Ze života mizí rituály. A to je špatné
Ilustrační foto: ingimage.com

Ze života mizí rituály. A to je špatné

21. 4. 2019

Lidé mají čím dále méně příležitostí prožívat společně radost, smutek či žal. Společnost totiž čím dál méně udržuje rituály. Místo velkých pohřbů se dělají ty bez obřadu.

Neslaví se křty dětí, mnozí lidé ani neslaví narozeniny ve velkém kruhu rodiny. Příležitostí, kdy se sejde rozvětvená rodina, jak to bylo zvykem u našich předků, je nyní mnohem méně. A to je škoda.

Pětaosmdesátiletá Amálie má ve svém okolí mnoho příkladů, že rituály se stávají minulostí. „Vnučka měla malou svatbu. Na radnici šla jen nejužší rodina, pak nás vzali na oběd do restaurace a bylo po všem. Když se jim narodilo dítě, nebyly křtiny, nebyla oslava. Rodina se kvůli tomu vůbec nesešla. Když zemřel můj zeť, dcera se rozhodla, že nechce pohřeb, obřad. Prý ho někde rozptýlila. Většina mých dětí a vnoučat časem přestala slavit narozeniny, scházíme se jen, když má někdo kulatiny a to ještě polovina příbuzných nedorazí. Vymluví se, že se jim to nehodí, že nemají čas. Je to divné. Za mého mládí bylo mnohem více příležitostí, kdy lidé společně něco prožívali, ať už šlo o události veselé či smutné. Když byla svatba, tančilo se až do rána. Když byl pohřeb, pilo se a brečelo až do rána,“ tvrdí.

Vystihuje to, o čem čím dál více mluví psychologové. Nejde moralizování o tom, že se ze společnosti vytrácejí hodnoty, to vůbec ne. Jde o popis stavu, v jakém nyní společnost je. Zkrátka, lidé si vytvářejí čím dál méně příležitostí k tomu, aby se rodina a přátelé scházeli. A ti starší, kteří by se třeba scházet chtěli, k tomu tudíž nemají možnosti.

„Chtěl jsem jít kamarádovi na pohřeb. Než jsem zjistil, kdy ho má, bylo po všem. Přesněji, žádný pohřeb nebyl, příbuzní tvrdili, že si ho nepřál. Možná si ho nepřál, rozumím tomu, respektuji to. Ale uvědomil jsem si, jak jsem v dětství chodíval s babičkou na hřbitov. Nosila tam kytky k hrobům svých přátel a předků, potkávala se tam se známými, společně si povídali, vzpomínali. Byly tam lavičky, lidé se tam setkávali. Pamatuji se, že se tam s kamarádkou normálně bavila, smály se, když vzpomínaly na některé nebožtíky. Já si tam jako kluk hrál mezi hroby a nepřipadalo mi na tom nic divného či špatného. Když jsem jednou vzal vnuka na hřbitov, mladí mi vynadali. Řekli, že si to nepřejí, že to není prostředí pro dítě, že ho tím děsím. Mám pocit, že se z života vytrácí to, co dříve bylo přirozené,“ vypráví sedmaosmdesátiletý Václav.

„Lidé velmi často říkají věty typu: Nemám rád pohřby, nechodím na pohřby, stejně tím už nikomu nepomůžu. Smrt je u nás tabuizovaná. Pro truchlení není dostatek sociálních rituálů. Pozůstalí se snaží zármutek potlačit, ignorovat,  jedním z obranných mechanismů bývá útěk z reality do hyperaktivity,“ uvedla k tomu tématu psychiatrička Tamara Tošnerová.

Zmiňuje studii slovenské etnografky Viery Feglové, která si všímala lidí, kteří chodí na hřbitovy. Zaměřila se na hřbitov ve Slavičím údolí v Bratislavě. „Objevila tam na některých hrobech cigarety nebo talířek se  závinem. Přes vánoční svátky misku cukroví, vánoční stromeček. Lidé, kteří tam věci nosili, to zdůvodňovali tím, že zemřelý je měl rád.  Z osobního setkání mám zkušenost s dcerou, která hrála svému otci u hrobu na housle, protože prý velmi rád poslouchal její hru,“ vypráví Tamara Tošnerová ve své knize Jak si vychutnat seniorská léta. Podobné rituály možná někomu připadají nesmyslné, zbytečné, až směšné, ale psychiatrička je rozhodně neodsuzuje, ba naopak. „Naše prožívání životních událostí se nemění. Ale přizpůsobováním se novým konvencím můžeme i výrazně trpět. Neúčast či popření vhodnosti rituálu pohřbu znamená nerozloučení se i problematickou podporu pozůstalým. Také myšlenka, že děti na pohřeb nepatří, protože by je to zbytečně traumatizovalo, je nešťastná. Dítě začíná chápat smrt ve věku šesti let. Není důvod, proč by nemělo být součástí rituálu rozloučení s příbuzným, kterého dobře znalo a mělo k němu hezký vztah,“ vysvětluje psychiatrička.

Dříve bývalo běžné, že lidé svůj žal i radost více prožívali. A právě hřbitovy byly místy, kde se mohli někomu svěřit, uvědomit si, že truchlících osamělých lidí je mnoho. Podobné to bylo se křty, se svatbami, s narozeninami. Lidé měli důvod se sejít, společně se radovat, bavit. Mohli plánovat, těšit se na něco.

Jistě, každý člověk je jiný a někdo velkou společnost a rodinné sešlosti nevyhledává. Na druhé straně se většina lidí někdy dostane do situace, kdy potřebuje něco sdílet, svěřit se, poradit se nebo se prostě jen pobavit. A právě proto byly rituály důležité. Lidé  měli v životě řád. Věděli, že když se něco dobrého či zlého stane, sejdou se s ostatními a budou to prožívat společně. Nyní takto k životu přistupuje mnohem méně lidí. Generace nyní žijících nejstarších seniorů je zřejmě tou poslední, která ještě pevné rituály v životě měla. Generace mladší už na ně nejsou zvyklé a tudíž si je těžko dokáží znovu vytvořit.

rodina
Hodnocení:
(5 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Každý máme v tomto příspěvku vlastní poznání, zkušenosti z minulých dob. Časy se mění a těžko někomu předepisovat nebo určovat jak se v které situaci má postupovat.Také bych byla ráda, kdyby vnuci byli pokřtěni, je to ovšem věc rodičů. Byla jsem vychovaná v rodině kde se určité tradice dodržovaly, kdy jsme se rozloučili a poděkovali za vše. Připadalo mi to normální a také ještě pamatuji pohřební průvody a spoustu lidí které je doprovázely. Je soukromou věcí každého člověka aby si zařídil a oslavoval či oplakával, jak on chce a uzná za vhodné.
Olga Škopánová
Milý pane Komárku rituály jsou správné pokud jsou dobrovolné tahání malého dítěte na pohřeb mi nepřijde ani správné ani dobrovolné.
Marie Ženatová
I já s Vámi pane Rostislave naprosto souhlasím. Ale mám také potřebu se o tom víc rozepsat, na to ovšem musím napsat asi celý článek...
Zdenka Soukupová
Pane Rostislave, vyjádřil jste to naprosto přesně a jednoduše. Souhlasím.
Rostislav Mraček
Tak jsem si pěkně početl. V diskuzi se ukazuje, jak každý vnímáme zvyklosti jinak. Mně netěší, že křtíme knihy, hudební nosiče, ale děti ne. Že nevypravíme pohřeb blízkému člověku, dokonce ani nevyzvedneme v krematoriu jeho popel, ale zřizujeme hřbitovy pro psy a zlobíme se, když kněz odmítne sloužit zádušní mši pro našeho Azorka. A zdá se, že nás tento moderní svět semele.
Zdenka Soukupová
Ano, pohřby jsou opravdu smutné i traumatizující záležitosti. Ale neumím si představit úmrtí v rodině bez pohřbu. Bez toho opravdu posledního rozloučení, bez toho setkání s dalšími členy rodiny a případně se společnými přáteli při při obřadu. Myslím, že je to i vyjádření úcty k zemřelému, že mu přijdeme dát to poslední sbohem. Ale uznávám, že každý to máme jinak.
Boleslav Komárek
Pani Skopanová mně připomněla bratrance z manželčiny strany, který u nás byl před chvílí. Je Velikonoční pondělí. Nejen v naší rodině, kde v jednom RD žijeme 4 generace a Velikonoce jsou pro nás rituálem-tradicí / nebereme to jako náboženství/ , ale i v okolí je to tradice chodit za děvčaty. Bratranec se pohoršoval nad tím, jak někdo může v 21. století ještě chodit mrskat děvčata. Je to prej trapárna - a to má bratranec 66 let. V naší rodině se rituály dodržují. Jedno za pět let setkání bratranců a jejich rodin ( cca 120 lidí na srazu ), velké svatby s rituálem pečení koláčů, vítání novorozeňat, oslavy narozenin, novoroční setkání v rodině napříč generacemi a další. Je to o tom, že člověk se cítí součástí něčeho a je spokojený. I vy co zde jste proti rituálům, vlastně stejně sem chodíte na i60. A po pravdě si odpovězte - proč? Je to pro vás takový malý rituál - být součástí něčeho. A stačí k tomu jen napsat jaké je u nás zrovna počasí a co právě děláme. Už to je rituál.
Věra Halátová
Ritualis - obřadný, obřad. Ale to slovo mne odpuzuje. Není pravda, že dnešní doba odkládá rituály. I předchozí doba rituálům - v tom smyslu, jak o nich píše autorka - nepřála. Velká svadba? Kdo na ni měl a kdo na ni má? Velké křtiny? Kdo se vůbec nechával a nechává pokřtít - ČR je země neznabohů, velký pohřeb? - ekonomický, podle zákona o pohřebnictví stojí deset tisíc. Svadbu jsem měla malou, jen já, manžel, svědkové a rodiče. Když manžel zemřel, nedělala jsem žádný pohřeb, žádný kar, neměla jsem na to. A co se týká mého pohřbu, chtěl jsem svou tělesnou schránku po své smrti věnovat vědeckým účelům. Ústavu patologie při lékařské fakultě. A víte, co mi odpověděli? Že bydlím daleko. Podle nějaké nové vyhlášky MZ musí ta mrtvola bydlet max. 100 km od ústavu patologie. A dále, co je to "velká rodina"? Když každý má max. 1 dítě? V mém životě jsou rituály: ráno vstanu v 7,30 hod. provedu hygienu, sprchuji se studenou vodou, cvičím, snídám a jdu buď pěšky nebo na kole udělat "kolečko bláznů". Pěšky 5 km na kole 15 km. Pravidelně v sobotu ráno chodím plavat. A tak si někdy říkám, že dodržování "rituálů", jestli to není tak trochu pakárna. Život nesmí být nalajnovaný.
Jitka Caklová
Souhlasím s Janou S. Pro mě je KAŽDOranním rituálem vyčištění zubů, s následnou dezinfekcí frťánkem meruňkovice z Moravy, zapít vlažnou vodou s citronem a to je vždy start do nového dne. Jinak je pro mě rituálem, kdykoliv navařit, napéci a když se sejde rodina, je to ten nejkrásnější rituál. U nás nemizí.
Jana Slavíková
Rituály nejsou jen pohřby a svatby, kdy se sejde spousta lidí, kteří se jinak nepotkají. Rituálem je každé jednání člověka, které vykazuje stereotypní opakování a je založené na předem daných pravidlech. Rituálem je třeba čtení novin u snídaně, pravidelná ranní či odpolední káva nebo jiná drobná činnost. Prostě rituál nemusí být jen obřad.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.