O hromadění aneb hromaďte, hromaďte, na množství nehleďte…
FOTO: Grap – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, commons.wikimedia

O hromadění aneb hromaďte, hromaďte, na množství nehleďte…

17. 2. 2023

Jsem alergická na hromadění veškerého druhu. Řekla bych, že jsem snad takový „antihromadič“. Zdá se mi, že něco nepotřebuji – a šup s tím do koše či rovnou popelnice.

Zkrátka, nesnáším kolem sebe hromady neuklizených věcí (mohou být ovšem i uklizené, ale tak, že do skříní už pro jejich počet nic dalšího nenarvete).

Je fakt, že někdy se mi stává, že něco vyhodím, co jsem třeba hodně dlouho nepotřebovala a ejhle: hned následující den se ukáže, že zrovínka teď by se mi to hodilo a já si začnu rvát vlasy (známe to možná skoro všichni). Během svého života jsem musela konstatovat, že je to téměř jakési nepsané, zvláštní pravidlo. Pokud se toto stane v horizontu několika dní, jsem schopna letět prohrabávat popelnice, zda se tam onen kýžený, mnou původně zavržený předmět snad ještě nenachází. Jednou se mi podařilo dokonce vyhodit při úklidu pokladničku jedné z dcer v podobě jakési krabičky, a to i s nějakými drobnými. Přinesla mi ji sousedka s velkým otazníkem v očích a pravila: „Vy máte asi dost peněz, když je vyhazujete, co…“

Hromadění čehokoliv je prý porucha (zjištěno a diagnostikováno zcela nedávno). Úchylka byla diagnostikována poprvé v 60.letech minulého století  a nazvána Diogenův syndrom. Ovšem Diogenes v tom byl zcela nevinně. Jak známo, byl  řeckým myslitelem a přebýval v sudu (údajně). On ovšem žádné předměty nehromadil, jelikož by se mu pochopitelně do sudu nevešly. Proto je tento název dnes považován za chybný. Zato jsme byli odborníky seznámeni s lepšími popisy, např. „Syndromem zaneřáděného domu, syndromem stařecké zanedbanosti, stařeckého zhroucení, Pljuškinovovým syndromem (po postavě z Gogolova románu Mrtvé duše), zavalením smetím, kompulzivním hromaděním, syndromem křečkování odpadků apod.“

Stařecké zhroucení z nadměrného hromadění mi ovšem začalo hrozit v době nejvyššího kovidu a projevovalo se mým původně nenáviděným syndromem křečkování - v mém případě potravin pro případ, kdybychom všichni v rodině onemocněli a neměl kdo jít nakoupit. Jednou k tomu dokonce došlo a já pak hrdinně a s radostí rozdávala ze svých zásob.

Jedna má známá šla dokonce tak daleko, že se hromadění nedokázala zbavit a křečkuje dosud (kovid-nekovid), zavařuje jak zběsilá vše, co jí přijde pod ruku, takže začíná být zdrojem legrace ostatních v tom smyslu, že panelák, kde žije, se prý už povážlivě naklání na onu stranu, kde se nachází její špajzka…

A tak doufám, že mi to nezůstalo a náš panelák tudíž nebude připomínat šikmou věž v Pise.  :-))

bydlení Můj příběh psychika
Hodnocení:
(5.1 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Hošková
Paní Halátová, čtěte, prosím, pozorněji. To "zboží" na průvodním obrázku tedy rozhodně není moje, jak mi podsouváte. Už vzhledem k obsahu článku. Máte tam pod tím uvedeno, odkud obrázek pochází...
Marie Doušová
Je pravda, že za život se nasbírá mnoho věcí ,které se nám nechce vyhazovat , neboť nám připomínají mládí a také rodiče. Hodně věcí jsem už vyřadila a rozdala . Knihy také stále vyřazuji a předávám dál, ale přesto jich stále hodně vlastním. Když se tak rozhlížím po bytě, tak je mi líto , co moje dcery vše vyhodí.Obrazy,porcelán,broušené sklo, desky,atd...Nyní mě čeká trochu zmenšit šatík ,neboť už hodně věcí v důchodu neužiju a jinde to snad použijí a dokonce i potěší.....
Věra Halátová
Nic takového u mne. Nerada nakupuji. Nemám ráda moc věcí. Jen to, co skutečně potřebuji. Nemám čtyři skříně plné oblečení velikosti 40 - 42 že možná ještě zhubnu, nemám schovaný plechový otlučený hrníček po komkoliv. Neschovávám staré vyšlapané boty, že se budou hodit na zahradu. To zboží na té fotografii před pířspěvkem - to je skutečně té paní, která ten příspěvek psala.Tak takovou hromadu veteše u mne nikdo nenajde. Kam s ním? Kam potom s takovou hromadou veteše a odpadu? Jednou jsme stěhovali kancelář a při té příležitosti jsem u uklidila. Mimo jiné jakýsi nehezký žlutý drát s koncovkami na něco. Po přestěhování se začal šéf shánět: Kde mám tu šňůru na připojení k tomuto počítači na internet? No jo. Už byla pryč. Tak jsem šla do sousedství za mužem - syslíkem, který měl takových drátů ... Ano, já se podívám a přinesu vám to. Slibil. Já jsem byla v kanceláři na svém místě, za dveřmi, kdo vstoupil, nemohl mne vidět. Otevřely se dveře a příchozí volá: Kde je ta ženská, která všechno vyhodí?!
Hana Polednová
Hezký příběh. Přiznám se, že také občas hromadím věci, které už nejsou potřeba. Nakonec si nechávám jen ty, které mi připomínají dětství nebo vzpomínky na mé předky. Můj manžel byl zase řemeslník, tak u nás se najde vše, co se ani nedá už koupit. Mockrát jsem na chalupě pomohla sousedům, když něco sháněli na opravu něčeho. Říkám, pojďte, najděte si, já tomu nerozumím. I já doteď leccos použiju. Moje maminka měla tendenci ale hromadit občas věci, které někdo nepotřeboval a vyhazoval. A jelikož bydlela v garsonce, musela jsem udělat občas čístku. Bránila se, nakonec svolila a pochopila.
Taťana Veselá
Hezké :-)
Jana Hošková
A ještě jeden příběh: Před časem jsem dělala čistku v knihách, bylo to pro mne, milovníka knih, hrozné, vytřídit to, co mám někam dát. Rozhodla jsem se pro knihobudku, abych měla jistotu, že knihy budou ještě užitečné. Odnesla jsem, dala na police a vzdálila se. Pak se otočím, ještě jsem nestačila dojít daleko a co nevidím: ke knihobudce směřuje muž s velkou taškou a bere úplně všechny knihy, co jsem tam dala. Šmahem, nevybírá nic...A tak jsem přemýšlela. Je to sběrač, bude to doma číst, nebo to bere do sběru ???
Jana Hošková
Ráda jsem si přečetla vaše názory a příběhy ! Vyplynulo z toho pochopitelně to jediné, co platí pro celý život lidský: Zlatá je cesta střední ! Ještě dodám, že hororem se stává kombinace "Vyhazovače", lépe řečeno "Vyhazovačky", neboť tou jsou povětšině skutečně ženy a "Sběrače" - tím bývají obvykle muži. Pak může docházet ke kuriozním situacím, kdy žena něco vyhodí a zahrabe to do odpadků úplně dolů a pro jistotu s těmi odpadky jde sama, aby měla jistotu, že "Sběrač" na to nepřijde a vyhozenou věc opět nevyhrabe.Sice to vypadá legračně, ale sranda to rozhodně není :-))
Marie Ženatová
Když jsem měla menší děti, tak jsem pravidelně dvakrát do roka dělala ve skříních velký úklid a vyřazené věci jsem věnovala mnoha mladším neteřím i synovcům. V současnosti také vyřazuji občas věci a dávám do přistavěných kontejnerů.
Jarmila Komberec Jakubcová
Dávám každé jaro kdy provádím revizi šatních skříní šatstvo do kontejnerů Charity.
Dana Divišová
Naštěstí máme dost velký dům. Mám spoustu knih, které vyhodit neumím, knihovna praská ve švech, mám spoustu porcelánu po babičce, mamince, tchýni (v krabicích ve špajzu),který neumím taky vyhodit. Už jenom kvůli vzpomínkám. Oblečení dávám na charitu. A jako některé z nás mám i dost malých dárečků od dětí z cest a od bývalých kolegyň a kamarádek. Až umřu, tak to prostě děti s lehkým srdcem vyhodí. Naštěstí nám to prostor k obývání neubírá.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.