Retro
Ilustrační foto: ingimage.com

Retro

15. 6. 2019

Stále se mluví o tom, že žijeme ve zrychlené době, v permanentním stresu, že se nepřetržitě honíme za ziskem. Kritizujeme povrchnost, agresivitu, korupci a naše zdravotní problémy nazýváme civilizačními chorobami. Z nich se však můžeme zotavovat na luxusních klinikách a svobodně cestovat po celém světě. Pokud ovšem ten zisk napřed dohoníme…

Užíváme si výdobytky demokracie, ale zároveň odhalujeme její záludnosti a negace, kterých bohužel přibývá. A tak při té příležitosti často vzpomínáme, jak jsme žili tenkrát, před více než třiceti lety…

Proces tohoto vzpomínání nazýváme frekventovaným výrazem retro.

Spočívá v oživování historických skutečností, které byly kdysi součástí našeho života. Móda, nábytek, auta, literatura či hudba, kterou jsme poslouchali…

V těch vzpomínkách se obvykle neubráníme jisté nostalgii. A čím jsme starší, tím méně se jí bránit chceme. Proto vznikají v médiích pořady, v tisku rubriky a v obchodech nabídky, které se retro stylem zabývají. A my se přistihujeme, že je vyhledáváme, že se nám líbí, že prostě chceme vzpomínat. Samozřejmě záleží na tom, jestli jsou naše vzpomínky úsměvné, anebo mají trpkou příchuť, které se spíš chceme zbavit, než ji znovu cítit na jazyku…

Třeba takový devizový příslib. Ví dnes některé z našich vnoučat, co to pro nás bylo? Rifle výhradně v Tuzexu, fronty na maso, lančmít v plechovce, banány jen před Vánocemi, pravidlo řízků k nedělnímu obědu i na výlety do plechové krabice.… V nóbl restauraci jako vrchol snobství biftek se šunkou a vejcem, bohatě obložený sterilovaným hráškem a mrkvičkou. A pokud k tomu dokonce někde zněla z reproduktoru anglická písnička, tak snad Dean Reed, jediná americká hvězda, která přesídlila na Východ.  Do NDR, k těm hodným Němcům, jak nám říkali ve škole. Znali jsme ho přece z jejich velkolepého sobotního pořadu Ein Kessel Buntes!

To všechno se dnes učí v hodinách dějepisu. Dočetla jsem se, že někteří moderní učitelé vysvětlují dětem pojem normalizace přes žánr, který je jim nejbližší, a sice přes tak zvanou popkulturu. Když jim například pustí klip Standy Hložka s Petrem Kotvaldem „Holky z naší školky“, tak se prý děti úžasně baví a zároveň jsou i zděšeny. A teprve přes povinnou analýzu klipu začne toto období děti konečně zajímat.

No, zajímat je možná silné slovo. Spíš bych to viděla na legálně povolenou možnost koukat do mobilu pod záminkou hledání historických dokumentů.

Ale připouštím, že se mohu mýlit…

 

Hezké vztahy i vzpomínky v běhu času vám přeje

Glosa Hany Švejnohové
Hodnocení:
(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Várošová
Hanko,ráda jsem si Váš článek a mnohé další přečetla.Vracím se do vzpomínek na neuspěchanou a určitě i klidnější dobu mého mládí. Děkuji.
Oldřich Čepelka
Slova RETRO se docela bojím. Přijdu v hypermarketu k pultu s uzeninami a je to samé RETRO. chápu, že se obchodníci snaží sebrat mi peníze s pomocí tohoto slova, ale stejně jsem ve střehu - to má jako znamenat: v tehdejší kvalitě? někdy to bylo kvalitnější, někdy jistě ne. Kdyby raději místo slov RETRO, BIO, FARMÁŘSKÁ a SLEVA rovnou napsali, kolik je kde masa a chemikálií, kde to vyrobili a jestli to jí i paní majitelová.
Zdenka Jírová
Když to napíšete tímto tónem, tak neznalý člověk si připadá, že čte o pekle, které přežili jen silní jedinci. Mně je 74 let a žila jsem v tom téměř celý život. Byla jiná doba a jinak jsme na ni pohlíželi. Myslím, že jsem nikdy neřešila, když jsme šli s mužem na večeři, proč není na jídelníčku su-schi nebo něco dalšího exotického. Vůbec jsme to neznali a myslím, že jsme o nic nepřišli. Byl devizový příslib, moc nám to většinou nevadilo, na drahé zájezdy mimo socialistický blok jsme stejně neměli a nemám dosud. Výhoda je, že studenti mohou studovat ve světě. Písničky jsme měli pěkné, hrají se dones. Na nábytek jsme museli čekat, byl na objednávku. Banánů moc nebylo, zato jsme měli levné brambory . Každá doba má něco pro i proti.
ivana kosťunová
Retro je ale také o kvalitě. Mám ráda retro- nábytek, zvláště příborník s kulatými rohy. Vyrobeno tak zručně, že všechna dvířka , šuplíčky, všechno sedí na milimetr přesně. A je to dřevo, nikoliv překližka ! To je zase moje retro.
Dana Puchalská
Mám ráda tzv. retro, ale neberu to jako smutné vzpomínání na roky, když jsem byla mladá. Občas mám radost, když vidím, že i mladší lidé mají k němu hezký vztah. A to vyklízení bytu jak píše Alena, je někdy "zážitek".
Alena Tollarová
Ani nevíte, jak je v mé hlavě i rukou slovo RETRO v poslední době frekventované. Vyklízení bytu dá hodně práce, když nechcete povolat firmu, která všechno, co člověk nashromáždil za celý život, nahází do kontejneru. Obracím v rukou každý kousek a nosím domů do našeho zaplněného bytu. Chudáci naše děti, až budou dělat totéž. Ale jsem přešťastná, že nějaké věci skončily v Národním muzeu a třeba nad starým bambusovým rybářským prutem zrovna dneska jásal majitel nostalgického muzea.
Lidmila Nejedlá
Kdo by nevzpomínal na své mládí? Ano, mívali jsme nedostatek, ale ne existenční. Byli jsme kreativní, uměli si pomoci. S mládeží jsem pracovala celý život. Mám mladé lidi ráda, ale je fakt, že jsou pohodlní a představují si, že budou více dostávat než sami dávat.
Lubomír Müller
Pěkná úvaha, Hanko, a kousek filozofie života. Tzv. retro a s ním nostalgie po tom, co bylo a už není, existovalo v každém století. Snad jen lovci mamutů s mnohatisíciletou rodovou posloupností to neřešili. Čím rychleji přicházejí změny, tím více vystupuje do povědomí "retro". Je retro společenské, retro osobní, retro technické, retro gastronomické, retto oděvní, retro filmové, a specifikace by mohly pokračovat. Já "retro" vnímám také jako nostalgii za tím, co bylo a už není. Je to moje retro tělesné a duševní. Docela ho miluji, těší mě prožívat ho a neříkat: "Ach, když jsem býval mladý...." Jedinou negativitou mého "retra"je, že když jsem býval mladý, moje "retro" ještě neexistovalo. Kdyby existovalo, možná bych žil i tehdy lépe. Minulost náš totiž učí, pokud se chceme od ní učit. Že je to tak?
Hana Nováková
Hanko, tak trochu mi prolétl při Vašem čtení můj život hlavou. Ale i tak, musím říci, že to byla krásná doba, byla jsem mladá, zdravá, narodil se mi zdravý syn. I přes různé problémy na tu dobu ráda vzpomínám...
Karel Boháček
Miluji retro, stále mně oslovuje.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.