Po nás potopa
Ilustrační foto: Pixabay

Po nás potopa

13. 7. 2023

V polovině června mě zaskočil můj muž otázkou: „Nevyrazíme někam? Od pondělí budu mít čtyři dny volna. Pojeďme někam do přírody, do ticha, kde budeme jen my dva, pes a vínko.“

„Nápad dobrý, ale se psem nás určitě nebudou nikde chtít,“ pomyslela jsem si. A pak mě napadlo, že rodinná chalupa bude v týdnu před prázdninami určitě volná. Takovou příležitost jsme si tedy nemohli nechat ujít.

Usedlost je v malebných jižních Čechách, skoro na Vysočině a co je podstatné, je na samotě u lesa, téměř na konci světa. Nikde ani živáčka. Všude kolem jen louky, pole a v protějším kopci zmíněný les, který je z části v soukromém a z malinké části i v našem rodinném vlastnictví. Hranici pozemků vytyčuje idylicky zurčící potok plný raků a pstruhů. Jediný hluk tu vytváří splav a ptáci, kteří nezpívají, ale řvou. Orli mořští tiše krouží nad hlavou, srnky a zajíc chodí po zahradě, zmije, užovky a ještěrky se vyhřívají na kamenech, sršni létají kolem střechy, včelky jemně bzučí v korunách stromů a ropucha sídlí v dřevníku. Skutečně zemský ráj to na pohled. Určitě i vy vidíte tu idylku.

Po nás potopa 1

Foto - orel mořský

Už při příjezdu po osmé večer nás zaujal neobvyklý hluk na okolních loukách, spojený s pohybem traktorů s obracečkami. Uchlácholili jsme se vědomím, že seno se udělat musí a při tak suchém počasí bude vše rychle zabalíkováno a svezeno. Rozhodně mi to nezabránilo jít se okamžitě projít se psem. Ptáčci ještě cvrlikali a včelky krásně bzučely v korunách lip. Najednou mi ten bzukot začal připadat nějak moc intenzivní. Kouknu se pořádně a těsně před sebou vidím rozvášněný roj včel, který přemýšlí, kde by se usadil a koho by po cestě ztrestal.

„Kdo uteče, ten vyhraje,“ zavolala jsem na psa. Bobina měla naštěstí stejný názor. Už dlouho jsem takhle rychle neběžela. Ani nevíte, jak se mi ulevilo, když jsme se obě dostaly do domu a já zabarikádovala okna i dveře a zavolala včelařům. Po chvíli jsem se odvážila vyplížit do auta a vydala se na obhlídku. Včely už ukázněně seděly v jednom hroznu a nechaly se klidně odchytit. Nic nám tedy nebránilo, vypít si v poklidu lahvinku vína.

Po nás potopa 2

Foto - roj včel

Do dalšího dne nás probudily podivné ječivé zvuky, prolínající se s rachotem, připomínajícím příjezd tanku. Po bližším ohledání jsme zjistili, že to, co slyšíme, není válka, ale dřevorubci a harvestor neboli lesní kombajn. V protější stráni začala těžba dřeva. Každý den od osmi ráno do osmi večer byl takový rámus, že ptáci nebyli slyšet, zmije, užovky a ještěrky zalezly, srnky se zajícem dostaly infarkt a ropucha se schovala do květináče. A my na to koukali, jako když nám uletěj včely. Ale chápu, kůrovec a stáří lesa, jednou to přijít muselo. „Co naplat, budeme jezdit na výlety. V tomhle nebudeme,“ dohodli jsme se.

Po nás potopa 3

Foto - harvestor v akci

Naším prvním cílem se staly asi deset kilometrů vzdálené lesy, kam každý rok jezdíme na houby. Jaké bylo naše překvapení, když jsme dojeli do cíle a tam žádný les nebyl... Druhý den jsme se vydali na zříceninu hradu Choustník. Těšili jsme se, jak si užijeme krásný výstup lesem. Výstup jsme si užili, jen ten les už tam nebyl... Nakonec jsme zjistili, že jediné ticho se snad dá najít pouze na hřbitovech, kam jsme kupodivu mohli i se psem na vodítku.

Po nás potopa 4Po nás potopa 5

Foto - cesta na hrad Choustník

Návrat domů z té „oázy klidu“ do rušné a uspěchané Prahy nám připadal jako balzám na nervy.

Posléze bylo dodatečně zjištěno, že se s tím těžaři nemazali. Nejen že po nich na svahu zůstala spoušť, ale na několika místech i zcela zničili část koryta potoka. Rozvalili harvestorem jeho břehy a pronikli až na náš pozemek, který rozjezdili. Stromy, které jim tam překážely, vytěžili a částečně naházeli do potoka i do vedlejšího potůčku. Po nás potopa. Všechno už sice řeší Policie ČR a prý bude zjednána náprava, ale tomu by věřil jen blázen.

Co na to ještě říct? Jó, člověk míní, ale harvestor a především lidská blbost mění.

Po nás potopa 6Po nás potopa 7Po nás potopa 8

Foto - Co zbylo z lesa

 

Úvodní ilustrační foto Pixabay, všechny ostatní fotografie Alena Velková
(Fotografie uvádím jen pro lepší dokreslení příběhu i přes to, že nejsou příliš zdařilé.)

cestování Můj příběh příroda
Hodnocení:
(5.1 b. / 38 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Aleno, jak jinak, humorně i o protivných a obtěžujících záležitostech, ale správně, jen tak si člověk uchová zdravé nervy. Bobina už asi pěkně vyrostla že? Zdravím krasavici :-)
Jana Kollinová
Připojuji se s potěšením z příjemného čtení nepříliš příjemných zážitků. Tím nechci říct, že by mně těšily vaše "trable," ale nadlehčený popis situací je skvělý.
Marie Ženatová
Vždy když jdu lesem a vidím jeho čím dál větší devastaci tak je mi z toho velmi smutno. Ano i já potvrzuji jako Anička P. - že je to vůči přírodě a lidem velmi nezodpovědné.
Pavlína Vavříková
Napsala jste to poutavě, ale realita hezká není. Také jsem si kolikrát zanadávala, jakou spoušť lesáci dokáží za sebou nechat. Obávám se, že je nikdo nekontroluje a že toho mnohdy zničí více, než zachrání.
Zuzana Pivcová
Článek je napsán kouzelně, ale líčí hroznou situaci. Zde v jižních Čechách jsem na některém výletě také nemile zaskočena tím, co bylo a už není. Samozřejmě nejvíc lesy. Zůstává ve mně pachuť poznání, že je třeba vytěžit a hlavně zpeněžit co nejvíce dřeva. Jinak už toho zde vlastně moc nezbývá. Moc děkuji.
Taťana Veselá
To jsi asi koukala, kdo ti píše a tyká :D muž si včera zapisoval výlety a neodhlásil se a já si toho nevšimla. Tak máš hvězdičky od nás obou :-) Hezký klidný den, pa T
Oldřich Veselý
Alí, tak hezky to začalo a tak smutně skončilo, ale to je holt život. Zasmála jsem se, když srnka se zajícem dostali infarkt :-D Nadsázka v článku byla cítit, ale každý jsme jiný a každý máme jiný názor. Také při svých toulkách českou zemí zjišťujeme, že lesů ubývá :( Přeji, aby vše dobře dopadlo!
Anna Potůčková
Je to vůči přírodě a vůči zvěři bezohledné počínání. A kolik takových míst u nás asi je?
Marie Měchurová
I já si myslím, že by se dalo ledacos dělat s větší ohleduplností. Když vidím třeba ty zdevastované lesní cesty, po kterých jsme se dřív proháněli na běžkách, a dnes je z nich tankodrom.
Alena Velková
Pane Fisnare, ten článek jsem psala s jistou nadsázkou...abych ho odlehčila, zdůraznila jsem, jaká jsme měli očekávání a jaká byla realita, jinak by to byla dost nuda...píšu tam i o tom, že samotnou potřebu těžby chápu, ale co opravdu nechápu, jak je možné, že někdo vnikne na cizí pozemek, zničí ho, vytěží a ani se nezastydí...tato usedlost je v majetku naší rodiny přes osmdesát let, takže nás tam nikdo nebere jako měšťáky...a ty policajty volali nezávisle na nás i místňáci, kterým se stalo totéž v bleděmodrém.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.