Stejné cesty
Ilustrační foto: Pixabay

Stejné cesty

30. 6. 2023

Je ráno, jsem sama doma, můj manžel leží opět v nemocnici, je mi smutno, i když tam s dětmi jezdíme často, prázdnota mě provází celým bytem. Na vše jsem tu sama, i když děti mi pomáhají a vnuci jsou radostnými střípky mého života. Protože špatně chodím, nejsem schopna dojít na nádraží, pak v Plzni dopravními prostředky dojet k nemocnici, naštěstí dcera i syn mi umožňují se tam dostat, jak je to možné dle jejich možností, také někdy jede jeden z vnuků, jsem jim všem neskonale vděčná.

Podívám se na hodiny, bude půl osmé ráno, musím jít k oknu na silnici, zamávat naší malé pravnučce Emmičce, která právě končí 1.třídu ve škole v naší obci. Zítra dostane své vysvědčení, a máme domluveno, že se tady zastaví cestou zpátky, odměna jistě bude. Není ani vyloučeno, že se tam ráno půjdu podívat na jejich rozloučení s prvním školním rokem.

V naší obci máme školku i školu na vysoké úrovni, dokonce sem vozí děti ze širšího okolí. Do této školy chodil i můj manžel, je tomu opravdu už dávno. To jistě nemám ve své paměti. Chodily tam i naše děti, kurážná dcera, která byla ve škole velice tichá, navíc i o přestávkách seděla s rukama za zády. Když mi to tenkrát paní učitelka říkala, nechtěla jsem věřit tomu, že je to to samé dítě, které máme doma. Po šesti letech začal chodit do této školy i syn. Vše bylo v pořádku, syn byl nadaný a hodný kluk. Jen já jsem trpěla, když jsem děti doprovázela pohledem, i když se nedá porovnávat tehdější silniční provoz s dnešním. Samozřejmě jsem děti první rok také doprovázela ke škole, ale jak všichni víme, děti se většinou tomu brání, aby se jim jiné děti nesmály.

Děti z naší rodiny se postupně vyměňovaly, takže po nějakých letech začali chodit do téže školy i naši první vnuci, dvojčata od dcery. Šikovní, sportovně založení kluci prošli naší školou velmi dobře, trochu problémů se vyskytlo v jejich chování, zvláště jeden byl jak z hadích ocásků. I tehdy jsem stála u okna na silnici a doprovázela jsem je pohledem. Pak dospěli do školního věku mladší vnuci, ti domácí. Ti oba byli výborní a z 1.stupně pak pokračovali na blízkém gymplu. Cestu do školy měli stejnou jako jejich děda, táta, teta a jejich bratranci.

A zítra si ponese své vysvědčení Emmička, doprovázena maminkou a skoro půlročním bráškou. Bylo by krásné vidět i malého, jak jde ránem do školy, bylo by krásné to ještě zažít, ale musíme být rozumní. A oba domácí vnuci mají známost, někdy i jejich děti budou třeba chodit cestou, kterou chodili jejich tátové do školy.

Přeji všem dětem, aby zítra byl jejich šťastný den, a také krásné zážitky prázdninových dnů.

 

Můj příběh
Hodnocení:
(4.9 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Chodorová
Děkuji všem za uklidňující komentáře, ráda přijímám kousek moře od Vandy, životní moudro od Eleny, rozumno od Zuzany a Soně děkuji za naději, i když já sama tam mám velký otazník. Děkuji všem.
Jitka Chodorová
Děkuji všem za uklidňující komentáře, ráda přijímám kousek moře od Vandy, životní moudro od Eleny, rozumno od Zuzany a Soně děkuji za naději, i když já sama tam mám velký otazník. Děkuji všem.
Soňa Prachfeldová
Jitko milá, život nám přináší od všeho něco. Nemoce přináší těžké dny. Stárnutí má také svoje stíny. Není pak často do zpěvu. Máš hodne děti, nejsi na to sama a pořád pro manžela oporou. Je nádherné, takhle doprovázet ať fyzicky své děti i vnuky, do školy. Přeji vám mnoho zdraví a věřím, že nejmladšího vnoučka doprovodíš poprvé do školy.
Oldřich Veselý
Cítím hodně smutku, přeji vám, aby byla hladina vyrovnaná a přicházely radostné pocity. A také vám oběma přeji hodně zdraví ❤
Vladislava Dejmková
Ano, čas nezadržitelně běží a člověku je někdy smutno, když si to uvédomí.
Zuzana Pivcová
Jituš, je to dojemné, ale věř mi, vzácně krásné, když jste vlastně stále takhle pohromadě a blízko a chodili jste a chodíte "stejnou cestou". Moc děkuji.
Elena Valeriánová
Milá Jitko, je v tom článku mnoho smutku mezi řádky. Život nám chystá nejen radosti, ale i starosti. Ty nám usedají na duši a oči se slzami mlží. Žijete s manželem krásný život v kruhu rodiny a máte hezké vzpomínky, které Vás nyní provázejí. Přeji Vám oběma, aby se manžel zase dal dohromady a i v budoucnu jste mohli svoje potomky vyprovázet pohledem cestou do školy. Objímám na dálku.
VANDA Blaškovič
Jitko, vždyť je to nedávno, co jsi psala,že se Emmička narodila…a dnes má 1. vysvědčení! Neskutečné…a přitom realita. Máš kolem sebe, Ty i manžel, milující rodinu. Věz, ta energie je léčivá. A já Ti posílám kousek moře. Však víš…
Zdenka Soukupová
Jitko, taková "školní cesta" se podaří asi v málokteré rodině. Moc Vám to přeju a doufám, že to všichni bývalí i budoucí školáci ocení.
Miloslava Richterová
Děkuji za Váš krásný a dojemný článek, přeji vše dobré i Vám.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.