Pozdravit staršího neni ostuda a pustit v metru sednout už vůbec ne
FOTO: Jaromír Šiša

Pozdravit staršího neni ostuda a pustit v metru sednout už vůbec ne

21. 7. 2023

Ale někdy je to pro partu dospívajících spíš hrdinství. Elementární základy slušného chování máme snad každý přirozeně zakódované, někomu se ale schovaly někde úplně vzadu. To je pak těžké zamachrovat za slušňáka. 

V jistém městě, kde se točil film Všichni dobří rodáci, vychází už absolventi mateřské školky se zvykem, že pozdravit na potkání kohokoliv, je normální. A věřte, je to příjemné, když vás najednou všichni zdraví a vy odpovídáte. I zatažený den to prosluní. Ale patrně ne všude byli s tímto výcvikem tak důslední, protože se tento dobrý mrav začíná vytrácet.

A kdyby jen tento. Nikdy jsem neměl auto, pokud nepočítám velorex. Když pominu motorkové počasí, jezdím na výlety do měst vlakem, kde se pohybuji zásadně sockou, jak se prý někde MHD říká. Po štatlu pak šalinou, šmirglem, basem a trajfem. Výsledky pozorování pak nejsou vždy povzbuzující.

Při cestách uplatňuji od mládí rodiči vštepované chování. Třeba takovou maličkost, jako nechat staršího, či ženu sednout, což ve vlacích ještě do jisté míry obecně platí, zvláště pokud jsou místenkové, ale na dobré zvyky a slušnost začíná mít neblahý vliv městská hromadná doprava. Unavení žáci a studenti, zaboření do mobilu, se stávají konstantou a nedozrálou třešničkou je pak metro.

Je smutné vidět seniora, jak vlaje u tyče nad studentem, který zrovna se sklopeným zrakem loví něco zásadního v mobilu. Že se budou za padesát let klátit také, je pro něj příliš vzdálený fakt. Ale abych se nemýlil, možná studuje Ladislava Špačka a ke kapitole o chování v hromadných prostředcích ještě nedošel.

Pravda, může se stát, že paní na uvolněné místo položí igelitku s nákupem. Jiní opravdu vystupují na příští stanici, ale i tak je v pořádku za uvolněné místo ze slušnosti poděkovat.

Ještě ustojím cestu z Černého Mostu na Zličín, případně z Líšně na Ečerovu, a již několikrát jsem upozornil na možnost nechat sednout staršího, ale čo sa dá robiť, za pár let už budu rád, když si místo vyžebrám sám pro sebe.

Nepopisuji pravidlo, světlých okamžiků je stále dost. A nemyslím, že moralizuju, ostatně každý má svoje zkušenosti? A pak, v mnohém jsem taky zralý na Špačka, například ve smekání klobouku. Někdy dokonce zapomínám, jestli ho na hlavě nebo věšáku vůbec mám, a tak místy na krátko odcházím bez něj.

Když stoupáš nahoru, pozdrav ty co míjíš, až půjdeš dolu, budeš rád, když ti pozdrav opětují. Možná toto přirovnání na výše uvedené není tak úplně napasované, ale i tak, platí obecně úplně na všechno. Arogance je bumerang, který možná cestu zpět hledá dlouho, ale najde.

glosa Můj příběh životní styl
Hodnocení:
(4.6 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiří Svoboda
Pamatuji se, jak mě poprvé pustila mladá dívčina sednout. Docela to se mnou upřímně řečeno zamávalo. Do té doby jsem si naivně myslel, jaký že jsem to zachovalý štramák, kterému by nikdo ten pokročilý věk nehádal. Bohužel, od té doby jsem si již zvyknul a nabídnuté místo s povděkem přijmu. Jen mám takový pocit, že naše generace byla v tomto smyslu vychována lépe. Pustit staršího sednout bylo naprosto automatické. Dneska nastoupíte do tramvaje nebo autobusu a omladina sedí, čučíc zaujatě do mobilu a nevnímá okolí. Ale nevím, zda to není jen neobjektivní pohled starší generace na mladé. Nám taky za našeho mládí starší říkali, kam že to svět spěje, že oni takoví nevychovaní nebyli, kdoví co z nás vyroste atd. Dnešní mladí to budou říkat o svých mladých, to už je běh života. No, teď mě napadá, když vidím, kam se svět řítí, jestli ti naši starší neměli kus pravdy. Kam jsme to dopracovali my, kteří jsme od nich převzali tu pomyslnou štafetu? Možná by nám jednu lískli...
Jarmila Komberec Jakubcová
Občas jedu MHD a zatím mám jen dobré zkušenosti. Několikrát mi mladí lidé pustili sednout. Horší je to když řídím auto, tak se občas stane, že někteří mladí řidiči neradi používají blikače při odbočování nebo nedávají přednost tam kde mají.
Soňa Prachfeldová
Ve velkých městech je to jiné, anonymní. Na vesnici v převážné většině děti zdraví i dospělí. S MHD nemám zkušenosti.
Danka Rotyková
Musím konstatovat, že jsem měla asi velké štěstí na sousedy v domě. Nejprve na Vinohradech, pak ve 2 panelových domech na Praze 11 - Chodově . Horší to bylo v MHD, to zná asi každý. Naštěstí už je to za mnou. Moc to chování nechápu. Pamatuji si, Jak jsem jako školačka dojížděla s ostatními spolužáky z vesnice do městské školy. A už tehdy jsem se za pár dětí styděla. Ale tehdy ještě bylo běžné, že takové nevychovance kdokoli z dospělých poučil o tom, jak se mají chovat. Tehdy to fungovalo pokaždé.
Jana Šenbergerová
V našem domě patřím k nejstarším, ale nemám problém pozdravit i ty nejmladší. Díky tomu časem začnou zdravit i ti nejotrlejší nezdvořáci bez ohledu na věk.
Jan Zelenka
Smutná pravda. A bude hůř. U nás v paneláku zdraví sotva polovina lidí a to patřím k těm nejstarším.
Zuzana Zajícová
Chtěla jsem dát plný počet hvězdiček za bezva článek, ale nějak mi to na mobilu nešlo, tak hlásím, že jich má být pět.
Zuzana Pivcová
Děkuji. Zde v malém jihočeském městě děti překvapivě zdraví. Po letech v Praze jsem na to zpočátku koukala a hledala důvod, proč. Pak jsem zjistila, že pozdraví i mnozí mladší dospělí. Proč? Vždyť se neznáme a nic ode mě nechtějí. Zkrátka jsem tu začala bydlet a jsem starší.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.