Řasenku nahradil krém na boty aneb čím se ženy krášlily za socialismu
FOTO: Eva Brunclíková, Retro Muzeum

Řasenku nahradil krém na boty aneb čím se ženy krášlily za socialismu

13. 3. 2023

Deodorant, řasenka, voňavé mýdlo, zahraniční parfémy. Nyní zcela běžná kosmetika dostupná v nejrůznějších cenových relacích dříve bývala takzvaně podpultovým zbožím. Což je výraz, který mladým lidem moc neříká. O co šlo? Hodně napovídá výstava v Retro muzeu v Praze.

Když se řekne lakování vlasů za socialismu, starší dámy se usmívají, mladé netuší o čem je řeč. Tato disciplína byla specifická v tom, že tehdejší lak nešel z vlasů smýt. Byl totiž tak silný, že z nich vytvořil lepivou kouli. Což ovšem bylo žádoucí, protože v módě byly pevně držící účesy či drdoly, v nichž se nepohnul ani vlásek. Lak se prodával ve velkých skleněných lahvích, z nich se přeléval do rozprašovačů tvořených skleněnou trubkou a gumovou koulí, která se mačkala. Mimořádná lepivost se projevovala i tím, že rozprašovače byly tak zapatlané, že od nich nešlo odtrhnout prsty. Ale pořád to bylo lepší než dříve, kdy se drdoly zpevňovaly cukrovým roztokem nebo pivem. Když se objevil lak ve spreji v podobě, v jaké ho známe nyní, byla to přelomová událost a sprej s nápisem Lybar se vyskytoval v téměř každé domácnosti.

České ženy byly vynalézavé a nedostatek kosmetiky je rozhodně nezabrzdil ve snaze vypadat co nejlépe. Nosilo se výrazné černé obočí, ale tužky, které by zvýraznily, nebyly k mání? Nevadí, posloužil krém na boty.

Vrátit se do starých časů je nyní možné v Retro muzeu v pražském obchodním domě Kotva, kde je k vidění například typická koupelna s různou kosmetikou, taková, jaká se za socialismu vyskytovala ve většině domácností. Takže u ní často zní věta: „Jé, to jsme měli doma.“

retro.png

2_Retro Muzeum v Kotvě_@RetroMuzeumPraha.jpg

7_Retro Muzeum v Kotvě_@RetroMuzeumPraha.jpg

 

Výstava na jedné straně ukazuje, že to, co je nyní běžné, bylo dříve nedostatkové a považované za luxusní, na straně druhé připomíná fakt, že v Československu za socialismu vznikla značka Dermacol, která pronikla do světa a mohla se směle srovnávat se zahraniční konkurencí. Sehnat kvalitní zahraniční parfém byl nadlidský výkon, ovšem zároveň byl poměrně slušný výběr toaletních mýdel. Retro muzeum to připomíná dříve často používaným sloganem: Elida, mezi mýdly elita. „Výběrová mýdla se  prodávala ve velmi zdobených papírových kazetách, plechových dózách nebo kožených pouzdrech. Už z toho je zřejmé, že mýdla hrála často roli dárku. Dávala se například učitelkám na konci roku, na Vánoce babičkám nebo maminkám k Mezinárodnímu dni žen, popisuje tehdejší dobu Robert Vůjtek, ředitel Retro muzea Praha.

Výstava v někom vyvolá nostalgii a vzpomínky na mládí, které si mnozí nedali nedostatkem zboží zkazit a vzpomínají na něm jen v dobrém. V někom naopak vyvolá pocit: Byla to příšerná doba, ještěže už je za námi a nemusíme stát frontu na pitomý deodorant.

 

 

móda retro vzpomínky
Hodnocení:
(4.1 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Švancarová
Určitě jsme nestrádaly,dnes je všeho tolik a člověk stejně musí používat to co mu vyhovuje ,stále mi vyhovuje stará,modrá indulona,občas sádlo a osvědčený krém.Co se týče vůně krásně voněla Rosana,krabičku s líčidlem jsem také ráda používala na řasy a hodně dlouho než jsem začala s řasenkami.Ten,kdo tu dobu neprožil to vidí jako tragedii,ale ne vše bylo hrozné jak se to dnes popisuje.Ona skromnost by těm mladým určitě neuškodila.Když jsem viděla dárky pod stromečkem pravnučky před několika lety bylo mi z toho nanic.Viděla jsem vyhozené peníze,ani jí nebavilo ty balíčky rozbalovat co toho bylo.Já jsem odbočila.Méně je někdy více.I v té kosmetice.Pak musí být ty debilní reklamy v televizi - lidi právě ten náš výrobek z Vás udělá mladici.Nakupujte u odborníků,nadávejte na chodníku.
Eva Braunová
Ano,ano.taková tragédie to nebyla a byli jsme skromější a všechno se spotřebovalo doposledka.Vidím u sebe co toho doma mám a občas i něco vyhodím co mě už nebaví.Parfémů a voňavek mám také několik.Nejsem skromná jak si může někdo myslet. Píšu ale,že mám stále nejraději INDULONU a KOPŘIVOVÝ,BŘEZOVÝ ŠAMPON.
Alena Velková
Taková tragédie to opravdu nebyla, i když samozřejmě byl malinký výběr, ale je fakt, že třeba s deodoranty Fa se šmelilo...krém na boty místo řasenky mi přijde jako blbost...naproti tomu modrou indulonu a jelení lůj si kupuju dodnes.
Lenka Kočandrlová
Ani já si nepamatuji,že by spolužačky ,které se malovaly (já ne) ,používaly krém na boty. Pamatuji si krabičku,do které se plivlo a malým kartáčkem se chuchvalec černidla nanesl na řasy. Spíš by se měly připomenout podivné vložky,zvané pádla - nějaká buničina strčená do síťky spletené z nití.Jako děti jsme to našly mámě v nočním stolku a rozebraly to,ty síťky nám přišly velmi zajímavé. Pak se používala vata,z pytlíku za 3,- Kčs ,to se dalo aspoň zformovat,aby to nebylo moc vidět např. při tělocviku v tehdejších modrých trenýrkách s kapsičkou vzadu.....
Jana Šenbergerová
Některé zkušenosti z té doby můžeme mít různé. Většinu toho, o čem se v článku píše, jsem nepotřebovala, tedy ani nepostrádala. Jen jsem trochu záviděla kamarádce mnohem příjemnější vložky, než byly ty tuzemské.
Marcela Kapounová
Pane Ciprys, když jsou to žvásty, proč jste sháněl kosmetiku po známostech a v Tuzexu.
Magda Škodová
V tom hnusném socialismu jsem si pravidelně kupovala parfémy Dior (Diorella, Diorissimo), občas Nina Ricci L´Air Du Temps či "kuličku" Coty. Řasenky byly také, kvalitu je dnes těžko posuzovat, ale třeba kvalitní laky na nehty už dnes těžko sežeme - laky Dior vydržely bez oprav i týden a to jsem denně vařila, myla nádobí, občas prala ručně. Jsem ročník 1955 a většinu kosmetiky ať už krémy, mléky, pleťové vody či dekorativní kosmetiku jsem začala používat v těch "hnusných" sedmdesátkách.
Hana Čadová
Já jsem nikdy neměla problém koupit řasenku. Nyní když vidím paní, která má šíleně zvýrazněné obočí tak to opravdu vypadá, že použila krém na boty.
Jan Ciprys
Jsem jediný můž v záplavě žen které píší vzpomínky na ,minulost.Nejvíce mě může vytočit stav jkterý je dnes běžný a to že jsme před třiceti čtyřmi lety snad žili na stromech a všechno bylo špatné Jako kluk si nepamatuji že by maminka používala krém na boty a nebo něco nekvalitniho co se píše v článku.A když jsem se oženil tak aby se manželka nemusela stydět tak jseme sháněli kosmeti po známosti nebo v Tuzexu.Tak že zase jenom žvásty v to článku.
Jarmila Komberec Jakubcová
Jsem ročník 1946 a přiznám se, že jsem si nikdy kosmetiku neodpírala. Líčidla jsem používala tak od 14 let. Rozhodně jsem krém na boty nepoužívala. Měla jsem dvou kosmetickou krabičku, kde nechyběly kleštičky na řasy, různé barevné tělky, pudry, barevné tužky na očí nebo pod oči. Jako řasenka sloužil černý tuhý krém s kartáčkem. Byl k dodstání i výběr různých rtěnek, lak Lybar fakt dost lepil. Později jsem používala Dermacol, který začal u nás jako první vyrábět různé krémy atd. Odkud si autorka tohoto článku zjišťovala?

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.