováním půjček a jejich vymáháním, ještě jedno označení: Výhodné oběti. Ten název vystihuje fakt, že mají stabilní příjem - penzi. I když je často malá, přece
jen je stálá a tudíž má exekutor takzvaně odkud brát. Zkrátka, obstaví ji, a každý měsíc je senior chudší o pár tisícovek. Že pak nemá na léky, na jídlo? Jeho problém.

Stanislav Skalický, ředitel Asociace občanských poraden uvádí: "Často k nám chodí postižení senioři, kteří řeší problémy svých potomků. Někteří svoje děti odhlašují z bytů a domů, ale ani to exekutora často nezastaví, protože jedná na základě takzvané oprávněné domněnky." Lidé z občanských poraden tak zaznamenávají velmi smutné případy jako ten, kdy stará nechodící paní přišla o televizor a rádio, její jediné spojení se světem, protože jí je zabavil exekutor snažící se vymoci dluh z vnuka, který má u ní nahlášené trvalé bydliště. Co na tom, že ho paní už dva roky neviděla.

Nejvíce zadlužených seniorů je v Moravskoslezském kraji. Nejčastěji se do dluhového kolotoče dostali, protože chtěli pomoci někomu z příbuzných: Přispět na rekonstrukci bytu či domu, na koupi elektrospotřebičů, počítačů, tabletů, chytrých telefonů. Často jde o malé částky, pár tisíc korun u firmy nabízející rychlé půjčky. Jenže na ně se nabalí úroky a už to jede. Prostě podlehli reklamě, která tvrdí, že půjčovat si peníze je dnes normální, snadné a bezpečné. A podlehli pocitu, že když vnukovi koupíme nový tablet, bude nás mít raději.

Tak si dejme závazek, že nepodlehneme.

dluhy peníze
Hodnocení:
(5 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Josef Bílý
Ať si mladí vyřeší své finanční problémy sami - není co dodat !! Souhlas !!
Věra Halátová
Nesnáším slovo "samoživitelka". Krmím se sama už asi od dvou let. Jsem tedy "samoživitelkou" celý svůj život. Nenaříkám, nestěžuji si. Manžel mi zemřel před 24 roky, když mladšímu synovi bylo sedm let a staršímu patnáct. Oba jsem uživila, oba vystudovali, jeden střední, druhý vysokou školu. Oba se živí sami, bez mého přičinění. Vědí, že já je finančně podporovat nebudu. Vědí to, protože jsem je to takto učila. Starší má desetiletého chlapce, mého vnuka. Ani toho finančně nerozmazluji. Nežiji v té vrstvě obyvatel, která může jen tak koupit vnukovi tablet, nebo dokonce auto. Tato doba je taková, jaká je, byly i horší doby. V roce 1974 jsem neměla kde bydlet, sehnala jsem podnájem, měla jsem dvě zaměstnání a ještě jsem opisovala studentům diplomové práce, vzala jsem si půjčku na nábytek a na vinkulační vklad do stavebního bytového družstva. Denně mi zůstalo jen na oběd v závodce, k večeři mléko a rohlík a ke snídani totéž. A není pravda, že každý, kdo požádal, dostal byt. A že se všichni měli "dobře". Vždycky byla doba nějaká a myslím si, že moje rodiče měli dobu ještě horší, nemluvím o manželových rodičích, kteří žili na Slovensku v době hospodářské krize třicátých let. Je potřeba si uvědomit, že nikdo člověku nepomůže. Jediná ramena, o která se můžete opřít, jsou ta, která vidíte na svém pohledu do zrcadla.
Ludmila Linkensederová
Jsem samoživitelka v důchodu /70 let/.Musím mít ještě 2 brigády,uklízím.Vše kvůli vnukovi/25 let/,aby nepadl na dno. Má práci,ale nedostává peníze ,když tak malé částky.Žili jsme v jednom bytě 3 generace, nešlo to. Tak má svůj podnájem v 1kk.Celkem platí 8200.-Kč. V dubnu se zapracovával na novém místě a pak mu řekli ,že zapracování je neplacené. To jezdil starým autem denně do práce a zpět 100 km.V našem malém městě práci neseženete. Další měsíc dostal pracovní smlouvu se zaručenou min.mzdou 12200 hrubého.Zaplaceno ale měl pouze 6500,-Kč, za měsíc, protože se zhroutil psachicky a marodil 14 dní. Ted čekáme kolik dostane výplatu za červenec.Je to hrozné, někdo by už měl udělat přítrž podnikatelům podvodníkům, většinou se jedná o malé firmy /gastronomie, doprava/. Platí bokem k výplatě černé peníze a když nemají náladu, nedají vám nic. Přitom v gastronomii už platí EET. Kde tedy tito podnikatelé berou tyto peníze? Během posledních 3 let jsme se v naší rodině /tři členové / setkali jen s podvodníky podnikateli. Na jednoho si dokonce dcera ztěžovalana inspektorátu práce, ale pak dostala výpověď. Kde to proboha žijeme ??? Místo klidného stáří mám noční můry. Strach o děti i vnoučata. Tato doba je hnusná. A to se členové rodiny snaží stále pracovat a nejsou to žádní IQ tykve.Zdaví Ludmila

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.