Duše stromů nás chrání před video a audio terorem dnešní doby
Ilustrační foto: Pixabay

Duše stromů nás chrání před video a audio terorem dnešní doby

22. 4. 2022

Lesy. Parky. Aleje. I sóloví jedinci. Jednoduše – stromy. V jejich blízkosti, stínu či větvovém gaučingu lze nejen tiše polemizovat se svým vnitřním „já“, ale i bez výčitek si můžeme dopřávat vymanění z digitálního a multikulturního šílenství, které ze všech stran na nás útočí.

Stromy nás vždy strpí, neubližují nám. Léčí.

Stromy, botanicky označované jako vytrvalé rostliny s prodlouženým dřevnatým stonkem, který podpírá stromové patro (korunu), existují na naší kuličce téměř 400 miliónů let. Vzrostlých byste jich dnes odhadem napočítali 3 biliony kusů v rozlišení 100 tisíc druhů (73 tisíc druhů je pojmenováno). Zmiňuji to proto, že si v menšině co do kusů kolem stromů nadutě chodíme, přehlížíme je jako samozřejmou kulisu svých obydlí, kácíme je leckdy pro pominutelný užitek, aniž možná vůbec netušíme, jak je stromové (lesní) společenství z mnoha pohledů sociálně propracované, až by se to lidské společenství mohlo zardít.

Stromy, to jsou úžasné dlouhověké živé organismy. Mám na mysli stromy, které nejsou zdegenerované šlechtěním a civilizací. Jeden lidský život nestačí na život jednoho stromu (až na výjimky, např. bříza), protože ty dosahují své dospělosti až za několik stovek let (2 - 5), ale jsou známi jedinci, kteří rostou ještě déle, např. smrk ztepilý, pojmenovaný Old Tjikko (Starý Tjikko), je se svými 9 550 lety nejstarším žijícím stromem na planetě rostoucím ve švédském národním parku Fulufjället. U nás je rekordmankou pravděpodobně Karlova lípa v Klokočově, jejíž věk je na základě průzkumů odhadován asi na 800 let. Myslím, že není mezi námi nikdo, kdo by se nesetkal s označením „památný strom“, tedy s pamětníkem z rostlinné říše, který do svých letokruhů uložil kus lokálních dějin. A myslím, že se většina smrtelníků u takového stromu s pokorou zastaví, je-li k mání lavička, usedne, a tiše vyvíjí snahu napojit se myšlenkami na šelest listů vyprávějících tamní historický příběh.

 Všichni tak nějak se stromy kamarádíme po celý život. V dětství to pro nás byla taková ta velká rostlina s kmenem a větvemi, kam se dalo někdy jednoduše vyšplhat a nalézt supr „schovku“, anebo, když se jednalo o jabloň s krásně uzrálými jablíčky, sloužila jako bufík, kde velikost naší „kupní síly“ byla nahrazena naší obratností a schopností se přecpat nabízeným slaďounkým ovocem. V časech, kdy dívenky dostávaly polibky pod rozkvetlou třešní, podpíral jejich dívčí stud strmý kmen a koruna clonila zeširoka paprskům slunce, které se culilo nad rodící láskou. A jak si tak stárneme, s léty jsou nám stromy potěchou vždy, když je můžeme vnímat a přihlížet jejich růstu na smysluplných nebo přirozených místech. Dobrý člověk vždy ucítí bolest a lítost nad stromy při nešetrném lidském zacházení, nad jejich zkázou způsobenou vichřicí či suchem. Mně osobně lítost popadne i v případě, kdy se strom mění v humus, tedy kdy vzdal svou životní pouť, a tím započalo dílo zkázy v režii plísní, nepřátelských hub a larev hmyzu.

Stromy mám moc ráda. Věřím jim. V jejich blízkosti si pěstuji svůj vnitřní klid, protože sám strom je klidný, důstojný, hrdý, miluje své soukmenovce a ochraňuje je tajnou řečí elektrochemických vzruchů směrem do útrob stromu a tajnou řečí vůní směrem do blízkého okolí stromu, nemocné soukmenovce zásobuje živinami prostřednictvím spletitých kořenů a je velmi ohleduplný tím, že nikdy svými větvemi nekrade místo ve světelném prostoru svého druha. Líbí se mi jejich pokora a síla přizpůsobit se svému osudu. Obdivuji jejich jedinečnou urputnost obstát v boji s nepřízní klimatu i lidské agrese.

Stromy jsou jedinečné. Jsou krásné, inspirativní. Jsou našimi léčiteli, alternativní medicínou pro oči a uši. Jsou naším útěkem před vizuálním terorem sociálních sítí, dotěrných reklam, často neobjektivních dokumentů a zpravodajství, před agresivními a hloupými filmy, před vším „dokonalým a precizním“. Jsou očistou našeho vnitřního světa, zdrojem fantazie a znovunastavují v současném digitálním světě naši přirozenost.

IMG-20220130-200343-908.jpg

                                                                                                          FOTO: Jana Mesarčová

 

 

 

 

 

 

 

příroda stromy
Hodnocení:
(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Helena Přibilová
Náš lidský život je beze stromů nepředstavitelný, proto bychom si jich měli vážit.
Zdenka Jírová
les, jednotlivé stromy v přírodě miluji. Zajímavé stromy si fotografuji. Když umírá strom, pociťuji podobnou bolest jako když umírá člověk. Stromů bychom si měli více vážit, všichni jsme součástí přírody.
Lenka Kočandrlová
Ty krásné stromy,jak je mi jich líto,když jsou odporným způsobem připravovány o život jen proto,že kdosi kdesi rozhodl o jejich nebytí! Jedu silnicí a po přibližně 80 letých stromech zůstaly jen mokré,zcela se zdravým dřevem,pařezy. Byly daleko od okraje vozovky,tak asi 5 metrů...Ale někdo možná doma odpojil plyn a dřevo se mu asi bude náramně hodit.To v dobrém případě,v tom horším pořezané kmeny hnijí a tlejí tam,kde je podřízli,bez užitku a tím i jejich život byl zničen jen tak,kvůli něčímu škrtu na papíře. Trhá mi srdce,jdu - li do lesa a tam po nedávné vichřici se válejí ty nedávno ještě pyšné,silné,letité stromy....Snad jejich dřevo přijde k užitku,bohužel u nás je zvykem nechat popadaný les polomů shnít a místo toho se vyrabuje les vedlejší,nedotčený,houbami hojný,po němž zbyde jen rozrytá půda,koleje plné vody,haldy větví a kůry v jednom chumlu,než to zaroste,trvá to klidně 20 let....My už tady nebudeme,ale naše stromy nás přežijí,když je necháme na pokoji.
Soňa Prachfeldová
Je to tak. Mají svoje nezastupitelné místo v našem světě i životech. Jejich životaschopnost je jedinečná. Kolik prvků v přírodě, rostlin i živočichů je nesmírně mírumilovných, pokud toto dovedeme vnímat, uvědomíme si, jak malý je člověk.
Hana Rypáčková
Stromy miluji, bez nich fakt bych nemohla žít.. Město Strakonice je obklopeno lesy a kolem řek jsou háje...Bohužel se dost starých stromů kácí a nahrazuje mladými..To je mi vždy líto.
Jiřina Jindrová
Také mám stromy ráda, asi nejvíce břízu. Pohled na ni mě vždy uklidní.
Martina Růžičková
Krásné vyznání. Stromy si náš obdiv, péči a lásku zaslouží. Bez nich bychom nebyli.
Jana Mesarčová
Moc děkuji redakci, že zveřejnila můj článek právě dnes 22.4.2022 - v Den Země, který byl poprvé oslaven v roce 1970. V současnosti probíhá oslava každoročně ve více než 193 zemích světa a je koordinován organizací Earth Day Network. Moc děkuji, i za stromy.
Jana Šenbergerová
Krajina bez stromů je neskutečně smutná. Jsem ráda, že žijeme v zemi, kde je jich hodně, i když v posledních letech zmizely obrovské zalesněné plochy. Naštěstí se zalesňuje a rychleji rostou stromy, které bývaly pouhým podrostem. Četla jsem krásnou knihu od Petera Wohllebena, Tajný život stromů. Vysvětluje různé jevy, které se týkají života stromů a lesa jako takového. Má úžasné poznatky o lese. Věnuje pozornost tomu, co stromy cítí a jak spolu komunikují a spolupracují. Děkuji za připomenutí toho, co člověka provází po celý čas jeho existence a čeho si většinou moc nevážíme, protože to vnímáme jako samozřejmost.
Blanka Lazarová
:-) :-) :-) Příroda léčí. Můžeme to říct o technice ? Ať si každý odpoví sám.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.