Ta paměť, ta paměť!
Foto: autorka

Ta paměť, ta paměť!

25. 9. 2017

Zjišťuji, dost nerada, že můj mozek už nefunguje jako dřív. Zapomínám, zapomínám, zapomínám. Nezapomínám, ztrácí se mi slova! Dimko otevřel lednici a vytáhl sklenici s otázkou, co to je. Medvědí česnek, měla jsem odpovědět, ale medvěd odběhl někam do lesa, česnek se asi odstěhoval do Humpolce...a v mé hlavě tyto údaje chyběly. Teda nechyběly, ony tam někde byly a číhaly za bukem, jak si poradím. Musela jsem odpovědět rychle, protože Dimko stále držel sklenici u otevřené ledničky a čekal na mou odpověď. „To je to zelené od vody.“ Pro mne jasné jak facka, jsou to přece krásně zelené listy a trhám je každý rok u Odry. „Zelené od vody?“ Dimko na mne hledí a v duchu si říká, že jsem asi na hlavu, což je pravda pravdoucí. Česnek se nade mnou slitoval a přistál mi na rtech. „No, ten zelený česnek, co trhám u vody.“ „Aha,“ řekl Dimko, otevřel sklenici a čuchnul k ní. A v tu chvíli se až z Karpat přiřítil medvěd. „Medvědí česnek!“ šťastně jsem vyslovila tu správnou odpověď. „Ano, medvědí česnek,“ řekl Dimi a sklenici zase zavřel a dal zpět do lednice.
Další slovo se ztratilo večer. Zbyla rýže od oběda, trochu jater na cibulce a byl otevřený broskvový kompot. Jako správná hospodyňka se snažím zbytky sníst dřív, než je sežerou plísně. Dimkovi jsem navrhla, aby si vzal rýži s játry, že já si udělám takovou falešnou náhražku...jo, to slovo, to slovo, to slovo zkrátka v hlavě nebylo. Přece jen, asi abych nevypadala jako úplný pablb, se do řady stavějí jiná slova, a já začínám název obkecávat. „Dneska je falešné kdeco a kdekdo, přece se nebudu zdržovat nějakým šleháním bílku a zapékáním v troubě“ ...no vida, jakou mám bohatou slovní zásobu a asi to není ještě tak špatné, když si pamatuju technologický postup přípravy toho jídla, kterému se říká...okno. Do rýže jsem nakrájela žluťoučké broskve, prohřála, pocukrovala a začala krmi labužnicky vychutnávat. "Odborník by se divil, jak jsem si rychle připravila falešný..." Hop a je tu lidoop...z mozku se zakouřilo a konečně vypadl ten přesný název – "rýžový nákyp!"

 

Foto z Pixabay.com

Hodnocení:
(5 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Lišková
Pokračování : teprve, když jsem to vzdala, že už si nevzpomenu, tak z ničeho nic mě to jméno učitele blesklo hlavou, sice to trvalo, ale paměť zafungovala i po 40 letech. Hurá.
Věra Lišková
Šla jsem před časem kolem vilky, kde dřív bydlel jeden učitel. Ani nás neučil, jen jednou v naší třídě suploval. Měl takové ne příliš časté jméno, zdrobnělé, ale po těch letech si nevzpomenu. Večer jsem nebyla líná pátrat na internetu, ale samá současnost a nic z minulosti jsem nenašla. Zkouším i metodu Zdenky, říkat si abecedu, ale nic. Jedině až potkám nějakého spolužáka s lepší pamětí na jména a dozvím se to zapomenuté příjmení a budu moci klidně spát.
Zdenka Jírová
Ještě na něco jsem si vzpomněla : někde jsem četla, že za to, že cestou pro něco zapomeneme pro co jsme šli, mohou dveře, kterými procházíme. To se mi líbilo, takže žádná skleróza, žádný Alzheimer, dveře za to mohou!
Zdenka Jírová
Také se mi to stává a naskočí při úplně jiné činnosti. Když si na něco nemohu vzpomenout, říkám si abecedu, někdy to po příslušném začátečním písmenu samo naskočí a nelením i večer hledat v naučném slovníku nebo na Googlu. Horší je to se jmény. Na ta jsem byla "tvrdá" vždycky. Nedávno jsem potkala po strašně moc letech jednu známou. Křestní jméno mi naskočilo, ale příjmení ne a ne. Nemohla jsem se jí přiznat, ale trápilo mne to rok, až jsem si najednou vzpomněla. Měla jsem radost jako bych našla stovku.
Alena Tollarová
Helenko, já jsem ráda, že jsem Tvého Dimka už poznala i osobně. Tak si dovedu pěkně představit tu scénku u lednice. Ale jinak je to teda jako u nás ... jednou zapomene jeden, pak zase ten druhý. Ještě že se máme a zatím jsme vždycky kýžené dali dohromady.
Marie Foltýnová
Skleróza nebolí,ale nachodím se.Jsem na tom stejně,jako Miluška a Alenka V. vařím jdu pro něco a nevím pro co.Až se vrátím na místo činu ,vzpomenu si a cestu pro tu danou věc si zopakuji.Manžel mi někdy říká,že skáču lidem do řeči.Má pravdu,ale když to neřeknu hned,tak zapomenu,co jsem já chtěla říct.Ale nic si z toho nedělejme.Dokud trefíme domů,tak to s námi není tak zlé.To jsem říkávala naší sousedce.Ale syn ji dnes musí zamykat,protože by opravdu domů netrefila.A to už je potom zlé.Když jdu kolem jejího domu,pozdravím a ona se zeptá.A kde jste byla.To už je mi z toho smutno.
Hana Rypáčková
I já, i já, i já - připadám si často jako oslice.
Helenka Vambleki
Ani nevíte, jak jste mne potěšili, že v tom nejsem sama :-)
Libor Farský
Děvčata, hlásím se do party. :-)
Eva Balúchová
Helenko,taky s tím bojuji.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.