Lívance
Foto: autorka

Lívance

20. 1. 2018

Vdávala jsem se velmi mladá, hned po maturitě. Můj muž byl o tři roky starší. Byli jsme zamilovaní, a tak jsme všechno v naší nové, malé domácnosti dělali spolu včetně vaření. Moc jsme to neuměli, ale já jsem přece jenom byla zkušenější, maminka mne občas k vaření přitáhla, a něco jsem měla proto "okoukané". Vystudovala jsem chemii, a protože v laboratoři se všechno musí dělat podle návodu a předpisu, řekla jsem si, kuchařka je také takový "předepsaný popis práce", tak jsem otevřela svou novou Kuchařku a šla do toho. Vlastně - šli.

Asi týden po svatbě jsme dostali chuť na lívance. To nebude problém, často jsem mamince s pečením lívanců pomáhala. Nalistovali jsme recept na kynuté lívance a zadělali těsto. Těsto si tiše bublalo, což bylo v pořádku, a muž vyndal nový lívanečník, který jsme dostali jako součást celého souboru krásného, lesklého, hliníkového nádobí. O teflonu se nám ani nezdálo, psal se rok 1963.

Na lívanečník jsme nalili olej a přišel první zádrhel- kolik? Hodně nebo málo, to v kuchařce nebylo. Rozhodli jsme se pro střední cestu. Lívance se pekly, olej prskal a nastal druhý zádrhel - nedaly se obrátit na druhou stranu. Trhaly se a trhaly. Zkoušeli jsme všechno možné, více či méně oleje, ale lepší to nebylo. Polospálené trhance nechtěl ani náš pes, znechuceně se odvrátil a odešel z kuchyně. A to žral všechno!  Asi po marném hodinovém snažení a vyzkoušení všech možností se nám podařilo upéci asi pět lívanečků velmi pochybné kvality. Vzali jsme si k obědu chleba a přemýšleli, co s tím. Druhý den jsem tu naši lapálii líčila nešťastně mamince a ta se začala smát. Měli jsme nový, nezapečený lívanečník, který se nejdříve musel "zapéct", aby se "ohladil". Půjčila nám svůj starý, který sice nebyl tak hezký, ale zato se na něm daly lívance upéct.

Dnes už na něm nepeču, ale nějak mi "zbyl", asi na památku mých kuchařských začátků.

Můj příběh
Hodnocení:
(4.9 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Svornikova
Dostali jsme také takový to k svatbě, říkali, že je to Aluspor.Bylo mi 18, když jsem se vdávala a tak jsem taky neuměla kromě vajíček a čaje nic uvařit.Po svatbě přišla na návštěvu teta, u které jsem před svatbou v době studia bydlela.Chtela jsem ji pohostit a tak jsem se rozhodla upeci kuře s bramborem.Koupila jsem kuře, oplachla a dala do trouby upéci.Upecene kure jsem rozctvrtila a dala na talíř.Teta po chvíli povídá, Evičko, ty jsi do kuřete dělala i nádivku? No zapomnela jsem prohlédnout i krk a tam bylo i zrní a zbytky poslední stravy kuřete.Nevim jak se to stalo, že to tam zůstalo a tak to i prodali,ale moje chyba byla, že jsem jim věřila a kuře pečlivěji neprohlédla.Ale vše nakonec proběhlo v legraci a muž i teta byli rádi, že jsem alespoň vyndala ten igelitový sáček s drůbky.
Marcela Pivcová
Mně se také někdy něco v kuchyni nepodařilo podle původních představ, ale nějaké kuchařské katastrofy to naštěstí nebyly. Jen na jednu si vzpomínám. Na návštěvu přijela Zuzky kamarádka a dovezla kachnu z jejich venkovského chovu. Po jejím odjezdu jsem dala kachnu péci. Těšily jsme se na dobrý oběd a po obědě na výlet (tehdy naším trabantem). Pročetla jsem si v kuchařce pečlivě recept, abych nic nezkazila. Po uplynutí doby potřebné k pečení byla kachna tvrdá jak kámen. Přidala jsem půl hodiny, hodinu, pak další hodinu... kachna téměř beze změny. Nakonec jsem práci vzdala, se Zuzkou jsme snědly omaštěné knedlíky a zelí a jely na výlet. Jak dlouho jsem pak ještě kachnu dopékala, už si nepamatuji, zřejmě nebyla už právě moc mladá. Inu: darovanému koni...
Dana Puchalská
Kdo z vás vařil plněné bramborové knedlíky s párkem uprostřed? Já chtěla uvařit takové ty krásné s mozaikou, ale ten výsledek. No vypadalo to, jako když v tom hrnci plave divný pidihad a kolem něj je bílá bažina. No fujtajbl,to byl horror.(bylo mi asi 23 let)Zkoušela jsem to asi 3x a pak sem tu hrůzu hrůz už radši nezkoušela.Pořád mi nešlo do hlavy,že to není tak krásné jako v kuchařce od Viléma Vrabce.
Lidmila Nejedlá
Dnes se nad těmi neúspěchy jen usmíváme. Chtěla jsem dát na lívanečky šlehačku, ale nebylo čím ji ušlehat.
Hana Rypáčková
Taky jsem měla první hliníkový a něco podobného.Ale neměli jsme kuchařku a tak jsme jen odhadovali množství mléka a mouky, buď se nedstačiilo těsto upéct, nebo ti bylo moc řdké.Bydleli jsme na manželské koleji a tak jsme pozvali vedlejší pokoj na lívance, ředěné byly stejně dobré. Pobavila jsem se zavzpomínala. Když jsem už na vzpomínky sama, je to smutné.
Zdenka Jírová
To jsem ráda, že jsem ve všech vyvolala podobné vzpomínky. Já už na to skoro zapomněla, ale právě, že jsem vyštrachala ten lívanečník, tak jsem si vzpomněla. Žádné začátky nejsou snadné. Alespoň je na co vzpomínat.
Danuše Onderková
Moc pěkné vzpomínání, ani já nebyla výjimkou, ale i dnes dokáži něco nedokonalého. Nedávno jsem si vzala od švagrové výborný recept na tvarohové koláče. Ale rozhodla jsem se, že 1/2 kg mouky je moc, tak udělám jen poloviční dávku. vše jsem navážila, dala do pekárny vypracovat a pořád jsem se divila, že se těsto nechce dobře umíchat. Takové nějak moc tuhé. Dodala jsem od oka mléko, potom i máslo a zase mléko, až jsem usoudila, že by to mohlo stačit. Až pak jsem se pídila co jsem zapomněla dát, až jsem na to přišla. všechno jsem dávala poloviční dávku, jenom mouku celou. Nakonec místo koláčů bylo těsto rozděláno na celý plech, protože na koláče bylo moc řidké. Nakonec se to ale snědlo a nebylo to až tak špatné :)
Jana Šenbergerová
Hezká vzpomínka na kuchařské začátky. I teď se mi občas zadaří. Naposledy v úterý, když jsem poprvé pekla kakaovou roládu Tolarku. Nakonec jsme na ní pracovali oba. Vyšla taková nějaká mini, ale byla jedlá a nakonec nevypadala nejhůř, i když na tu Aleninu určitě neměla. :-)
ivana kosťunová
Já jsem na tom nebyla o moc lépe, ale uměla jsem si poradit. Když jsem dělala bramborový knedlík se špenátem byly knedlíky uprostřed nedovařené. Tak jsem je nakrájela na plátky,formičkou na cukroví ve tvaru kytičky jsem ty nedovařené prostředky vykrájela, nacpala tam ten špenát a nikdo nic nepoznal :))
Hana Polednová
Zdeni, jak ti rozumím. Byla jsem na tom podobně a mé začátky s vařením dopadly také někdy nepoživatelně. O to víc mě hřeje u srdíčka, když mi dnes vnoučata říkají, že babička vaří a peče nejlépe. Obzvlášť milují ty moje lívance.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.