Luděk (68 let): Žena se ke mně chová, jako bych byl malé dítě
Ilustrační foto: Pexels

Luděk (68 let): Žena se ke mně chová, jako bych byl malé dítě

20. 1. 2023

Manželka trvá na tom, že mě musí doprovázet k lékařům. Tam se chová, jako bych byl hluchý, slepý, nesvéprávný. Komunikuje s doktory jako bych tam nebyl, já přitom stojím vedle ní. Stejně se chová při rodinných sešlostech. Nejhorší je, že to myslí dobře. Neuvědomuje si, že mě tím ponižuje.

Zřejmě nejde o ojedinělý problém. Podobně se chová žena jednoho mého kamaráda. Když onemocněl, začala s ním jednat, jako by byl dítě. Podotýkám, že se v jeho případě nejedná o duševní nemoc, nýbrž  problémy se srdcem. Já je mám také, trápí mě i vysoký tlak. Přestal jsem kouřit, hlídám si váhu, štamprličku si dávám výjimečně. Doma však neustále slyším co musím a co nesmím. Vlastně nevím, kdy to začalo. Zřejmě v době, kdy jsem šel do penze a kdy jsem se začal se srdíčkem léčit. Žena se změnila v pečovatelku. Dcera říká, že mám být rád, ale já si vždy vzpomenu na film Teorie tygra, kde paní Balzerová tak skvěle týrala pana Bartošku. Vždy, když ten film v televizi znovu dávají, dívám se a hlasitě se chechtám, zatímco žena říká: „Nechápu, proč se na tu pitomost díváš pořád dokola.“

Nedávno jsme byli u sousedů na návštěvě. Sousedka před nás postavila mísu s jednohubkami. Má žena řekla: „To on nesmí.“ Odsunula ji ode mě na druhý konec stolu. Připadal jsem si jako pes, o kterém bylo rozhodnuto, který druh granulí může pozřít a který ne.

Když jsem šel naposledy na kontrolu k lékaři, vnutila se, že jde se mnou až do ordinace. Bylo to poněkud trapné, doktor se zeptal: „Myslíte, madam, že to tady my kluci nezvládneme sami?“ Manželka absolutně ztratila smysl pro humor, vůbec si neuvědomuje takové narážky a tak řekla: „Já to umím lépe vyjádřit.“ Přál bych vám vidět ty soustrastné pohledy pana doktora.

Když jsem šel do lékárny, trvala na tom, že jde se mnou: „Kdo ví, co bys přinesl.“

Rozpadly se mi domácí trepky, tak jsem řekl, že si zajdu koupit nové. Ona na to: „Zajdeme zítra spolu, hlavně si nic nekupuj sám.“

Je hodná, obětavá, neustále máme doma navařeno, uklizeno, voňavé svíčky plápolají. Pod jejím velením si musím dvakrát denně měřit tlak, ona zapisuje stav do notýsku. Nedávno se mě zeptala, jakou mám stolici. To jsme se dost pohádali. Myslím, že i v dlouholetém manželství by člověk měl mít důstojnost a tajemství, takže nikomu, ani mé ženě, nemíním sdělovat, jak vypadají mé bobky.

Nevím, proč manželka získala pocit, že s přibývajícími roky a zhoršujícím se zdravím se měním v dítě. Je jen o pět let mladší, chápal bych to, kdybych si vzal ženu o dvacet let mladší a ona ve mně časem začala vidět nemohoucího dědečka.

Mám dojem, že manželka nemá naplnění života, vnoučata nemáme, dcera bydlí daleko, kamarádky nemá, v práci už tak nějak dožívá a těší se do penze. Neustále zdůrazňuje, jak si to, až ona bude v penzi, užijeme. Tak toho se děsím, možná že mě bude chtít začít i přebalovat, vodit do parku na vodítku nebo tak něco.

Píšu to tak, aby to vyznělo jako legrace, ne že si stěžuji. Nicméně jsem z té situace dost zoufalý. Připadám si jako pitomec, hádat se mi nechce. Samozřejmě, že jsem se to ženě snažil vysvětlit, popsat jí, co mi vadí. Byla z toho smutná, až mi jí bylo líto. Ale nic se poté nezměnilo.

Je hodná holka, prožili jsme spolu hodně, přece se na stará kolena nerozvedu. Ale představa, že mě zase vede k lékaři jako nesvéprávného dědouška a pak za mě v ordinaci hovoří, je zdrcující.

Nedávno jsem si uvědomil, že vlastně nemám soukromý život. Ona pročítá mé lékařské zprávy, když mi zvoní mobil, zvedne ho ona, rozhoduje, co budu a nebudu jíst.

Jestli ty moje stesky bude číst nějaká žena, třeba si z toho vezme ponaučení, že přílišná péče nám mužům moc radosti nedělá. I když, nevím, možná, že někteří pánové by se rádi nechali vodit jako pejsci, opravdu vlastně nevím.

 

(Autor si nepřál zveřejnit celé jméno, redakce ho zná)

 

 

 

manželství Můj příběh
Autor: Redakce
Hodnocení:
(4.9 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Martin Vrba
Tak to máte blbé a zkusil jste už někdy manželku poslat do p. . . . . .., někdy ten výlet na krátkou vzdálenost velice pomáhá a urovná poměry tak, že budete chodit po doktorech už jen sám a nikdy jinak. :)
Taťana Veselá
Nikoho podobneho ve svem okoli neznam, a verim ze by se to proflaklo... Vy ano??
Jindřich Berka
Já jsem nikdy v životě nebyl pasivní. Ani doma. Jindra
Vladimír Štaif
Mně je taky 68. Já si Sednu do svého SUV a vyjedu si.. sám na lyže, dám si kafe Zajdu na čínskou kachnu, nebo do KFC. S doma dělám, že neslyším, hlavně zůstávám pasivní a mám klid
Jindřich Berka
Ještě, že nemáte doma bývalou učitelku, protože byste musel ukazovat ruce, jestli je nemáte špinavé. No, já bych to určitě nesnesl. Uvařil bych oběma kávu a probral to. Poděkoval bych za péči, má vás ráda, ale stanovil bych nějaké hranice. Hlavně vyjádřit, jak se cítím, jak mě to vadí. Přeji vám, abyste se domluvili. Jindra
Jitka Caklová
Pane Luďku, víte kolik mužů by třeba bylo rádo, kdyby se o něho žena starala jako o vlastního? :-) :-) :-) Vždy záleží pouze na osobním nastavení jedince.
Olga Škopánová
Paní Kopecká vřele s vámi souhlasím pouze udělat ten první krok k samostatnosti je těžké pak už to jde samo.
Helena Parisová
Náš příběh je podobný.Jsme s manželem přes padesát let,jemu je 75 let,mně69.Zdravotní stav nás obou je přiměřený věku,u manžela se Bohužel plíživě začíná projevovat Alzheimer,teprve jde na vyšetření,tak uvidíme.Ale strach o něho mám obrovský,když je dlouho v koupelně a nebo v jiné místnosti,jdu se podívat,jestli neomdlel nebo něco podobného.Zemřela nám dcerka,o syna jsme málem přišli přinámi nezaviněné dopravní nehodě a tak mám o manžela větší strach než je asi obvyklé.Ale žijeme si krásně,nijak ho nesekýruji,no a ten strach-to už je můj věčný průvodce. Hodně a hodně zdraví všem.
Jana Šenbergerová
Také jsem se smála, ale v kůži tohoto pána bych určitě být nechtěla. Pečující. Milující? Na zabití!
Jana Šenbergerová
Také jsem se smála, ale v kůži tohoto pána bych určitě být nechtěla. Pečující. Milující? Na zabití!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.