Padá další mýtus. Starší generace prý hledá na internetu hlavně informace o nemocech. Nesmysl. Na síti se hlavně bavíme, vzděláváme a cestujeme.
Psychiatrička Tamara Tošnerová ve své knize Jak si vychutnat seniorská léta vzpomíná, jak se poprvé setkala s výukou práce na počítačích pro seniory. Bylo to v roce 1999 v německé Míšni. Když se „žáků“ ve věku kolem šedesátky a výše vyptávala, které stránky jim při vyhledávání připadaly nejzajímavější, dvaaosmdesátiletá dáma odpověděla: Muzea ve Washingtonu.
„A já naivně očekávala zdravotní problematiku,“ říká Tošnerová. „Hlavní motivací k učení na PC ze strany německých seniorů bylo poznat internet, získat znalosti k vlastnímu používání. Kladli si osobní cíle ve smyslu duševního fitness, dalšího vzdělávání, získání zajímavého koníčku. Na špiče zájmu seniorů na internetu totiž stojí vzdělávání, pak využívání e-mailu a cestování,“ vysvětluje.
Výborný společník…
Od té doby uběhlo více než deset let a kurzy práce na počítači pro ty, kteří se s ním dříve neměli možnost seznámit, se staly běžné ve všech evropských zemích.
Britští senioři například našli v internetu takové zalíbení, že se mu věnují více než zahrádkaření a kutilství. Vyplývá to z průzkumu společnosti AXA. Přesněji, internet označilo za svůj koníček jednačtyřicet procent britských seniorů. Používají jej především k nakupování, komunikaci s rodinou a k bankovním operacím.
V Česku je to podobné. Senioři jsou tady právě nejrychleji rostoucí cílovou skupinou přítomnou na internetu. Hledají na něm především zájezdy, informace o dopravním spojení, nabídky na zajímavé výhodné nákupy.
Lidé starší pětapadesáti let tvoří přibližně čtrnáct procent uživatelů internetu. Z průzkumu společnosti NetMonitor vyplývá, že sociální síť Facebook využívá téměř sto osmdesát tisíc Čechů, kteří jsou v seniorském věku. Právě Facebook registruje největší nárůst lidí z vyšší věkové kategorie.
„Přihlásila jsem se tam s pomocí mé mladší kamarádky, protože jsem stále o Facebooku slyšela a nevěděla jsem, co to vlastně je,“ říká šedesátiletá Dagmar Brožová z Prahy. „Ne že bych na něm byla každý den, ale je fajn, když někdy nakouknu a přečtu si, co dělá můj vnuk. To, že si mě přidal do přátel, pro mě bylo opravdu poctou. A já díky němu vím, co baví jeho vrstevníky,“ podotýká.
„Na internetu nejraději čtu zážitky z cest, recenze na zájezdy, porovnávám ceny dovolených. Když najdu tu pravou, jdu si ji ale koupit raději do pobočky, platbám přes internet nedůvěřuju,“ říká osmapadesátiletá Stanislava Novotná.
A do třetice, názor další dámy, která prošla jedním z počítačových kurzů pro seniory. Sedmdesátiletá Hana z Ostravy říká: „Baví mě číst weby specializující se na lidi mého věku, protože v časopisech a novinách si o našich starostech moc nepřečtu. Ale to neznamená, že chci číst o nemocech nebo nabídce domovů důchodců. Naopak, ráda se dívám na pěkné fotky, na módu. Udělá mi radost, když najdu třeba článek o nějaké hezké úspěšné ženě mého věku, které se něco podařilo.“
… ale i zdatný špion
Nastala druhá fáze našeho života s internetem. Už víme, co nám může nabídnout, teď je čas udělat si jasno v nebezpečích, která jej provázejí. Právě tyto informace mnohé počítačové kurzy nenabízejí, případně je nepovažujeme za důležité. Jenže jsou důležité.
Na internetu bychom měli zachovávat stejné zásady opatrnosti jako v běžném životě. Po městě přece také nerozhazujeme své vizitky s přesnou adresou. Cizím lidem také nesdělujeme: Právě se chystám na týden k moři, kočka bude u dcery, schránku mi vybere sousedka. To je stejné, jako bychom zlodějům na dveře vylepili pozvánku: Račte dál, nejsme doma.
Když vstupujeme na nějakou sociální síť, přesně si zkontrolujme, za jakých pravidel se to děje. Pokud něčemu nerozumíme, zeptejme se někoho, kdo internet skvěle ovládá. Některé stránky slouží výhradně k tomu, aby nasbíraly co nejvíce mailových adres a pak je zaplavovaly nabídkami na služby či výrobky.
Nevěřme všemu, co se píše, především na anonymních portálech. Internet je něco jiného než noviny. I když většina webů pracuje na stejném systému jako redakce papírových novin a tudíž jsou tam lidé zodpovědní za to, co na nich je, existují i nedůvěryhodné servery, kde si autoři dělají, co chtějí.
Pozor také na seznamky. Ta chytrá dáma, se kterou si píšeme maily, může být ve skutečnosti třicetiletý podvodník, který si tipuje osamělé lidi. O tom by nám slečny a mladíci hledající přes internet lásku mohli vyprávět dlouhé hodiny, kolikrát už naletěli.
Starší uživatelé internetu však mají oproti těm mladým jednu podstatnou výhodu: O životě už něco vědí, proto by se jen tak lehce neměli nechat napálit.
