Přemýšlení seniorky: Minulost je stará dáma
Ilustrační foto: Pexels

Přemýšlení seniorky: Minulost je stará dáma

26. 6. 2023

Mladí lidé o ní neradi slyší. Není jejich. K čemu staré příběhy a nefunkční rady. Mají spoustu práce s hlučnou současností. Informace a požadavky se na ně valí. Možná v tiché chvíli před spaním se opatrně podívají k obzoru. Najdou si i oni cestu ke své šťastné budoucnosti?

Hledají peníze, postavení, zábavu. A jejich čas letí. My senioři už víme, jak čas utíká. Mládí, forma, rychlost a nadšení budou najednou ty tam.

I na ně dolehnou vtíravé otázky, které my už známe. Opravdu dělají to, co je naplňuje? Jejich život přece není jen práce a vychovávání dětí. A co budou jednou dělat s volným časem? Jsou pány svého života nebo jen okolnostmi vláčeni? A kde je ona meta, ke které se chtějí dostat? I jim spolu s námi přibývají léta. I jejich vzpomínky se jednou změní na minulost. V konverzaci jednou uslyší – a pamatuješ, když... Vtírané otázky, jak si uchovat sílu, přitažlivost a zajímavost, se objevují u každé generace.

V 70. letech 20. století se začaly zvětšovat mezigenerační rozdíly v chápání světa a měřítka hodnot. Je pro mě jen těžko pochopitelné, že mladí oddalují nástup do zaměstnání i pořízení rodiny. Jako kdyby měli strach, že jejich svobodný život tím skončí a že děti je budou zdržovat od kariéry a od zábavy. Opravdu si neuvědomují plné následky toho, že je rodiče museli živit a šatit, že stát přispíval na jejich školkovné, na jejich vzdělání ve škole a na všechny slevy vyplývající ze statutu studenta. Podle veřejně dostupných informací se hovoří až o polovině studentů, kteří si špatně vyberou vysokou školu. Pokud tedy budeme uvažovat, že celá polovina studentů bakalářského studia zjistí po prvním roce, že si zvolili špatný obor, stát přijde za takový rok o 1,4 miliardy Kč jen v nákladech na vzdělání. Jak by se asi proměnila atraktivita školství, kdyby se o tyto peníze zvýšily platy učitelů?

Začínám si myslet něco, co mě nikdy dřív nenapadlo. Že když je všechno zadarmo, jako kdyby to ztrácelo skutečnou hodnotu a že si mladí neuvědomují svou odpovědnost a to přestat být závislí na svých rodičích i na podpoře státu. Nechápou nebo nechtějí chápat,  že nastal čas splácet účty těm, kteří je přivedli na svět a to v celé generační linii. Jak asi bude vypadat jejich stáří? Vztahy mezi generacemi jsou komplikované, ale nezbytné. Drží svět pohromadě. Náš životní příběh se neustále proměňuje.

Dnešní svět stárnutí neholduje, protože staří lidé už nejsou vnímáni jako nositelé moudrosti a vědomosti, jak tomu bylo údajně v historických dobách. Každá doba nese něco dobrého i špatného, ale možná na rozdíl od generací mladších žijeme ve zlatém věku stáří. Jen o tom nevíme. Říká se, že dobré časy se poznají teprve až nastanou časy zlé. Může být napínavé prozkoumat tajemství života seniora. Chybí nám návody, ale ty se stejně čtou, až když selže všechno ostatní.

Období stáří se podle WHO dělí do tří skupin a každá z nich potřebuje něco jiného. 60 – 74 ranné stáří, 75 – 89 vlastní stáří, 90+ období dlouhověkosti. Každý z nás vnímá svůj věk jako životní etapu ohraničenou dvěma časovými body, přičemž horní věková hranice je jasně určena smrtí. Nechci si připustit, že to může být brzy. Pořád se držím toho, že mě čeká ještě třetina života. Časové období pocitu stáří nastupuje u každého z nás jinak dle genetických dispozic, předchozího životního stylu a nastavení mysli. Mezi námi se stále zvětšují rozdíly. 70 letý trénovaný maratonec zaběhne lepší čas, než 40 letý netrénovaný manager.

Všechno je jednou poprvé a své první si často a rádi připomínáme. První kolo/lyže, první pusa, první taneční, první láska/sex, první byt, první cesta vlastním autem, první zaměstnání, první porod, první let letadlem…bože jak krásné je cítit napětí a očekávání před svým prvním poprvé.

Mnohem horší je si uvědomit, že některé věci jsou naposledy. V tu chvíli si naplno připouštím konečnost mého života. Kdy budu mít naše NAPOSLED, naštěstí nevím. Možná i proto se chovám, že teď ještě ne, ale někde vzadu v hlavě už to je. Méně si prosazuji “chci to” a více se mi vtírá otázka “potřebuji to?”

Ano, jsou nové věci, které budu dříve nebo později potřebovat. Nové čočky, novou kyčel/koleno, novou chlopeň… Prodlouží mi aktivní stáří a pomáhají mi, že si mám naplno užívat každého dne, jako kdyby to byl ten poslední.

Do devadesáti mi zbývá ještě 25 let. Tolik je třeba, aby ze semínka vyrostl nový dospělý. Moje cesta může být stejně dlouhá a moc bych prosím chtěla, aby byla zábavná. Podzim je krásné období, proč se tedy podzimu života tolik bojíme? Ano, já vím, že nás pozorujete. Jak se vyrovnáváme s přibývajícími lety i sami se sebou. Tak se dobře dívejte, ať vidíte, že si konečně umíme užívat vítr ve vlasech.

aktivní senioři psychika stárnutí
Hodnocení:
(4.8 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Paní Lenko, podle dělení, které tu uvádíte, jsem ukončila rané stáří a vstupuji do toho vlastního, čili skutečného. No, včera jsem šlapala pár kilometrů na hrad a dnes mě bolí nohy. Ale k zamýšlení, kolik mi ještě zbývá času nebo jestli to bylo moje naposled, mě to nepřimělo.
Marie Měchurová
Už dvacet let si užívám důchodu. Nic nemusím, dělám jen to, co chci. Vstávám kdy chci, odpočívám kdy chci. Hodně cestujeme, vnoučata nás mají ráda, zdraví zatím slouží. Co víc si přát? Jen ještě pár let ....
Naděžda Špásová
V lecčems souhlasím s V. Halátovou. Taky mi už dost vadí jak se věčně omílá stáří a navíc lidmi, kteří o opravdovém stáří toho ještě moc nevědí. Dnešním mladým lidem je úplně jedno, co bude až budou v našem věku, což je mi taky jedno, protože už tu nebudu.
Jarmila Komberec Jakubcová
Každým rokem více a více stárneme. Tak se tomu děje už od narození. Tak si užívejme jak nám zdraví dovoluje a neřešme co bude. Žijeme nyní, co bylo neovlivníme, co bude nevíme.
Anna Losová
Paní Halatova děkuji, sdílím váš názor .
Alena Velková
Já nevím, ale články paní Novákové jsou pořád a dokola stále plné nářků nad stárnutím a to jí je, jak jsem z textu vyrozuměla, teprve 65 let a zdá se, že jí dráždí mladá generace...já se v tomto shoduji s reakcí paní Halátové v 8:53 a rozhodně nechci, aby mi naše děti "splácely účty"...jediné s čím v článku souhlasím, je: "Že když je všechno zadarmo, jako kdyby to ztrácelo skutečnou hodnotu"...proto jsem pro zavedení školného na vysokých školách, ale nechci slyšet ten řev, až by to někdo skutečně navrhl...:-)
Soňa Prachfeldová
Každá doba, každá etapa života má své klady i zápory. Hodně věcí může člověk ve svém životě změnit, či nasměrovat jiným směrem,pokud mu dosavadní nevyhovuje. I mladí se hledají, tápají, vyzrávají. My zralí věkem, zase se snažíme žít tak, jak to odpovídá naší povaze, zdraví, prostředí, ve kterém žijeme. Život je prostě jedno velké dobrodružství. A čas je neúprosný.
Hana Rypáčková
Že stárnu, pozoruji sama na sobě. A pravda , že co kdo dělal poprvé, na to se hezky vzpomíná, ale že to je nebo bude naposled , to mne fakt mrzí. Tak napumpuji kolo a projedu se stejně, jako jsem vytáhla po covidu brusle a šla na led, nebo si vyměnila s dcerou boty s lyžemi a sjela si kopec . To naposled je blbé slovo.
Jiří Dostal
:-) Když je porozumění předstiženo názorem... :-)
Věra Halátová
Tady ty neustálé diskuse a úvahy o tom, jací jsou dnešní mladí, atd absolutně nesnáším. Dnešní mladí oddalují nástup do zaměstnání a založení rodiny? A co bylo tak úžasného na tom, že moje generace a tedy generace pisatelky, skončila školu; kluci šli na ZVS a v 21 letech se ženili a měli děti? Vysokoškoláci byli ženatí před skončením školy a už měli rodinu. A "včerejší" mladí si nevybrali špatnou školu? Kolik strojařů s VŠ diplomem pak dělalo cokoliv jiného, protože strojařina je vlastně nebavila? Kolik chemiků nepracovalo jako chemik? I tehdy ne každý, kdo vystudoval VŠ, pracoval potom v té samé odbornosti. Ostatně, na vysokou školu se nedostal každý, kdo o studium měl zájem. Byla snaha, aby co nejvíce lidí pracovalo manuálně. Po roce 1989 se učební obory povýšily na SŠ s maturitou, nástavby po SŠ se přesunuly na VŠ a jsou z nich bakalářské obory. Vysokou školu může studovat mnohem více lidí, než do roku 1989. Není pravda, že všichni studenti se nechávají živit rodiči. Moji synové, napřl, chtěli studovat. Tak studovali. Dostávali sirotčí důchod po otci a zbytek si vydělávali po různých brigádách přes agentury. Platy učitelů, ty bych pominula. Dávno jsou ty doby, kdy učitel patřil mezi obecní chudé. Učitelem bych sice nechtěla být. Ale při práci v softwarové společnosti jsem pomáhala zavádět mzdový software do škol. Do desítek škol. Vím, jak platy učitelé měli. Podle tabulek se jim každý rok od podzimu plat zvyšoval. A nebudu připomínat neustálé stávkování a zvyšování jejich platů. Mají, ať mají, ale atraktivita školství se tím nezvýšila. Do roku 1989 nemohl téměř nikdo nikam cestovat. Takové řeči - ale my jsme byli na Rujáně, my jsme byli v Bulharsku - ano s ROH, téměř zadarmo, na jednom místě. Já jsem dělala průvodkyni. Dostala jsem se do SSR, BLR a Jugoslávie. Ale se zájezdem, individuální zahraniční turistika téměř neexistovala. Moje děti mohou cestovat kam chtějí. Vydělají si a pak jedou, např. do Brazílie. A proč ne? Proč by měl mít můj syn ve 24 letech už čtyřčlennou rodinu? S tou už by nikam individuálně nevyrazil. Prostě viděli u svých rodičů jen práci, práci, starosti a občasné hádky o tom, co děláme s penězi, proč žijeme z ruky do úst. Já mladým neposkytuji finanční podporu, vychovala jsem je tak, aby se od 18 živili sami. A pokud nechtějí mít starosti o rodinu, je to jejich věc. Ne všichni z předchozích generací byli ženatí nebo byly vdané. Svobodných i tehdy bylo více než dost. Nakonec bych chtěla napsat, že nemám pocit, že mne děti pozorují, jak stárnu. Ony také stárnou. Takové klišé jako "podzim života" to mi způsobuje kopřivku. Do devadesáti mi zbývá hodně let, ale já o to, dožít se devadesátku, ani moc nestojím. Jak to bude, tak to bude. Když zemřu zdravá za rok, bude to pro okolí lepší, než když zemřu v devadesáti, když už od osmdesáti budu mít nějakou ze stařeckých demencí.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.