Hospodské zahrádky dříve a dnes
U Fleků. FOTO: autor

Hospodské zahrádky dříve a dnes

3. 9. 2018

Ač máme již asi tři čtvrtiny léta za sebou, zahrádky a letní terasy ještě nějaký čas zůstanou ve výseči zájmů občerstvení lačných klientů. Staly se totiž fenoménem letní sezóny.

Bývala jich spousta a byly kouzelné. Mezi válkami se okolí Prahy pyšnilo desítkami zahradních restaurací, kam se jezdilo na celodenní výlety. Bylo také proč: malebné prostředí, espritní, noblesně odění obsluhující, bohatě založené stoly a téměř všude odvedená, každému srozumitelná kuchyně.

Vzpomenu některé, jež se těšily velké popularitě. Především ty, které vydržely dodnes. Jsou to oba ostrovy, Žofín a Střelecký, potom Nebozízek, Letenský zámeček. Jistě jsem nějaké nerad opomněl. Fungovaly podle dnešní situace až neuvěřitelně: osvětluje to několik informací z upoutávky žofínské Zelenkovy restaurace ze sklonku devatenáctého věku „... vzorně upravené pokrmy za ceny civilní…Smíchovské a výtečné plzeňské z měšťanského pivováru…Pijárna vod minerálních otevřena jest o páté hodině ranní!“

Nebo Nebozízek – tamní jídelní lístek čítal krom jiného neuvěřitelných pětadvacet předkrmů, šestero úprav ryb. Dále jedenáct jídel vaječných, bez jednoho dva tucty hlavních, deset moučníků, a – považte! - na čtrnáct druhů sýrů!

Z podniků mimo centrum města měla pak své kouzlo Šlechtova, nebo Hlavní, chcete-li, restaurace ve Stromovce, silným magnetem pro celodenní výlet byly Barrandovské terasy a dnes nepochopitelná stavba Navrátilovy restaurace v podobě slona v Sedlci.

Většinu restaurací tohoto druhu, a byly jich stovky, vzal čas. Nebo „vítězný“ únor. Ale i necitlivá rozhodnutí o vodních dílech na Vltavě. Po sametovém listopadu se zahrádky do města vrátily. Mnohdy bohužel podle nepochopitelných scénářů. Na chodníku vedle čtyřproudové ulice, kdy vám jídlo koření zplodiny stovek automobilů. A v hluku, při kterém není slyšet vlastního slova.

Pravda, existují zahradní restaurace na pěších zónách historických míst metropole, elegantní a lákající. Ovšem noblesu těch dávno minulých, té nedosahují. Číšník v ošlé flísové bundě zavrčí něco, co by mohlo být pozdravem a předhodí vám objednanou krmi. Při placení potom sjede na kalkulačce v hlavě výši tipu, a když se mu nezdá dostatečný, což je skoro vždy, sjede vás pohledem vpravdě vražedným.

Negeneralizuji, jsou i zahrádky s výsostnou péčí o hosta, ovšem co do počtu vysoko prohrávají. Existuje však pár míst, která na vás jistojistě zapůsobí. Mluvím teď o lokaci, nikoliv o kvalitě nabídky, tu musíte vyzkoušet sami. Shodou okolností jde o podniky zvučných jmen se silným partem tradiční české kuchyně – U Fleků, Malostranskou Besedu a U Pinkasů. Pro úžasnou polohu tamních zahrádek, jejich poutavou historii i prostředí mimo civilizační neduhy doby a působivou atmosféru jim možná semtam nějaké to procentíčko případných chybiček – které nejsou ani časté, ani kdovíjak drakonické - odpustíte.

 

Milan Ballík pro portál i60

 

 

 

 

gastronomie restaurace
Autor: Redakce
Hodnocení:
(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Práglová
Pražské zahrádky neznám.Mám ráda vesnické či mėstysské hospűdky se svými venkovními posezeními.Pokud se mi tam jednou nelíbí,jdu tam znovuPokud ani podruhé nejsem spokojena,víckrát tam nejdu.
Hana Rypáčková
Užila jsem si hezké zahrádky i u vysočanského pivovaru pod starými kaštany, když v těch končinách syn bydlel. Ty na chodníku nemusím, ale dříve v cizině bych se tam ráda posadila, mít na to....
Věra Ježková
Hospodské zahrádky jsou fajn. Pokud jsou v příjemném prostředí a netvoří je pár stolů a židlí metr od silnice, navíc překážejících chodcům. Nechápu, co lidé na takovém posezení mají.
Marie Doušová
Je příjemné posedět na terase a popíjet dobrou kávu a přitom se kochat okolím, které je malebné a uklidňuje oči./Nebozízek./
Mirek Hahn
Mám raději zahrádky a terasy mimo velké aglomerace. Ve větším městě vzpomenu snad jen v Liberci terasu nad vodou u Rybářské Bašty. Poklidná a pohodová je zahrádka na jihu Šluknovského výběžku v obci Kopec, hospoda U Oty. V Novohradských horách Lesovna Žofín, velmi kouzelné místo, když tam není moc lidí. Zahradní restaurace Na verandě u Toulovce v Toulovcovývh Maštalích. A samozřejmě terasa Moravského sklípku v Šatově. Bože, já bych po terasách a zahrádkách proseděl věk :-)
ivana kosťunová
Nebozízek zní lákavě
Libor Farský
Nebozízek u mne vítězí tím, že nabízí jedinečné panorama Prahy. Dokud jsem žil v Praze, pochlubil jsem se tím všem svým zahraničním návštěvám. Měli jsme tam i maturitní večírek, blahé paměti.
Zuzana Pivcová
Zahrádky mám ráda, ale určitě k nim nepatří stolky a židle na chodníku na ulici před každou restaurací v centru Prahy.
Dana Puchalská
Ano zahrádky u restaurací jsou příjemné. Do té ve Stromovce s oblibou chodili mí prarodiče. Otec na to vzpomínal moc rád. Prý tam byla jedna pochoutka, kterou jsme si pak doma dělali taky. Chleba s máslem a navrch osolené a na jemno nastrouhané kedlubny.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.