Jak to bylo pohádko? Zabloudilo kuřátko...
FOTO: Dana Straková

Jak to bylo pohádko? Zabloudilo kuřátko...

3. 10. 2023

Jak to bylo, pohádko? Zabloudilo kuřátko, za zahradou mezi poli, pípá, pípá,nožky bolí...

Tu básničku si pamatuju z raného dětství a vháněla mi tehdy slzy do očí stejně, jako když tatínek vzal do rukou tahací harmoniku a maminka k tomu zpívala o tom, jak "malý hošík černovlasý, své mamince žaloval, že když si na návsi hráli, každý ho odstrkoval.." Není tedy divu, že jsem se o naše jediné malé kuřátko bála, vždyť na něj číhalo tolik nebezpečí.

Když jsem koncem srpna před odjezdem na dovolenou pouštěla slepice, myslela jsem, že kvočna s kuřetem zůstanou v kurníku. Nasypala jsem jim tam jáhly a dolila vodu, ale najednou koukám, že kvočna kráčí po žebříčku ven a kuře si nese sebou na zádech. Než jsem stačila vytáhnout mobil a vyfotit si to, už byli venku. Škoda, byl by to parádní snímeček. No ale když holt musí kvočna s kuřetem mermomocí ven, i když zrovna prší, je to jejich volba, já to s nima myslela dobře. Ale na to mi asi jak se říká "se.. Bílej Tesák", že jo a navíc se říká, že "Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly". A to můžu potvrdit... Takže si ty svoje dobré úmysly nechám pro sebe a radši jsem vzala na vědomí, že se pipina s kuřetem už zařadila do stejné kategorie, ve které jsou třeba naše kočky. Ty sice miluju, ale mohou si dělat co chtějí a já se jim v tom nesnažím bránit. Vždycky jim jenom do kožíšku za uchem zašeptám přání, aby na sebe dávaly pozor, aby se jim nic nestalo, a taky že vím, že je to jejich život a co si s ním udělají, je jen a jen jejich věc. A pak jsem vždycky ráda, když se mi z toulek vrátí v pořádku domů. 

Po dalším měsíci už nám z kuřete vyrostl puberťák. Už to není ta roztomilá nadýchaná kulička, ale nohatý výrostek. Sice se ještě pořád ozývá kuřecím pípáním "Čip, čip, čip" a podle toho mu tak i říkáme, a taky se ještě stále drží u maminky, ale jinak už je to pěkně velké kuřátko. Má legračně bílou hlavu a připomíná mi tím supa. Škoda, že mu brášku snědla kočka, mohli být jako Chip a Dale z Rychlé roty z kreslených příběhů pro děti. No uvidíme, kdo ví, co nám z něj vyroste?

Můj příběh zvířata
Hodnocení:
(4.9 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Myslím, že Váš přístup k zvířatům je správný. Mít je ráda, a přitom jim nechat volnost podle toho, jak to vnímají. My jsme moc úzkostlivé a to není dobře.
Eva Mužíková
Paní Dano, jelikož jsem byla " velký chovatel" kde jakého domácího zvířete, obávám se, podle mohutnosti nohou, že máte pravdu. Vypadá to na kohouta. Je mi jasné, že mezi dvěma dalšími bude nespokojený. Ještě se krom konce " na paprice" nabízí možnost, poptat se po známých, zda by někdo nového kohouta uvítal.... Držím palce ať se to povede..
Dana Straková
Milá paní Evo, mám obavy, že ten náš puberťák bude kohoutek... Ale moc bych si přála slepičku, ta by u nás měla hezký a spokojený život. Dalšího kohoutka by asi ti naši dva mezi sebe nevzali, oni i "dva kohouti na jednom smetišti" jsou až až...
Eva Mužíková
Paní Dano, zatím asi není jasné, jestli to bude kohout nebo slepička, ale to je jedno. Máma se o ně bude jistě skvělé starat.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.