Letní a zimní čas
Ilustrační foto: Pixabay

Letní a zimní čas

27. 10. 2023

Začátkem roku 1979 jsem se setkala se zavedením tzv. letního času. Byla jsem nadšená, neboť se letní odpoledne „prodloužilo“. Při odchodu z práce letního času v 15.30 hodin jsem mohla prožít ještě docela dlouhé odpoledne na Brněnské přehradě.

Každá zaměstnaná žena nemající babičku na venkově řešila, jak o prázdninách využít co nejvíce času s dětmi. Bylo to, tedy pro mne, fajn.

Ale nadešel okamžik, kdy se letní čas musel vrátit na čas zimní, tedy středoevropský. Bylo to na přelomu října a listopadu. Tehdy se letní čas vracel v 1 hodinu po půlnoci na čas zimní, tedy na půlnoc.

V osudnou noc jsme jeli s manželem na týdenní pobyt na Šumavu, konkrétně na Špičák. Náš vlak měl odjíždět z Brněnského nádraží asi 15 minut po půlnoci času letního. Přemýšlela jsem, v kolik skutečně z Brna odjedeme a zjišťovala jsem informace „kde se dalo“. Pro zjištění správného času odjezdu vlaku jsem zašla do informační kanceláře na nádraží. Když jsem se tam od slečny dozvěděla, že oni „zastaví čas“, odešla jsem s povzdechem. „Až se vám podaří zastavit čas, dejte mi, prosím, vědět“.

Jako poslední šance mě napadlo zeptat se přímo pana výpravčího. Nikde jsem ho nezahlédla, a tak jsem si dovolila vstoupit, přes zákaz vstupu, do jeho kanceláře. Přítomní dva zaměstnanci přijali moji „pokornou“ omluvu a snažili se mi poradit. V tom vstoupil pan výpravčí a velice přísně se mě zeptal, jestli jsem si přečetla, že je tam pro civilní osoby vstup zakázán. Obměkčila jsem ho nejen omluvou, ale i závažností mého dotazu. Přivedl mě ke grafikonu, který visel na stěně a vysvětlil mi následné. Vlak vyjede z Břeclavi přesně načas letního času. Potom zastaví asi po 20 ti minutách ve stanici Šakvice a tam počká na „vrácení“ času zimního. Bylo to jasné. Náš vlak odjížděl již podle času zimního. Sláva. Jen mi bylo líto cestujících z Břeclavi, kteří museli hodinu čekat ve vlaku. Snad jim na nádraží alespoň nabídli kávu?

Ale jak budou fungovat autobusy městské hromadné dopravy v tuto, tak trochu pro nás nezvyklou noc? Pro jistotu jsme na nádraží odjeli dříve.

Přijeli jsme na nádrží ještě dle letního času. Nádražní restaurace byla otevřená, pokladny také a z prvního nástupiště se ozývala elektrická lokomotiva přistaveného rychlíku. Hodiny ukazovaly čas něco před půlnocí. Ozvalo se cvaknutí v momentě, kdy velká ručička „skočila“ na dvanáctku. Byla půlnoc.

A teď nastal ten okamžik. Hodiny se zastavily, nádražní restaurace i nádražní pokladny se zavřely, světla se ztlumila, a i první nástupiště „ztichlo“. Nádraží úderem půlnoci „usnulo“ na celou hodinu jako Šípková Růženka. Dráhy nezastavily čas, jak mě informovala slečna, ale zastavily HODINY. A to je tedy rozdíl!

Jakmile moje obyčejné hodinky ukázaly jednu hodinu po půlnoci, nádraží oživlo. Vše se jasným světlem ozářilo, pokladny se otevřely, a dokonce i lokomotiva „dala vědět“, že je připravena k odjezdu.

Že jsme odjeli s hodinovým zpožděním je jasné, ujel nám spoj v Plzni a na Špičák jsme dorazili s více než dvouhodinovým zpožděním.

Stále jsem přesvědčovala manžela, že se musíme jít podívat na nádraží na jaře, kdy se opět mění čas. Zajímalo mě, jak dráhy vyřeší situaci, kdy se čas posouvá o hodinu DOPŘEDU. Ale nikdy jsem to neuskutečnila. Kdo by také zbytečně chodil o půlnoci na nádraží. Viďte!

Můj příběh vzpomínky
Hodnocení:
(5.1 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Kopecká
Na logické slovní úlohy typu kde se potkají vlaky a jim podobné jsem celoživotní dřevo. S přibývajícím věkem jsem ráda, že vím, kam se na jaře posouvá čas a kam se vrací na podzim. Tlak už beztak vysoký mi pravidelně zvedají diskuse typu mně letní čas nevadí, zvyknu si během týdne, aspoň je dýl vidět při posezení na zahradě. Člověk, který nemaká fyzicky a na zahradě jen sedí, věřím, ten si zvykne. Já, která na zahradě poměrně velké mám co dělat od jara do podzimu, už pozdě večer sílu prostě nemám, i kdyby bylo do půlnoci vidět. Ano, cestování zrovna v ten klíčový den je asi legrace, kdy člověk opravdu tápe. Menší legrací už je, když celý půlrok vstávají o hodinu dříve lidi na pole a do fabriky i malé děti do školky. Aby tam byli přesně v šest hodin. To jsou chudáci...
Petr Dvořák
Nějak jsem neporozuměl větě „Že jsme odjeli s hodinovým zpožděním je jasné, ujel nám spoj v Plzni…“ Přece posunutím hodinek zpět, jsme se všichni (tedy i váš vlak a samozřejmě i plzeňský vlak) dostali na stejný čas. Tedy není pravdou, že jste odjeli o hodinu později. Ta hodina je jako kdyby „vypuštěná“, prostáli jste ji na nádraží, ale pokud jste si posunuli hodinky dozadu, museli jste na nich mít znovu stejný čas jako všichni v této republice. Také mi vůbec není „jasné“, jak vám mohl ujet spoj v Plzni. Leda by Plzeň v ten den měla nějaké privilegium v tom smyslu, že by hodiny, na rozdíl od všech ostatních, nemuseli posunovat dozadu. Což by ale znamenalo, že vlak v Plzni vlastně odjel o hodinu dříve, než podle celostátního jízdního řádu. P.S. Už vůbec si neumím představit, jak „cvaknutím hodin se zavřela nádražní restaurace“. Hosté zůstali bez hnutí asi nějak jako v království, když se Růženka píchla do prstu? Jestli v té chvíli měl výčepní roztočené pivo . . . . no potěš koště.
Marie Měchurová
Já jsem v neděli 26.9.1982 porodila ve 3 hodiny nad ránem dceru. Tehdy se ćas ještě měnil hned v září. Na hodinách na sále měli 3 hodiny, já ale nevím, jestli už je měli posunuté nebo ne.
Zuzana Pivcová
Také jsem, Libuško, měla kdysi zážitek se změnou času. Bylo to na jaře 1980 a já jsem byla na půlročním mezinárodním kurzu učitelů němčiny v Brandenburgu v bývalé NDR. Na velikonoce nám dali několik dní volna, abychom mohli jet domů. V Berlíně jsem zjistila, že se dá do Prahy letět a že jsou letenky relativně levné. Místo vlakem jsem tedy letěla z Schönefeldu a doma pokračovala z Prahy do Týna nad Vltavou. Za několik dní jsem se vracela do NDR. Byl to víkend, přesněji přímo den, kdy se pak v noci měnil čas na letní. Nechci to nějak zamotat, ale fakt je, že čas u nás byl jinak než v NDR, letadlo odletělo později, rychlík v Berlíně mi ujel a musela jsem čekat a jela jsem až po půlnoci nějakým "flamendrem" s podnapilou mládeží a v Brandenburgu jsem šla v půl druhé k ránu přes celé město s kufrem pěšky, zatímco všichni kolegové, kteří jeli vlaky, už dávno spali.
Milan Pepo
To mi připomělo ty školní slovní příklady. ,,Při změně letního času na středoevropský vyjede v sobotu ve 23:45 rychlík z bodu A rychlostí 120 km /hod. V neděli v 00:20 vyjede z bodu B nákladní vlak rychlostí 90 km/hod. V kolik hodin kterého času se oba vlaky na naší dráze srazí v bodu C?"

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.