Eva (59 let) Manžel mě uráží. Prý to nemyslí zle, mě to trápí
Ilustrační foto: Ingimage

Eva (59 let) Manžel mě uráží. Prý to nemyslí zle, mě to trápí

13. 9. 2022

Přestala jsem se mu líbit. Chápu to, přibrala jsem, už nevypadám jako ve třiceti. Dává mi to neustále najevo. Nedávno před společnými přáteli komentoval nevybíravým způsobem mou postavu. Trápí mě to, cítím se ponížená.

Už si toho všimla i dcera. Řekla, že bych si to neměla nechat líbit. Několikrát jsem se pokusila s manželem si promluvit. Ptala jsem se ho: „Jak by ti bylo, kdybych před kamarády řekla, že máš velké břicho a že mi to vadí?“ Smál se. „No tak to před nimi řekni. Jarek a Mirda mají panděro rozhodně větší než já, ti tě pochopí,“ řekl.

On není zlý. Má rád humor, je šprýmař, rád si z lidí utahuje. Vždycky býval takový trošku rýpavý, mají to v rodině. Oni jsou zvyklí se pošťuchovat, říkat si ironické poznámky. Zpočátku jsem si myslela, že jsem moc háklivá, ale některé věci jsou příliš. Pamatuji se, jak dcera byla v pubertě, nespokojená sama se sebou a přijeli jsme k manželově rodině. Tchán přišel, podíval se na dcerku a řekl něco ve smyslu, že se jí pořádně zvětšily prsa od doby co ji neviděl. No je normální aby tohle řekl děda vnučce? Mi to přišlo nechutné. Rodina se smála, že jsem moc přecitlivělá, holka se styděla.

Vlastně se teď proti mně obrátilo to, co jsem celý život tolerovala, přestože mi to vadilo. Vybavuju si, jak jsme leželi před lety na pláži  u moře, kolem šla nějaká paní a můj muž normálně nahlas řekl: „Ta je teda má, ty jsou“. Normálně přede mnou komentoval velikost ňader nějaké ženy.

Když jsem mu vynadala, byl pak naštvaný. Já pak někdy na choulostivá témata žertovala s ním, když jsem chtěla, ať je doma pohoda. On řekl, že mám velký zadek, já mu řekla, že má velké břicho. Pro něj legrace, běžná konverzace.

Není žádný buran, primitiv. Má v práci docela vysoké postavení, jen je zvyklý na kolektiv mužů, kteří se zřejmě vyjadřují poněkud hrubě. Já nebyla zvyklá z domova na takové chování, ale bohužel jsem ho časem přijala jako normu. Takže teď to mám.

Nedávno mi manžel řekl, že vypadám jako dýně. Přátelsky mě přitom poplácal. Já se rozbrečela.

On se mi smál, ptal se: „Co blbneš, vždyť to je sranda.“

Postupně jsme ztratila sebevědomí. Jdu kolem výlohy, kontroluju se, stále se na sebe někde dívám. Vidím unavenou, starou, oteklou ženskou, která se přestala usmívat. Ptala jsem se dcery, jak vypadám. Řekla, že otráveně. Ptala jsem se jí, jestli jsem odporně tlustá. Řekla, že blázním, že mám na svůj věk trochu plnější postavu, ale tu jsem přece měla vždycky.

Štve mě ten současný trend, jak se pořád ženy porovnávají, ukazují si vysportovaná břicha a chlubí se, že na svůj věk vypadají skvěle. Já nevím, jak mám vypadat na svůj věk. Moje máma taky měla před šedesátkou břicho a zadek. Nikdy jsem nebyla a nebudu vysportovaná, pevná, štíhlá. Můj muž taky ne. Jenže já jsem v poslední době tak znejistělá, že si už připadám odporná. Pořád čtu rady, že žena má mít ráda sama sebe a podobně. Nevím, co si pod tím představit. Už mi nedělá radost nic. Ani když držím dietu, ani když si dám zákusky. Stejně mě manžel shodí, nepochválí mě, nevšimne si, že jsem byla u kadeřníka, že jsem zhubla, že mám novou halenku. Když něco řekne, tak vždy je to něco negativního. A nakonec z toho já vyjdu jako hloupá, přecitlivělá, bez smyslu pro humor.

V poslední době o tom víc mluvím. Před kamarádkami, před dcerou i před mužem. Říkám si, že mu možná dojde, že mě trápí. Nebo mu někdo řekne, že mě trápí. Možná to bude k ničemu. Ale nevím, co mám dělat. Nikdy by měl nenapadlo, že ve věku kolem šedesátky začnu přemýšlet nad tím, jaké by to bylo začít žít sama. Bez neustálých komentářů, trapných vtipů, prostě být sama, v klidu a naučit se mít sebe sama ráda. Třeba bych konečně přišla na to, co si pod tím slovním spojením přesně představit.

(Redakce zná celé jméno pisatelky, ale přála si uvést jen křestní, foto je ilustrační)

 

 

manželství Můj příběh vztahy a sex
Autor: Redakce
Hodnocení:
(5 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lenka Kočandrlová
Znovu jsem napsala příspěvek a ani na 20 kliků se nezapsal.To nechápu....pak se zapsalo podivení,což je ještě podezřelejší.Tak schválně,zda se toto uveřejní!
Lenka Kočandrlová
Napsala jsem příspěvek,leč nešel vložit! Copak se děje?????
Věra Ježková
„Naučit se mít ráda sama sebe.“ To je podstata všeho. Vím, že je těžké si manželovu neomalenost nepřipouštět. Ale například není důvod srovnávat se s jinými ženami. Muži bývají nevšímaví, s tím jsem se smířila už dávno. Takže občasná pochvala mě mile překvapí. Možná je to ale lepší, než když to má manžel naučené. Kdysi jeden známý věděl, že manželka půjde ke kadeřnici. Když přišel domů, řekl jí „Růženko, tobě to sluší“. Aniž by si všiml, že nikde nebyla.
Jitka Caklová
:-) :-) Jó kdyby tam nebylo to slovíčko kdyby. Můj vnitřní hlas přehlušovaly záležitosti, o kterých jsem si myslela, když je žádá okolí, hlavně moje tchýně, že jsou mojí povinností. Dnes si říkám, ještě mám stále čas. Je úplně jedno kolik času mám, hlavně si ho užít podle vnitřního hlasu, který už nic nepřehlušuje. Jediné co musím, tak to, že musím umřít :-)
Eva Kopecká
Kdybych já dřív dala na to, co mi říkal vnitřní hlas a udělala, jak to cítím a ne, co čeká okolí, žila bych asi celý život jinak a byla mnohem spokojenější. Člověk přece jen věkem zmoudří....
Jitka Caklová
Paní Evo, také zdravím a ano bylo to na Vás, protože to co při svém žití cítíme, je pro nás těmi nejcennějšími poznatky.
Eva Kopecká
Caklová ty mobile, ty jeden .....
Eva Kopecká
Paní Válková, pokud to bylo na mě, děkuji, i když nevím, za co. Píšu to, jak to cítím. Čím déle s někým jsme, tím spíš si dovolíme nějakou tu poznámku, která je na hraně. A když nám to projde, dovolíme si příště zas a víc. Nemělo by to tak být, ale je to. Samozřejmě, že když se dva potkají, tak i kdyby ta paní vážila roky pořád stejně , tak při prvním, druhém, třetím setkání ji tu váhu nepředhodí ani v žertu, ale po deseti, dvacetiletém manželství se už pan třeba odváže. Ne každý, ne jen kvůli váze, zkrátka, když něco máme dlouho, když jsme si něčím až moc jistí, tak na takovou situací při určité povaze může dojít. Snad se mnou pan Brno bude trochu souhlasit. Zdravím a jdu něco dělat.
Jitka Caklová
09:50 ............ , nepostřehla, přesto s odstupem času uznávám, že toto manželství pro mě bylo tou nejlepší školou, které se mi dostalo a ve které jsem obstála bez "ztráty kytičky".
Jitka Caklová
Každému se stane, co se stát má, všechno je plán Duše. Jakmile se do jejího plánu začne montovat rozum, obzvláště někoho druhého, tak to nevěstí nic dobrého.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.