Jak prochechtat den aneb Íčko v Brně
Foto Helenka

Jak prochechtat den aneb Íčko v Brně

27. 9. 2018

Znáte to určitě také. Dlouho se nic neděje – a pak se s různými akcemi roztrhne pytel.
Celé dva roky jsem v Brně nebyla – a teď najednou po druhé v jednom týdnu. O Burčákofestu jsem už psala, teď se jednalo o setkání přátel z íčka.
Na cestu jsem se tentokrát vydala brzy zrána a až na přesedání z vlaku do autobusu (výluka) se nyní obešla bez výjimečných událostí. Totiž jedna by se přece našla. Při přestupu na ten autobus jsem hodila tašku přes rameno – a lup. Tak tak jsem ji zachytila, jak padala na zem. Co se děje? No co by. Jeden z nýtků ukotvující konec jednoho ucha tašky se někam odporoučel a ucho se vyvléklo z kroužku. Samozřejmě jsem podle zákona schválnosti tašku nabrala tím uchem uvolněným, to druhé sklouzlo a tvářilo se, že ho mé rameno absolutně nezajímá. Taška je nová, mám ji asi tři měsíce. Nahlas jsem neřekla nic, ale nechtějte vědět, co jsem si v té chvíli myslela. Teď jsem tašku jen upravila do provozuschopného stavu a rozhodla jsem se tím dál zabývat až doma.
Na brněnském nádraží jsme se scházeli postupně, podle toho, jak komu přijížděl vlak. Když se zjistilo, že poslední skupinka má asi půlhodinové zpoždění, vyslala nás Eva (ta z Burčákofestu) do cukrárny.
“Máme tam zajištěné stoly, aby nám je neobsadili,” vysvětlovala starostlivě. Prý to nemůžeme minout, půjdeme po téhle ulici, pak zahneme do první vpravo a tam hned zase po pravé straně je cukrárna Aida. My pověření jsme se tedy vydali na cestu. Jestli máte tušení, že to nebylo tak jednoduché, tak tušíte správně. Což o to, do té první odbočující ulice to bylo opravdu jen kousek. Ale pak se začala situace komplikovat. Pozorně a soustředěně jsme všichni hledali název Aida. A to jsme se dívali i doleva! (Protože některé z nás nevědí, kde mají pravou a kde levou ruku.) Nakonec jsme usoudili, že jsme ve špatné ulici a vraceli se zpět.
“Kde máme Bolka?” zeptala se jedna. Rozhlížely jsme se na všechny strany (to tvrdé y je tam správně), ale Boleslav, jediný zástupce mužského rodu mezi námi, nikde. (Tak už víte, proč to y.) Vyrazily jsme na cestu samotné a doufaly, že Bolek bude časem nalezen.
“Můžete nám pomoci? Kde je cukrárna Aida?” ptaly jsme se kolemjdoucích. Brňáci jsou vstřícní a ochotní. Postupně jsme Aidy našly dvě – ale ani jedna nebyla ta správná. Nakonec nám nezbylo nic jiného, než sáhnout po mobilu a volat SOS.
“Evo, kde je ta cukrárna?”
“A kde jste vy? My už jsme tady, i s Bolkem!” zněla odpověď.
Eva se nakonec slitovala a přišla si pro nás. Byly jsme od té hledané Aidy malý kousek. Dokonce jsme kolem ní už i prošli (tehdy ještě s Bolkem), ale nepoznali ji. Je totiž přejmenovaná na Vale. Ale zákusky mají dobré a kafe taky.
Po nutném občerstvení jsme se vydaly za krokodýlem. Jedna dáma s iniciálami H.Č. měla nachystánu historickou prezentaci. Tak perfektně na nás vychrlila historku, jak Brno ke krokodýlu (drakovi) přišlo, že se zastavovali kolemjdoucí a se zájmem poslouchali. Hlavně jedna maminka s malými dětmi, ta je dokonce okřikovala, ať jsou zticha , že neslyší. Určitě nám tu vzdělanou našrocenou průvodkyni záviděla.
Na to se naše skupinka rozdělila. Někteří se vydali na věž (já taky), ti ostatní se nás rozhodli podporovat z lavičky na nádvoří. Shora je nádherný výhled do okolí i přímo na stolky zahradních restaurací. Tak dobře, že jsem viděla (skoro), jaké si kdo dává kafe a kolik do něho sype cukru. Odolala jsem hříšné myšlence, která se mi při pohledu na sedící hosty kaváren a cukráren zrodila v hlavě, a věnovala jsem svou pozornost smysluplnějšímu konání.
Dole pod věží je cedulka, že schodů nahoru je 173. Jenže nahoře jsem zjistila, že nejsem ani nijak zvlášť zadýchaná. Že bych měla tak dobrou kondičku? Tak ty schody spočítám!
“Jeden, dva..!”
Bolek měl obrovskou snahu mne poplést, vyvést z rytmu, ale nepodařilo se mu to. Nakonec pletení vzdal, a tak vám můžu potvrdit – Brňáci mají ty schody spočítané dobře.
Od krokodýla jsme se šli na Zelný trh, podívat se, co je to ten stánek Dobrých skutků. Tam vám uvaří kafe podle vašeho výběru a zdarma. Musíte jen slíbit, že uděláte dobrý skutek, a kdybyste nevěděli, jaký, tak se můžete podívat na jejich doporučený seznam. Ptala jsem se, jestli se počítá za dobrý skutek, když jsem odolala jednomu svému potměšilému nápadu nahoře na věži, ale bylo to zamítnuto. Tak jsem si radši vzala jeden z koláčků, ve kterých byly ukryty lístečky s úkolem. To abych věděla, co mám udělat. Na lístku jsem měla doporučení, ať se na vás víc usmívám. Jenomže já se v Brně chechotala už několik hodin, víc opravdu nebylo možné. Proto jsem si to kafe radši nedala.
Jedna z nás (Á) měla za úkol posbírat nějaké odpadky. Škodolibě jsme ji upozorňovali na kdejaký papírek, co ležel na zemi, a ona je opravdu posbírala. Další (taky A, ale krátké) v koláčku neměla nic, takže jsme usoudili, že dobrých skutků už udělala moc a dalšího není třeba. Kafe dostala.
Odtud jsme zamířili (jak jinak) do zahradní restaurace. Nenapíšu vám, jak se jmenuje, protože to nevím. Kdyby vás to ale opravdu moc zajímalo a trvali byste na tom, zeptám se Evy. (Už vám to sem dopíšu, Eva v komentáři pod článkem napsala, že se to tam jmenuje Živá voda.) Bylo tam ale hezky, příjemně, na záhonech jim rostly kytky, bylinky a podél hradeb kvetoucí keře. Někteří z nás si dali oběd, někteří vínečko, sluníčko svítilo, ale nebylo horko. Řešili jsme také různé češtinářské kličky, zádrhele a nová slova. Například – víte co je to chachrňa? Pokud ne, nic si z toho nedělejte, já to do nedávna také nevěděla. Ale jeho význam sem nenapíšu. Co kdyby tenhle článek četl nějaký nezletilý a ještě k tomu před dvaadvacátou hodinou?Znovu jsme se vydali na cestu. A jak jsme tak šli, začaly jsme se některé smát (já mezi prvními). Bolek měl na kalhotách vzadu růžovou skvrnu. Zřejmě si do něčeho sedl, možná byla viníkem nějaká bobulka ze stromu. Komentářů k tomu bylo dost a všechny se týkaly původu skvrny. Podělím se s vámi jen o jeden.
“Takhle to vypadá, když někoho vyzvete, ať vám políbí pr….!”
Smáli jsme se tomuhle i každé jiné maličkosti. Ta naše H.Č. si nakonec smíchy vyprskla ledové kafe ze stánku Dobrých skutků (bylo tak ledové, že ho ještě za celou tu dobu nestačila vypít) na přednosti a opět bylo co dávat do pořádku. Samozřejmě se to neobešlo bez dobrých rad a jedovatých komentářů.
Nakonec jsme zakotvili v pivnici U kocoura, tak jako před dvěma lety. My dosud hladovějící jsme si dali oběd, zbytek podle chuti pivo, víno, kávu. I tam jsme se měli stále čemu smát, co komentovat, vzpomínali jsme na akce minulé a nadhazovali témata akcí budoucích.
Domů jsem přijela s bolavou bránicí.
Brno, příští rok zase na shledanou!

Foto Helena Červenková

-------------

Už jste možná tento článek četli na blogu Matyldino povídání pod názvem - Deník postarší dmy - Dáma v Brně. Pro ty, co se k tomu nedostali či neměli možnost si jej tam přečíst, jsem text zkopírovala i sem na íčko.(Bez fotografiií H.Č. a A. P. , mají na svých profilech výstižných fotek více, navíc na svůj profil přidala fotky i Hanka Polednová :-) )  Doufám, že při jeho čtení na vás rovněž dýchne ta veselá a pohodová atmosfére, kerá nás v Brně provázela celý den. A příště přijeďte také :-)

Libuše - Matylda

 

http://www.matyldinopovidani.cz/

cestování
Hodnocení:
(5.1 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Naděžda Špásová
Libuško, muselo to být veselé, dovedu si to docela představit a to je moc dobře. :-)
Lenka Hudečková
Libuško, hezky napsané a vtipné... A, Á, H,Č., vím, koho si pod jmény představit, tak je to paráda :-) ♥
Dagmar Bartušková
Majko, vzpomněla jsem, jak jsi šla u číšníka urgovat mou závěrečnou skenku s pitím. Když jsi se vrátila ke stolu, řekla jsi:"Už ti to čepuje". Zbystřila jsem. "Čepuje, říkáš, ale já piju dnes bílé." Tak jsi to rychlostí blesku běžela napravit. :-)
Marie Foltýnová
Vždycky se těším na setkání s přáteli z íčka.Vždycky jedu spokojená domů,že jsem je znovu viděla .Je vždy veselo .
Alena Tollarová
Už jsem taky četla jednou u Libušky na blogu. Umím si vás živě představit, neb kde je íčko, tam živo je!
Marie Seitlová
Už jsem četla u Libušky, bylo veselo a tak to má na setkání být.
Libuše Křapová
Bolku :-) Pro nevěřící - pštros Bolek je zvěčněn ve článku mna Matyldě a u našich fotografek na profilu. Ubrus mu šel barvou k pleti :-)
Boleslav Komárek
Libuško, navštívila tě spisovatelská můza, páč tvoje písmenka-článek nemá chybu. Při čtení jsem si opravdu živě opět vybavil různé gegy a situace a opět jsem slzel od smíchu. Vybavil jsem si také, že jsem byl chvíli pštrosem, co se červenajíc studem, strká hlavu pod ubrus stolu. Samozřejmě jsem si při čtení tvého článku také vybavil situaci, kdy jsem nemohl odolat a gentlemansky jsem dlouze čistil skvrnu od polítí na vrchní části hrudníku. Setkání uteklo hodně rychle. A tak je dobře, že si jej můžeme znovu prožít při čtení článku. Děkuji.
Anna Potůčková
Evi, ještě že ty mobily existují. Je to dobrá spojka mezi neznámými lidmi :-). Úsměvných okamžiků bylo opravdu hodně.
Eva Mužíková
Libuško, ráda jsem si článek přečetla podruhé... byli jste prima parta. O toto setkání byla ještě řeč v kavárně v Písecké bráně... a že jsme se ještě i my, které jsme tam s vámi nebyly, nasmály líčení vašich zážitků na živo...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.