Petr (68): Mladí mi často říkají „Dědo, tomu ty nerozumíš.“ Cítím to jako urážku, jejich návštěvy mne stresují
Ilustrační foto: Ingimage

Petr (68): Mladí mi často říkají „Dědo, tomu ty nerozumíš.“ Cítím to jako urážku, jejich návštěvy mne stresují

13. 10. 2022

Pokaždé, když od nás odjíždí syn se snachou, mám pocit, že jsem nepotřebný dědek. Nepřipadám si starý, ale každé setkání s nimi mi ubírá sebevědomí a chuť to života. Manželka říká, že jsem příliš vztahovačný.

Jak já se těšil, až bude mít syn děti, rodinu. Vždy, když jsem na naší chalupě něco vylepšil, vybudoval, investoval do ní peníze, říkal jsem si, že jim po mně něco zůstane. Syn byl poměrně dlouho svobodný, střídal známosti, když se konečně oženil, byl jsem rád. Snacha mi sice od začátku připadala taková poměrně rázná, nicméně o děti a domácnost se stará perfektně a syn mi připadal šťastně zamilovaný. Moje žena od ní měla od začátku odstup, říkala, že z ní bude generálka, ale já to mírnil. Vždy jsem zastával názor, že my staří nemáme právo plést se do života dospělých dětí.

Jenže syn s rodinou k nám jezdí čím dál méně. Několikrát mi řekl, že by přijel na víkend rád, ale jeho Evička vždy zorganizuje nějaký program. Oni jsou pořád někde, ona zastává názor, že děti mají mít neustálé podněty. Na synovi vidím, jak je unavený. Dělá manuálně v továrně na autodíly, místo aby si po práci odpočinul, hned musí někam na nějakou akci, minimálně na dětské hřiště a bere tam ještě děti Eviny kamarádky. Na dovolené jezdí se dvěma dalšími rodinami s malými dětmi. Syn říkal, že to je totální psycho, že mu týden v řevu šesti dětí dává zabrat víc než týden v práci. On prakticky nemá šanci si odpočinout. Říkám mu, ať vezme vnuka a vnučku, přijede s nimi k nám na chalupu, odpočine si, pogrilujeme, pokecáme. On na to, že děti by se nudily. Jak nudily? Vždyť mají zahradu, kousek za námi les. Ne, Evička trvá na tom, že musejí na nějakou opičí dráhu, pak na koupaliště, pak na návštěvu ke známým, kde skáčou na trampolíně s dalšími dětmi, syn to celé odřídí autem, zafinancuje. Vidím na něm, jak je unavený čím dál víc.

Když jsem s ním dal na toto téma řeč, řekl, že tomu nerozumím, že tak teď žijí všichni. Asi něco v tom smyslu řekl Evičce, protože je teď ke mně taková odtažitá. Nedávno přijeli, já zas šťoural, řekl jsem, že mi syn připadá utahaný. Řekla, že to je zdravá únava, že žijí aktivně. Syn mlčel jako pařez.

Vnoučata do každého jídla dloubou, nic se jim nezdá. Neudržel jsem se a řekl jsem jim, že by mi táta dal co proto, kdybych se takhle nimral v jídle. Syn se rozčílil a řekl, že vychovávají z dětí svobodné bytosti, které se budou umět samy rozhodovat, co chtějí a co ne. Já na to, že mám trochu jiný názor. Ve finále mi syn, sdělil, že výchově dětí nerozumím a nemám tudíž právo do ní mluvit.

Dost mě to vzalo. Manželka tvrdí, že to je moje vina, že prý jsem šťourač, rýpač bez kapky sociální inteligence, i když prý tvrdím, že se do ničeho nepletu, tak se prý ve skutečnosti pořád pletu do čehokoli.

Od příbuzných jsem se dozvěděl, že o mě syn řekl, že jsem už k ničemu. Že prý se ze mě stal dědek, který odmítá přijmout, že se svět mění. Vlastně nevím, o čem se synem a snachou mluvit. Jednou přišla řeč na to, že mi vadí, když ženy kojí na veřejnosti. Oheň byl na střeše. Prý je to normální. „A co vám na tom vadí? Co má maminka dělat, když s dítětem někde je?“ ptala se snacha. Tak jsem zmlknul.

Už se pomalu bojím cokoli nadhodit, načít nějaké téma, protože buďto cítím jejich divné pohledy nebo mi rovnou dají najevo, že říkám blbosti. Já vím, že svět se mění a že čím je člověk starší, tím je pro něj obtížnější novoty přijímat. Ale já žiju normálně, nejsem zapšklý stařec, který tvrdí, že vše nové je špatné. Musel jsem se v práci naučit spoustu nového, umím to s počítačem líp než leckteří mladí kolegové, jezdím na kole, snažím se udržovat v kondici. Znám muže v mém věku, kteří zdědkovatěli daleko víc.

Uvědomil jsem si ale, že mě přístup syna a snachy uráží. Tak nevím? Jsem vztahovačný, jak tvrdí má žena? Nebo si nikdo nemůže dovolit někomu říct, že něčemu nerozumí? No ano, nerozumím tomu, proč bych měl ve vlaku sledovat, jak žena naproti mně vyvalí ňadro a kojí. Nerozumím tomu, proč bych nesměl vnukovi říct, ať nekřičí, když mluví dospělí. Proč vnučka nemůže sníst normální jogurt, ale musí mít určitou značku jogurtu. Proboha, vždyť je jí pět let a takhle si diktuje.

Setkání s mladými pro mě začalo být lehce stresující událostí, dávám si pozor na to, co řeknu, abych nikoho nenaštval a nezkazil atmosféru. Naučil jsem se to, ale nejsem si jistý, zda se tím poněkud neponižuju. A co je nejhorší, přestal jsem se na setkání s nimi těšit.

(Pozn.: Autor si nepřál zveřejnit celé jméno, redakce jeho totožnost zná. Fotografie je ilustrační.)

 

psychika rodina
Autor: Redakce
Hodnocení:
(4.5 b. / 28 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Oldřich Čepelka
Chyba bývá na obou stranách. Nejlepší, ale nejtěžší je mít děti a vnuky vychované tak, aby neměli žádné odsudky. A sám si dát pozor, protože spoustu pro nás normální věcí vnáímají mladší lidi jako mínus, minimálně jako legrační slabost.
Alena Rambousková
Paní Caklová, jestli jste nosila příšerné mateřské šaty, tak jste si za to mohla sama. Já jsem měla obleční moc pěkné (1978,1981) a bříškem jsem se chlubila, aniž bych ho musela nahé vystrkovat na veřejnost.
Martin Vrba
Já, když se kouknu na to ilustrační foto, tak naprosto souzním s tím člověkem, který ho sem k tomu článku umístil. Pro mne je to přesný reprezentant toho člověka, který na místo, aby se snažil svět chápat, že se mění, má touhu si na něm "vyfňukat", aby se točil kolem něj stejně, jako když byl mlád a tím jen ztrácí poslední možnost se ho alespoň "DRŽET ZA ŠOS" a být jeho součástí. :)
Taťána Kosinová
Dám Vám radu, kterou aplikuji já: musíte je ohromiT Naučet se několik slov a zkratek, kteří mladí používají a okamžitě přestanete být "boomer" (Termín slouží jako urážlivá satira zahořklých, starých internetových uživatelů, kteří mají psychickou potřebu kritizovat mladší uživatele za jejich věk a zájmy. Jeho opakem je Zoomer.) Boomer je typický především nenávistí ke všemu novému, k mladým lidem a jejich způsobům života. Je přesvědčený, že v době svého mládí se on sám choval lépe, než současní mladí lidé a zároveň o tom, že jeho doba byla ve všech ohledech lepší. Pokud může, dá tento názor najevo v internetových diskusích, kde opakuje stereotypní, mnohokrát řečené fráze, na základě kterých se zrodil další internetový mem – OK Boomer, který slouží jako univerzální odpověď mladých lidí na tyto urážky. Zmíněný Boomer většinou neovládá sociální sítě, které používá a dostává se tak do nepříjemných, trapných situací, které ohrožují jeho sociální statut mezi mladými lidmi, čímž on sám získává další důvody pro svou nenávist k mladým lidem. Takže přivítat je oslovením : Čus nebo Páčko! Abyste věděli, já nejsem žádný boomer. Očekoval (mrkl jsem se) jsem si váš slovník a měl jsem z toho hubu kolem hlavy (chechtal jsem se)… Tak jsem to downloudoval a printoval (stáhl a vytiskl) a ten paper bude můj kanťour. A protože nechci být tady v kopru (nuda)), pojedu teď mastnou tyčí na piviště (MHD). Dávám odkazy na Slovníky teenegerů https://www.nezzazvoni.cz/vykladovy-slovnik-pro-ucitele-2-dil/ https://www.ef-czech.cz/blog/language/slang-2020/ https://theses.cz/id/pmzem9/Eva_Hruckov_-_di/P_lohy/priloha5_Mluva_teenageru.pdf https://zajimave.estranky.cz/clanky/slovnik-teenageru.html
Miloslava Richterová
Tedy už jsme trochu mimo, ale i já jsem, stejně jak píše H. Řezáčová, nosila hezké věci. Měla jsem manšestrovou modrou lacláčovku sukni, tu jsem si bez fronty koupila, denně jiné tričko, někdy i barvené, vyšité nebo jinak upravené a hrubě mnou upletený svetr, ke kalhotám jsem si ušila halenu plus trička, do divadla jsem si ušila parádní šaty, k tomu jsem měla do barvy vysoké boty, přes to delší pelerínu. Dalo se to v pohodě nosit i později. Život mne bavil a baví stále :-)
Hana Řezáčová
Jéžíš, paní Jitko, co jsem tak nešikovného řekla, že jste to tak pochopila? Tak jsme si tady pěkně, navzdory tématu, plkaly ... Taky ráda jsem si přečetla vaši pochvalu nemocnici, kde se o vás starali - taková pochvala je vždy voda na můj stavovský mlýn ... Jestli jsem něco plácla blbě, jsem někdy knedla, tak se omlouvám ...
Jitka Caklová
Paní Hano, chápu Vás a klidně ve Vašich očích zůstávám naprostým blbcem. HOWGH!
Hana Řezáčová
11:44, řekla bych, že je třeba rozumný kompromis mezi drzým mládím a moudrostí starců ... To staré jsou základy, nové se vzpíná vzhůru... Je to jak když se staví dům - poctivé základy, tak jak se za léta osvědčily, a pak nahoře může stát cokoli - třeba stavba co budí emoce, staří si ťukají na čelo, mladí to obdivují - no, a čas ukáže ...
Hana Řezáčová
Paní Jitko, 11:37, praktický lékař je jiná kapitola ... Takový např. operační sál, kde se usídlí, přes všechnu snahu o sterilitu, nějaká úporná potvora bakterie - pacienti s infikovanými operačními ranami - to je pak lahůdka, je pak třeba sál vyklidit, strhnout omítky, udělat nové, a všechno znovu připravit - to je teprve na pokakání :-) ... Zajímalo by mne co nosil personál ve "vaší" nemocnici - řekla bych, že to vámi zmiňované praktické oblečení byly uniformy - je to oficiální název (pláště, haleny, sukně, šaty, zástěry atd.) No, hlavně, že tam byli obětaví a profesionální a že jste se díky jim brzy uzdravila ...
Jitka Caklová
Horší je, svým přístupem k "výchově", po...t život svým dětem.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.