Chvála těsnopisu aneb odváto větrem
FOTO: autorka

Chvála těsnopisu aneb odváto větrem

12. 10. 2019

Stála jsem tuhle na jednom ze svých výletů v Berouně před domem, kde se narodil zakladatel původní československé těsnopisné soustavy - PhDr. Alois Herout a která byla spojena  se soustavou vytvořenou Ing. Svojmírem Mikulíkem.

A tak v r. 1921 se zavedla tato soustava Herout-Mikulík postupně do našich škol a po menších úpravách se používá u nás dosud, i když ji asi vyučují už jen některé školy.Zavést takovou těsnopisnou soustavu do praxe nebo ji vylepšit, není vůbec ale jednoduché. Trvá to třeba i deset let.

A vzpomínala jsem…

Vzpomínala jsem, jak vždycky naše paní profesorka přišla do třídy, v jedné ruce svazek lejster nebo novin a ve druhé stopky. Podle toho, zda byla hodina těsnopisu, nebo psaní na stroji či stenotypistiky.  A my -tzn. 36 holek- se začaly většinou třást nervozitou a já se cítila jako chrt před závodem. Od té doby, kdyby mi někdo ukázal stopky, mám v první chvíli nutkavý pocit zmocnit se okamžitě jakéhokoliv papíru ležícího poblíž a ukrást někomu tužku, abych byla připravena.

Moje spolužačka sedící za mnou začínala obvykle tiše skučet a odříkávat nahlas otčenáš kombinovaný s hysterickým tichým pláčem. A pak jsme napjatě sledovaly, jaká lejstra se nesou – byl-li to článek o budování socialismu, zajásaly jsme, neboť na celé věty, ba i souvětí (která byla tehdy neustále omílána) se daly vytvořit zkratky, a tím si usnadnit práci. Nejhorší bylo, když se přinesl článek jiný – obyčejný, nějaká zpráva a v ní třeba přímá řeč. To šlo do tuhého a v tu chvíli slabé nátury i místy omdlévaly.

Pak byl slyšet jen diktát a svistot tužek. Nejlepší z nás byla vychvalována a oceňována do nebes – a právem ! Byly jsme všechny včetně paní profesorky u vytržení, Danuška totiž byla fenoménem. Zatímco my pak pracně skládaly dohromady své zápisy a občas samozřejmě i něco chybělo, ona měla všechno a vždycky první. A nejlepší na tom bylo, že to stíhala LEVOU RUKOU, protože byla levačka ! Dodnes jí patří můj obdiv, a tím ostatně i všem levákům !

A psaní na stroji…kdeže ty časy jsou. Staré mašiny, na kterých jsme se učily, neměly písmena a byly to všechno stroje ještě snad z předválečných dob – nemůžu si vzpomenout, jak se jmenovaly. Paní profesorka rozdala papíry s článkem na opis, stoupla si před nás, začala odpočítávat a pak zařvala: JÉÉÉĎTEEE, TÉÉĎ !!! A my jely. Učebnu jsme sice už měly na tehdejší dobu moderně vybavenou (tzn. odhlučněnou polystyrénovými deskami), ale když jsme se do toho všechny obuly, byl to takový rambajz, že se divím, že nejsem dnes hluchá jako poleno a jsem „jenom“ nahluchlá. Stávalo se, že některé z nás do toho tak mlátily (bylo nutno vynaložit do prstů dost síly), že jim stroj cestoval po stole a pak s pořádným rachotem spadl na podlahu. To se pak dotyčná mohla jít zahrabat, protože byla nenávratně ztracena a už nás ostatní nedohnala.

Když jsem pak nastoupila do své první práce jako cizojazyčná korespondentka, postavili přede mne Optimu – jeden z prvních elektrických strojů. Protože jsem byla zvyklá do stroje mlátit jak šílená, dlouho jsem si nemohla zvyknout a mí spolupracovníci taky ne. Když já psala, oni odcházeli chudáci z kanceláře kouřit na chodbu. Bylo to pro mne, jako přesednout ze staré Tatrovky do Mercedesu. Ale nakonec jsem si zvykla a teď zas pro změnu mlátím do počítače. Čas a změny nezastavíš.

Z těsnopisu, psaní strojem i převodu z těsnopisu (stenotypistiky) byly státní zkoušky. Kuriozitou bylo, že v mých zaměstnáních se na mne dívali někdy úkosem a byli přesvědčeni, že jsem si tyhle státní zkoušky svévolně připsala do životopisu a vymyslela jsem si je a musela jsem jim vždycky přinést originály, abych je přesvědčila, že nejsem žádná podvodnice.

Těsnopis je sice dnes na určitém ústupu vzhledem k rychlému rozvoji techniky, ale je stále nenahraditelný – jeho výhody lze skutečně těžko překonat při psaní vlastních poznámek, může být využíván i jako tajné písmo (což jsem kolikrát zdatně během svého života činila). Jenom si ovšem musíte dobře pamatovat své vlastní zkratky, jinak se pak zase vy dostáváte do „kuriozních“ situací, když nevíte, co jste tou zkratkou vlastně mínila – totiž jestli to „e“ na horní lince je „dobře, zle, že nebo třeba i prase“ (záleží na textu). Možná se dosud těsnopis používá v parlamentech jako dříve, nevím. Teda dokážu si živě představit, jak bych asi šílela být donucena zapisovat parlamentní hádky… 

Každopádně těsnopis je zdravý rozhodně pro mozek, pokud si ho ovšem nezavaříte zkratkami.

A jestli Vás snad zajímá, co je napsáno na pamětní tabuli pana Herouta v Berouně těsnopisem – tak vám to přeložím: „Nechť ruka rychle letí…“.

Bohužel ta moje už dávno ztratila svou rychlost a za chvíli možná budu ráda, že se podepíšu latinkou. :-))

Pozn.:
„První dnes známou těsnopisnou soustavu, tzv.tironské noty - správněji vlastně tironské značky- vytvořil v 1. století př. n. l. Jullius Tiro, sekretář, otrok (a pozdější propuštěnec) Marca Tullia Cicerona. Tato soustava značek byla užívána k zápisu jednání římského senátu a později až do 10. století n.l. i v administrativě předních evropských panovnických rodů. Byla však založena v podstatě pouze na hieroglyfickém principu (pro nejčastější slova zvláštní, co nejjednodušší znaky). Určité zprávy o neobvyklé rychlosti psaní jsou zachovány i z dřívější doby, není však jasně doloženo, že jde skutečně o těsnopis.“

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Karel Hyndrák
To je fakt skvělý článek! Taky jsem to zkoušel podle učebnice pro samouky: jakala kakala. Dál jsem se nedostal.
Jana Hošková
Tak vida, Maruško, Zdenko a ostatní - já myslela, že už snad těsnopis zanikl a ti, co uměli, že už většinou zapomněli, ale on stále žije díky "staré gardě" :-)). Tak to mne potěšilo ! Jen tak pro zajímavost bych chtěla vidět ty stohy papíru, co já popsala - možná by toho byly až vagony, psaním na stroji jsem se v podstatě díky mé práci dlouhý čas živila :-))
Marie Ženatová
Na střední ekonomické škole jsem měla velmi ráda psaní na stroji - psali jsme na slepo - i těsnopis, ten jsem využívala méně. Také mám státní zkoušky z psaní na stroji, psala jsem velmi rychle a píši stále. Mám to jako Jana H. - také nevím kde jsou na klávesnici umístěna písmena, ale mohu sednout ke klávesnici i potmě a ruce pracují dobře, ty ví přesně kde písmenka jsou...
Zdena Proboštová
Páááááni, tak to je něco. Taky jsem někdy po sobě nedokázala vyluštit, co jsem napsala, ale v podstatě jsem to dala dohromady. Netušila jsem, že ještě někdy o těsnopisu uslyším, paráda :-)))))))
Jana Šenbergerová
Moje maminka uměla těsnopis i psát na stroji. Já se sice naučila psát všemi deseti, ale z dnes už neznámého důvodu jsem se vrátila k datlování. Těsnopis jsem nikdy nepochopila, ale na základní škole jsem si vytvořila vlastní tajné písmo. Občas ho použiji, ale už i po sobě ho musím později luštit. Pěkný článek. Leccos mi připomněl. Dík!
Jana Hošková
A ještě jedna zajímavá věc, o které se taky zmiňujete: doteď nedokážu říct,kde je na prstokladu klávesnice které písmeno. Ale vezmu předlohu k psaní nebo začnu cokoliv psát z hlavy a prsty mi pracují samy...zkrátka nikomu neřeknu zpaměti nic,kdyby mne mlátili!!! :-))
Jana Hošková
Jsem ráda,že vás članek vyprovokoval také ke vzpomínkám a že většinou znalost psaní na stroji zdatně využíváte ! Aleně T.: měla jsem za profesora též p.Tollara! Kde jste studovala,Alenko ? Zajímalo by mne,jestli to byl ten samý!!! Byl to dle Vašeho jména nějaký váš příbuzný? Měly jsme ho rády,byla s ním legrace! Vybavuji si doteď přesně,jak vypadal...ale naprosto mi vypadlo,na jaký předmět jsme ho měly.Musím se zeptat spolužaček. Jinak na soutěže jsem taky jezdila a taky na Slovensko! Že bychom se někde potkaly jako soupeřky??? :-))
Zuzana Pivcová
Jano a ostatní, neměla jsem ekonomické vzdělání a těsnopis mě samozřejmě minul. Vždy si vzpomenu na prvorepublikovou komedii s Adinou Mandlovou Dva týdny štěstí, jak dívka výherkyně dovolené šla zapisovat těsnopisem nějaký důležitý referát pana ministra v hotelu a on u toho usnul. Podobně jako Věrka jsem se učila psát na stroji podle příručky pro samouky Psaní na stroji všemi deseti. A to proto, že jsem měla diplomovou práci v němčině a neznala jsem nikoho, kdo by mi ji přepsal na stroji. Měla jsem kufříkový Consul, který má dodnes sestra. Všemi deseti ale píšu i na klávesnici PC, to mi naštěstí zůstalo.
Vladislava Dejmková
Učila jsem se těsnopis a psaní strojem na SEŠ. Těsnopis jsem zdatně používala pro zápisy z některých přednášek na VŠ, dnes už mi ruka občas vykouzlí jen některou zkratku. Ale o psaní strojem říkám, že to je ta nejužitečnější věc, co jsem se ve škole naučila. I teď ťukám všemi deseti.
Jitka Hašková
Moje mamka uměla těsnopis a psaní na stroji, což se naučila na obchodní škole za první republiky. Často to v práci používala. Já jsem se to na SVVŠ neučila, ani na vysoké. Trochu jsem mámě záviděla, ale nikdy jsem se nevyhecovala, abych se to naučila. Navíc v práci. Myslím si, že by se i dnes hodilo to používat. Děkuji za zajímavý článek.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.