Zážitek z roku 2017
Ilustrační foto: pixabay.com

Zážitek z roku 2017

30. 1. 2018

Přemýšlela jsem, co pro mne byl v minulém roce nejsilnější zážitek nebo prožitek v jakémkoli smyslu, a vyšlo mi toto!

Několik dní po mých 83. narozeninách jsme s Václavem odjeli na týdenní pobyt  do Jetřichovic. Nástup byl v sobotu. Po  příjezdu jsme se ubytovali a po obědě si vyšlápli na procházku. Napadla mne taková myšlenka, už když jsme tady byli před 3 roky a pak dva roky za sebou jsme nemohli jet kvůli nemoci. Takže hrozně jsem si přála ještě jednou se podívat na Pravčickou bránu.

Zašla jsem do Info a chtěla vědět, jak se tam dostat atd.  Slečna mi sdělila, že autobusem směr Děčín a že nám řidič zastaví tam, odkud se tam jde. Ale jen o víkendech, takže nám zbývala neděle hned druhý den, protože v sobotu jsme už odjížděli. Ještě mě zajímalo,  jak je to daleko. Prý asi 3 km. Už jsem tam sice jednou byla se svými dětmi, kterým je teď kolem 60. A jak jsem si to moc přála a dívala se tam na mapu, nevím, co mě to napadlo. že jsem si v duchu řekla, že je to po rovině, a i když mám „ budíka“ a potíže s dýcháním, že ty 3 km ujdu! Už jsem si to vůbec nepamatovala, jak se tam šlo. Byla to strašná pitomost. Ono se právem říká: starý lidi jsou jak děti. A ve mně to už dozrálo, že zítra vyrazíme.

Po obědě jsme nahlásili, že přijdeme až na večeři, a odjeli směr Děčín. Po půl hodině nám řidič řekl, jste na místě, a palcem ukázal, kterým směrem vyrazit. Na cestě bylo opravdu živo. Naším směrem nás všichni předcházeli a mladých, co přicházeli proti, se Václav zeptal, jak je to daleko? Pán si nás změřil a řekl: po pravdě? Přikývli jsme a on na to: vy tak nejméně hodinu a pořád do kopce. Tak jsme šlapali!!!

Zjistili jsme cestou, že nemáme ani jeden na takovou túru vhodnou obuv. Podle všech turistů, ale my jsme to také pociťovali. Prohřešků jsme se dopustili ale mnohem víc.Třeba v batůžku jsme si nesli jednu malou lahev pití, sandály jsme měli pořád plné písku a kamínků .Já jsem musela skoro každých 20 kroků odpočívat, hrozně mě bolely nohy a nějak jsem to nemohla udýchat. Václav je o rok mladší, ale také už chvílemi dost dýchal. Asi po hodině, když po Pravčické ani vidu, jsme zvažovali, že se vrátíme. Chvíli jsme se vydýchali, vysypali písek z bot, napili se a společně se rozhodli, že to nevzdáme! Ale to jsme nevěděli, že máme před sebou ještě hodinu, takže jsme teprve v polovině, a ploužili se dál.

Celkem po 2 hodinách jsme ji konečně uviděli. Já byla šťastná, že jsem to dokázala, ale zároveň vyřízená a úplně vyčerpaná až tak, že jsem nebyla schopná ani fotit, i když je to můj koníček, a předala foťák Václavovi a on to zdokumentoval. Do něho nahoře zasyčely dvě malé plzně po sobě, než jsem si „odběhla kamsi“. Jedno mělo být pro mne, ale já si šla pro zmrzlinu, bylo totiž hrozné vedro. Chvíli jsme poseděli a pak hurá dolů. Ještě než jsme vyrazili na zpáteční cestu, se nás tam jeden zaměstnanec ptal, kolik je nám  roků. Když se to dozvěděl, řekl: klobouk dolů. Také říkal, že jsme ušli kolem 7 km. Tak nevím, co je vlastně pravda. Mně to přišlo tak 10. Dolů jsme to zvládli za hodinu zase tam, co jsme vystoupili. Večeři jsme stihli jen asi o 10 min. později, za co jsme si u stolu vyslechli, že na nás museli čekat, protože  obsluha začala nosit jídlo, až když byli všichni u stolu. Ale my měli dobrý pocit, že jsme to zvládli, i když to byla tak trochu kalvárie, ale já to vymyslela, tak jsem si to „užila“,se vším všudy.

Jinak týden proběhl v pohodě až na to, že já jsem jednou uvízla sama ve výtahu. Úplně potmě, protože po bouřce nešel proud a to dost dlouho. Mačkala jsem po paměti všechny knoflíky, co tam byly včetně alarmu, který měl být slyšet na recepci, ale bohužel tam byli právě na obědě. Tak jsem bušila ze všech sil do dveří. Pak sehnali údržbáře a se zvoláním hurá, hurá, hurá jsem  dočasné „vězení“ opustila. U oběda jsem dostala frťana vaječnýho za statečnost.

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Olga Štolbová
Ahoj Ludmilo, Také moc ráda chodím na dlouhé výlety. Do kopce moc nemiluju, ale mám ráda hory a tak chodím jen když je s kým. S íčkem jsem byla loni na Radhošti a bylo to prima i když pršelo a promokli jsme až na kůži. Jsme stejně staré, tak tobě i sobě přeju, ať nám to ještě dlouho šlape. *****
Zdenka Jírová
Gratuluji Vám k takovému úspěchu. Já mám podobnou zkušenost s odhadem svých sil. Také jeden ů výletík" pěšky , prý jen 2 km. Byla jsem před operací s kolenem, které mě hodně bolelo. Vyšla jsem, ale bylo mnohem dále a koleno mi úplně vypovědělo službu. Vůbec jsem nevěděla, jak se dostanu zpátky. Naštěstí se našla jedna rekreantka, která tam byla autem a vzala mne zpět. Byly to strašné okamžiky bezmoci.
Alena Tollarová
Máte můj obdiv a je škoda, že jste tento zážitek nenapsala už před měsícem, kdy běžela soutěž Zážitek roku. Určitě by se neztratil. Naopak!
Zuzana Pivcová
Někdy je lepší, když člověk nezná předem pravý stav věcí, protože by to možná vzdal. I když jsem o něco mladší, tak takové nečekané túry, kdy jsem si myslela, že nebudu muset ujít tolik kilometrů, znám. Napsala jste to moc hezky.
Věra Ježková
Paní Ludmilo, ve vašem věku úctyhodný výkon. Po osvobození z výtahu, kde jsem uvízla sama jen se svou klaustrofobií, bych panáka potřebovala taky. Ale byla by to becherovka.
Lidmila Nejedlá
Paní Ludmilo, stanovili jste si cíl a se sebezapřením ho zdolali. Jste dobří. Hodně zdraví!
Ilona Erika Kolář
Pravčická brána je od nás "coby kamenem dohodil." Byla jsem tak mnohokrát, chodí tam neustále davy lidí.
Alena Vávrová
Pani Ludmilo, smekám! Ať vám to nasazení ještě dlouho vydrží.
Naděžda Špásová
Klobouk dolů. Na Pravčické bráně jsem byla několikrát. Je to krásný skalní útvar a my jsme měli to štěstí, že jsme byli přímo na ní. Dneska už se to nesmí. Je to lesem docela štreka obdivuji vaší výdrž. :-)
Jana Šenbergerová
Šla jsem to podstatně mladší a dalo mi to pořádně zabrat. Důležité je, že jste to ve zdraví zvládli tam i zpět a jako bonus vám zůstal dobrý pocit a hezká vzpomínka. Mně se zase líbí, že jste nám o tom tak pěkně napsala.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.