Mít svou partu je důležité. Čím je člověk starší, tím víc
Ilustrační foto: Pexels

Mít svou partu je důležité. Čím je člověk starší, tím víc

13. 11. 2023

Parta, kroužek, spolek, komunita. Někam patřit, být součástí nějakého společenství je jedna z věcí, které život zpříjemňují i prodlužují. 

Náměstí, promenáda, kostel, vesnická hospoda, malý obchůdek a v něm výřečná prodavačka, která s každým zákazníkem prohodila několik slov. To byla místa, na nichž se dříve lidé přirozeně setkávali, povídali si. Současnost? Typická vesnická hospoda se stává naprosto nedostatkovým zbožím, v mnoha obcích vymizely a ty zbývající mají na kahánku. Centra velkých měst jsou často vylidněná, místo na procházku na náměstí se lidé chodí procházet do nákupních center. A kostely jsou místem setkávání pro poměrně malou skupinu lidí, jen v mála obcích a městech fungují jako přirozené centrum pro širokou veřejnost. O obchodech škoda mluvit, v těch nás už vítá je otravné pípání samoobslužných pokladen.

Výsledek? Není kam jít jen tak pokukovat po lidech, dát se nezávazně do řeči, seznámit se.

Mladí jsou na takový způsob života zvyklí, ničím jim nepřipadá zvláštní. Starším lidem ale často nevyhovuje. A naši předkové by se asi divili, jak uzavřeně žijeme, protože ti byli zvyklí se sdružovat mnohem více v nejrůznějších spolcích a klubech.

„Po roce 1989 mnohé spolky zanikly, byly považovány za něco, co souvisí s minulým režimem. Časem se ukázalo, že chybí,“ říká Jiří Hrabě, ředitel společnosti Elpida, která se zabývá organizováním aktivit a poradenstvím pro lidi vyššího věku.

„Vždy, když se probírám rodinnými fotkami, žasnu, co vše moji prarodiče dělali. Oba cvičili v Sokole, děda byl u dobrovolných hasičů, byl člen turistického klubu, prababička hrála ochotnické divadlo, měli spoustu přátel, na fotkách jsou pořád na nějakých výletech a akcích. To my dnes proti nim žijeme značně uzavřeně,“ říká Vlasta, která nedávno odešla do penze a přemýšlí, jak dál naložit se svým životem. „Nejdříve jsem se na důchod těšila, ale po pár měsících jsem se začala nudit. Už se probírám nabídkou různých klubů a kroužků v našem městě. Ráda bych poznala nové lidi, našla si partu, která podobně jako já chodí na hory,“ vysvětluje.

Z nedávné studie Evropského centra pro politiku a výzkum vyplývá, že každý pátý evropský senior nebo seniorka má pocit, že jim chybí přátelé, se kterými by sdíleli stejné hodnoty, zájmy a mohli se jim svěřit s radostmi i starostmi. Častěji mají takový pocit lidé v menších městech a na vesnicích. „Lidé si paradoxně myslí, že na vesnicích víc držíme pohromadě, ale opak je pravdou. Hospoda je už dva roky zavřená, kulturák přestal fungovat dávno, hned v devadesátých letech. Pak v něm byl chvíli obchod, později nic, budova chátrá. Scházet se není kde a vlastně o to asi nikdo nestojí, lidé jsou zalezlí na svých zahradách. Mladí si vyjedou autem, ale my starší tady opravdu nemáme žádnou příležitost k zábavě,“ říká třiasedmdesátiletá Jana z malé obce pod Beskydami a srovnává to s možnostmi své bývalé kolegyně, která žije ve Ostravě. „Ta si našla kamarádky na přednáškách na univerzitě třetího věku a začala chodit na jógu pro seniorky. Pochvaluje si, že si tam vytvořila partičku, která nyní nahrazuje její rodinu, která na ni tak trochu kašle,“ tvrdí Jana.

O tom, že je důležité být součástí komunity, party spolku, se mluví čím dál více. „V nejhorší situaci bývali lidé, kteří se ve vyšším věku ocitli na anonymních sídlištích, kde nikoho neznali,“ říká Dana Steinová, která už před rokem 1989 začala organizovat první akce, na nichž se dříve narození mohli scházet a věnuje se jim dodnes v Centru celoživotního vzdělávaní. „Mnozí lidé do něj chodí nejen proto, aby se něco nového dozvěděli, naučili, ale především proto, aby nebyli sami, aby si našli přátele,“ vysvětluje.

Právě ve vyšším věku má velký vliv na duševní i fyzickou kondici to, v jakém prostředí člověk žije. Pokud je to místo, kde má možnost navštěvovat různé akce, kluby či spolky a tudíž má svou partu lidí s podobnými zájmy, má mnohem větší pravděpodobnost, že jeho stáří bude pěkné, pohodové. Naopak u člověka, který žije sám v panelovém domě na okraji malé obce, v níž není žádné kulturní či sportovní vyžití, jeho rodina je daleko, nemá kamarády a obyvatelstvo paneláku se často mění nebo je mladé a tudíž si ani nemůže popovídat se sousedy, se nelze divit, když se z něj časem stane  znuděný bručoun, který už od života nic moc nečeká.

„Většina seniorů je aktivních, chtějí se učit nové věci. Časté zobrazování starších lidí jako nemocných a nemohoucích, je stereotyp, takový je jeden senior z deseti,“ říká ředitel Elpidy Jiří Hrabě a dodává: „Nejhorší je odejít do důchodu bez plánů.“

V posledních letech různých společností zabývajících se pořádáním akcí pro lidi vyššího věku značně přibylo. Jejich kvalita i zaměření jsou různé, některé mají krátkou životnost, jiné si naopak získaly vysoké renomé a spoustu příznivců. Je to dobrá a důležitá zpráva. Je to totiž zpráva o tom, že se společnost vrátila do starých dobrých časů, kdy bývalo běžné, že se lidé účastní veřejného života, chtějí a umějí se bavit. Ale jejich největší význam spočívá v tom, že kdo chce, má možnost svůj život změnit a najít si nové přátele, i když je mu už třeba osmdesát.

 

 

psychika společnost životní styl
Hodnocení:
(4.8 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jan Zelenka
Nestrádám, mám pár přátel. Ale úvodní fotka je hrozná!
Danka Rotyková
Nudu jsem znala kdysi dávno jako malá holčička, když miutekly sestry za kamarádkami a mě záměrně nechaly doma. To už je ale opravdu dávno. Možná jsem díky tomu zvládla naplnit samotu zajímavým tvořením, šitím aj. Dneska vše jako když najdu, nikdy se sama nenudím, což má kamarádka nějak nemůže pochopit. Když si jdu posedět s kávičkou do kavárny, také se ráda pobavím, ale není to každý den. To by mne rozhodně nebavilo. Obrázek neřeším, je trochu přes čáru.
Lenka Kočandrlová
Já jsem ráda sama,nebavilo by mne se scházet s nějakými cizími lidmi. Vyhovuje mi to tady na vsi, nepotkám za den ani nožičku,jak je tu prázdno a pusto. Stačí mi moje záliby,četba,luštění, hovory s manželem a kočkami... Nudila jsem se naposled asi jako 15 -letá.
Hana Rypáčková
Nevím, kdo byl společenský, je i nadále. Na jedné straně snaha prodloužit dobu zaměstnání a na druhé vymýšlet aktivity pro nudící se občany. Na každém rohu babky vystojí důlek a baví se bez umělé inteligence.Třeba knihovny a muzea mají spoustu akcí, čajovny i kavárny taky.
Marie Ženatová
Úplně souhlasím s paní Blankou* ♥
Blanka Lazarová
Že by nás už testovali, zda to poznáme ? A zpět k tématu. Kdo měl a má přátele a koníčky od mládí, má to jednodušší. A ještě na ně nabaluje časem další. :-)
Daniela Řeřichová
Souhlasím s Eliškou.
Eliška Murasová
V přátelském prostředí a s kamarády je život trochu snazší. Fotografii vytvořila určitě umělá inteligence, všimněte těch stejných tvarů zubů, rtů ....
Miloslava Richterová
Fotografie má článek dotvářet, tady se to hodně nepovedlo ..
Soňa Prachfeldová
Ano, člověk špatně žije v osamění. Jsem ráda za náš klub, jsou v něm převážně vdovy, popovídáme si, zasmějeme se, dáme dohromady partu a vyjedeme na pár dní někam. Jednou týdně chodíme do tělocvičny a je to prima. A někdo je raději sám, máme na výběr, co chceme a co si můžeme dovolit.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.