Brigáda. Slovo, pod kterým si mladí představují něco jiného, než dříve narození
Ilustrační foto: Ingimage

Brigáda. Slovo, pod kterým si mladí představují něco jiného, než dříve narození

7. 7. 2021

Vykládání vagónů, noční směny v těžkých provozech, úklid. To si pod pojmem brigáda vybaví lidé vyššího věku. Mnozí si tak přivydělávali při studiu, ale i při práci, když potřebovali zabezpečit rodinu nebo na něco našetřit. Současná mladá generace však má o brigádách jiné představy.

Zatímco děda vzpomíná, jak při studiu vysoké školy chodil v noci pracovat na koksovnu v Ostravě, vnuk si stěžuje, že žádnou pořádnou brigádu nyní nemůže najít. To je poměrně častá situace, která se odehrává v mnoha rodinách.

„Vždyť se pořád všude píše, jak je málo lidí ochotných pracovat v dělnických profesích. Neříkej, že nějakou brigádu nenajdeš.“
„Ale dědo, já přece nepůjdu někam házet lopatou. Hledám něco zajímavého, co by mě bavilo.“
„Tak hledáš práci nebo zábavu?“
„Chci si přivydělat, ale ne za každou cenu.“
„Aha, takže zábavu.“

V současné době je největší zájem o brigádníky a sezónní pracovníky ve výrobě, těžkém a automobilovém průmyslu a ve skladech. Ovšem pozor, zájemců není mnoho. „Pozornost brigádníků v těchto případech mohou přitáhnout pouze nadprůměrné mzdové podmínky, nejlépe od sto padesáti korun na hodinu výše,“ říká Martin Malo, ředitel společnosti  Grafton Recruitment a Gi Group, která se zabývá personalistikou. Problémem je podle něj často i vícesměnný provoz, který brigádníci vesměs odmítají. Podle zprávy této společnosti nyní mladí lidé preferují práci v kanceláři, do zemědělství nebo do fyzicky náročné výroby se nehrnou. „Zájem mají naopak nejčastěji o práci v kanceláři. Lákají je zejména administrativní pozice bez angličtiny či práce na recepci. Požadavky firem a zájem brigádníků se tak aktuálně příliš neprotínají,“ uvádí se ve zprávě společnosti Grafton Recruitment.

Tady je zkušenost jednoho majitele menší stavební firmy. „Hledal jsem na léto tři pomocné dělníky, máme rozděláno několik staveb. Jde o nekvalifikovanou práci, přesně takovou jsem často při studiu dělal jako brigádu. Prostě házení lopatou, podávání materiálu, ideální pro mladé zdatné kluky, lepší než fitko. Rozhazoval jsem sítě, ptal jsem se v místní střední průmyslové škole, ptal jsem se i známého, který učí na vysoké. Nic. Dozvěděl jsem se, že mladí muži o fyzicky náročné brigády nemají zájem. Jeden se mi ozval, že něco na léto hledá, ale že by chtěl být v kanceláři. To mě rozesmálo. Já ani žádnou kancelář nemám, jsem pořád na stavbách a vše potřebné vyřizuju s notebookem v ruce všude, kde zrovna jsem,“ vypráví.

Výsledek? Nakonec vzal na brigádu pětapadesátiletého souseda a ten mu po týdnu přivedl pětašedesátiletého kamaráda. „Chlapi jsou skvělí, říkali, že si chtějí přivydělat na výlet do Norska, prý rádi cestují. Jeden má tu brigádu navíc ke své práci, po večerech dělá ostrahu ve skladu, přesto to zvládá. Druhý je v penzi a prý se nudil. Takže takoví starší muži se práce nebojí, ale mladí jsou buďto líní nebo peníze nepotřebují,“ přemítá.

Mnoho firem, které hledají brigádníky do skladů nebo do výroby, má problém někoho najít. Mladí lidé si naopak stěžují, že je brigád málo. Je to začarovaný kruh, ze kterého však zřejmě ani v příštích letech nebude cesta ven.

Brigády v podstatě kopírují situaci na trhu práce. Věkový průměr zaměstnanců je nyní mezi třiačtyřiceti a čtyřiačtyřiceti lety. Ročníky, které vycházejí ze škol, jsou populačně slabé. Ale firmy se při hledání zaměstnanců stále poohlížejí po mladých lidech. Jenže těch je nedostatek. Kdyby cílily na dříve narozené, potenciální vhodné zaměstnance či brigádníky by našli. Jenže přehlížejí vlastně dvě třetiny lidí přicházejících v úvahu, protože podléhají současnému rozšířenému mýtu, že ideální pracovník je mladý. „Je to stereotypní uvažování, které je do budoucna neudržitelné, protože společnost stárne. Každý ročník chybí na trhu práce desítky tisíc lidí a tento deficit se s postupujícím časem prohlubuje,“ říká Tomáš Ervín Dombrovský, vedoucí oddělení analýz společnosti LMC, která vyvíjí on-line služby pro vzdělávání a hledání práce.

A tak dochází k bizarním situacím. Firma například hledá brigádníky do skladu. Potřebný počet se jí nedaří sehnat. Pak někdo projeví zájem. Když přijde na místo, vidí překvapené pohledy. „Nezlobte se, ale jste si jistý, že je to práce pro vás?“

„A proč ne?“

„No, tady píšete, že jste ročník 1955.“

„Jsem zdravý, mám ruce, nohy, vidím, slyším. Myslíte, že nezvládnu překládat balíky?“

„Nechtěla jsem se vás dotknout, já jen, že jsme tady takový mladý kolektiv a pod pojmem brigádník jsme si představovali studenta, tak proto jsem překvapená.“

Možná je to všechno dobrá zpráva o tom, že mladí lidé se nyní mají tak dobře, že nepotřebují tak nutně přivýdělek z brigád, jako to bývalo běžné v mládí jejich prarodičů. Možná je špatná zpráva svědčící o tom, že pod pojmem práce si dnes lidé představují především posezení na recepci v hotelu. Každopádně je v současné době skutečností, že sehnat člověka ochotného manuálně pracovat jako brigádník je docela těžké.

práce
Hodnocení:
(4.9 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marcela Pivcová
Svou první brigádu jsem absolvovala po ukončení deváté třídy, pracovali jsme ve výrobně oplatek a trvanlivých sladkostí. Tehdy jsem toužila koupit si za vydělané peníze brusle a "krasobruslařské" boty. Pak následovaly další brigády - v obchodě, ve skladu potřeb pro zvířata, také ve škole jako vedoucí kroužků, na dětském táboře, ve vojenském archivu - už si snad ani na všechny nevzpomenu. Samozřejmě jsem si pak vždy koupila něco na sebe nebo do bytu.
Soňa Prachfeldová
Ještě, že se vyskytují ti starší brigádníci, kteří se fyzické práce neštítí. A i díky jim,mohou ti zaměstnaní jít na pár dní na zaslouženou dovču.
Zuzana Pivcová
Jako žáci i studenti na SŠ i VŠ jsme jezdili na brigády, avšak to bylo místo výuky. Jako učitelka na jazykové škole jsem většinu let neměla nikdy celé prázdniny, které mnozí učitelům skoro záviděli. Já jsem zkraje musela jako vyučující do letního dětského tábora s výukou němčiny (asi za 400 Kč) a pak jsem jezdila s další kolegyní se skupinou dětí každoročně do NDR, myslím, že za 500 Kč na 14 dní. Při nástupu do archivu jsem si zpočátku nějaký měsíc přivydělávala jako uklízečka, po pracovní době, včetně chystání topení v kamnech, za 450 Kč měsíčně.
Helenka Vambleki
Na brigády jsem chodila od "povolených" 15 let. Pocházím z chudé rodiny a proto příjem z brigád byl pro mne finanční injekcí na věci, na které bych od rodičů nedostala. Takže od 1. ročníku na gymnáziu jsem každý víkend chodila pracovat do mlékárny - a žádné sedění v kanceláři :-) U pásu, po kterém přijížděly litrové lahve s mlékem, a já je vkládala do připravených beden. Po takové šichtě jsem měla ruce vytahané jak orangutan a druhou neplacenou brigádu jsem měla v noci, kdy se mi o těch sklenicích zdálo a znova a znova jsem je odebírala z pásu. V létě celé prázdniny u babičky ve Veselí n.Lužnicí práce v Seliku nebo v Madetě a samozřejmě klasické studentské chmelové brigády i s chmelovými láskami. A jako vzorný svazák neplacené brigády buď při sběru brambor nebo v začínajícím provoze Nošovického pivovaru. Později i při zaměstnání jsem vyhledávala brigády. Někdy úklid kanceláří, někdy těžká práce v lisovně. A po odchodu do důchodu jsem několik let opět brigádničila. Od roznášení letáků přes kontrolu roznášení letáků a do loňska takzvaný kontrolní opis cen v konkurenčních obchodních řetězcích. A skončila jsem jen kvůli obrovským bolestem artrózních nohou. Nikdy jsem se žádné práce nebála a každou jsem vykonávala zodpovědně a ráda a vydělané peníze jsem náležitě užila hlavně při cestování.
Lenka Kočandrlová
Zažila jsem "jarní úklidy",kdy jsme od dětství pomáhali uklízet dvůr a vynášeli nepořádek na ulici,kde ty hromady pak vojáci odvezli.Na gymplu byly každý podzim brambory,obvykle tak 3 týdny,za tu lopotu nám pak dali cca 110 kčs. Na nástavbě byl chmel,taky 14 dní,za 999 Kčs.V 15 letech jsem sbírala třešně,jen jeden den,asi za 80 Kčs. V 16 dělala měsíc v prádelně,v 17 měsíc jako servírka,v 18 uklízela na stavbách jako uklízečka. Každá práce mě celkem bavila,člověk poznal jiné lidi.... Dnes nedělám nic takového, myslím,že už mám odpracováno ažaž.
Naděžda Špásová
Omlouvám se za ty hvězdičky, má jich být *****.
Naděžda Špásová
Chodila jsem na brigádu víc jak pět let, skončila jsem před měsícem. Práce se mi moc líbila, byla tam legrace, většinou babky jako já. Jenže se začaly měnit podmínky, peníze se zmenšovaly a práce přibývala, což by nevadilo, ale změnila se i atmosféra, odešla jsem a dost se mi ulevilo.
Eva Kopecká
V závěru článku se píše o práci, která je nazvána posezením na recepci. Nedá mi nereagovat. Hned v úvodu bych ráda řekla, že za posezení na recepci nikoho žádný majitel hotelu platit nebude. Že si tam každý svoje musí odmakat a že se moc dobře ví, kdo jak pracuje. Recepční je kolikrát prvním a zároveň i posledním člověkem, s nímž host ve městě mluví. Host potřebuje nejen ubytovat, ale i vysvětlit vše ohledně snídaní, nočního provozu, odjezdu, případně se zorientovat, co kde v okolí je, když se v kraji vůbec nevyzná. Hosta také zajímají atraktivní místa v okolí a recepční mu je musí umět popsat a doporučit. Recepční dělá rezervace jak po telefonu, tak po mailu, dále jsou jiné systémy, jako třeba booking com, kam se přihlašuje, aby provedla rezervaci. Zde host může udělat chybu v datumu a tak se stane, že přijede jiný den, než původně chtěl. Některý host nedorazí do zavírací hodiny, tak se na něj čeká, jiný zapomene zavolat, že nepřijede, taky se objeví host bez rezervace /zde vždy pracuje zákon schválnosti, že je zrovna plno, tak se mu recepční snaží najít ubytování jinde. Samozřejmostí je znalost aspoň dvou jazyků, neboť na recepční, která nezvládne běžnou konverzaci s cizincem, není zvědav ani šéf hotelu, nakonec ani ten host. V recepci bývá většinou prodej cigaret, nápojů, takže recepční hlídá další kasu a ta musí při kontrole sedět. Stane se, že vypadne systém a nejde platit kartou. I tady si musí poradit a okamžitě zavolat horkou linku. Dle instrukcí potom manipulovat s terminátorem tak, aby co nejrychleji platit zase šlo. Když je venku zima, jde recepční zapnout na pokoje, kam mají lidi přijet, topení. Když hosté odjíždějí, musí hlídat, aby nezapomněli vrátit klíče. Někde se čipují karty místo klíčů, a tam jak udělá chybu, host se do pokoje nedostane. Také při placení, když se uklikne, musí si umět poradit, aby host měl doklad o zaplacení v pořádku. Když přijedou cizinci, zapisují se do cizinecké knihy, dále se jim na počítači vyplní cizinecký lístek a podepíší jej. Jakmile je cizinec v hotelu prvně, veškeré údaje se musejí zadávat ručně, zejména musí sedět adresa, číslo dokladu se kontroluje cizineckou policií. Nelze spoléhat, že host má doklad stále stejný, když nám jezdí opakovaně pár let. To číslo musí prostě sedět. Jsou služby klidné, jsou služby frmolné, kdy se recepční několikrát pěkně zapotí. To třeba když v jednom okamžiku spustí na některém z pokojů požární alarm, na baru jsou lidé, přijde host, který rozešteloval televizi a neumí tam najít české či zahraniční kanály. Do toho volá zahraniční host, že chce rezervaci na určitý termín a recepční slyší každé páté slovo. Přijede zboží, které se musí převzít, zaplatit, uklidit. Přijdou lidé z ulice, kteří mají zájem si prohlédnout nějaký pokoj pro své příbuzné či kamarády. A člověk na recepci...aby se rozkrájel. Všem chce vyhovět, všichni to od něj čekají. Samostatnou kapitolou je také bezpečí recepční i hostů. Jsou lidé, kteří se ubytují s cílem krádeže, jsou lidé, kteří odjíždějí bez oplacení, jsou lidé, kteří neznají míru v alkoholu nebo slušném chování. Jsou situace, kdy dojde k výpadku internetu, k poruše vytápění, havárii vody, náhlému zhoršení zdravotního stavu hosta. A recepční musí být okamžitě připravená a kontaktovat příslušného opraváře, lékaře, odborníka....Recepční taky nemá jenom odpolední a večerní službu. Mívá i snídaně a jejich přípravu. Nikoho nezajímá, že na posledního hosta čekala do půlnoci. Ty snídaně musejí být připraveny dle požadavků hostů na šestou, na sedmou, na osmou /ta pozdější hodina je o víkendech/. Host musí odejít spokojený. A je radost, když se host rozloučí se slovy, děkujeme, líbilo se nám u vás a určitě se k vám zase vrátíme.... Takže ... to posezení na recepci...kdy by člověk seděl a říkal...to je nuda, tady se nic neděje, ještě tři hodiny a mám padla....to tedy přátelé...určitě spíš ne.
Milan Pepo
Jen po přečtení nadpisu mě napadlo jiné chápání ,,brigády" námi staršími. No jo... přivydělávali jsme si na střední nebo vysoké škole. Jenže mě v první chvíli napadla jiná ,,brigáda", kterou by už dnešní mládež a vůbec mladší generace nechápala. Pamatujete si na ,,Akce Z"? Byl jsem na VŠ na prázdninách u rodičů. Stavěl se zrovna v té době kulturní dům. V akci ,,Zet". Ženské ze stáje po ranní, obhospodařily domácí zvířectvo a šly míchat maltu. Chlapi, traktoristi , učitelskej, hajnej, pošťák... Kdo byl zedník tak dělal políra ostatní přidávali, zdili. Ne, ne, ne... ať se haní ta doba, ale opravdu nás k tomu nikdo nenutil. No měl jsem sedět doma? Tak jsem šel pomoct. Vozit kolečka s maltou zvládly i té ,,študácké" ručičky. :-) A kdo nemohl? Babi... upekla pekáč buchet. Děda... přinesl se zabijačky nakrájené uzené, klobásy... Zootechnik přivezl dvě basy piva. Žádný ,,soudruh" tam nestál s notesem a nepsal si čárky, kdo přišel, kdo ne. Prostě to tak bylo. No, ale proč mne to napadlo? Protože to byla sice brigáda, ale zadarmo! Šli jsme, protože jsme ten kulturní dům dělali skutečně pro sebe. Teprve po listopadu těmhle akcím dal někdo politický podtext. A nejvíc mne mrzí kolik kulturních domů, školek ( které už školkami nejsou), zdravotních středisek ( které už středisky nejsou) , prodejen Jednoty a dalších se tzv. zprivatizovalo. A pak dnešní třicátníci, kteří se mě snaží přesvědčovat o tom, že jsem se na těch akcích podílel z ,,musu." Tak bych jim řekl, dobrá... opravujeme třeba... hřbitovní zeď. Tak příjď na brigádu, ale my to děláme jako tehdy. Zadarmo. Myslíte si, že by někdo z nich přišel?
Jaroslav Kolín
I já chodil v létě na brigády. Jako SŠ na chmel, jako VŠ k příbramským uranovým dolům. Fárat jsem nemohl, nebylo mi 21 let, ale i na povrchu (dílny) bylo práce dost. Pamatuji se, jak mě jeden "mukl" (nebyl to dr. Husák) na Bytíze učil svářet elektrikou. Dvoje prázdniny jsem pracoval u těžby, což byla dost tvrdá práce ve třísměnném provozu. Ale hodilo se mi to. Když jsem později pracoval v koncernovém výpočetním středisku, věděl jsem, jak vypadá šachta.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.