Sladkosti v propadlišti dějin
FOTO: Pinterest

Sladkosti v propadlišti dějin

14. 11. 2023

Vitacit, Sisinky, Pedro… Nedávno jsem otevřel starý atlas a tam jsem našel – obal od čokoládové tyčinky Milena. To mne inspirovalo, že jsem začal pátrat a vzpomínat, jaké všechny sladkosti jsme mlsaly/i jako malé děti.

Později jsem přidával další značky, až jsem si přestal být jistý, co jsem mlsal sám jako malý v 50. a 60. letech a co jsem kupoval svým dětem v sedmdesátých a osmdesátých. Naštěstí pomoc je jednoduchá: doplňte mě nebo opravte, kde se pletu. Nemá smysl kolem toho vzpomínat a spřádat příběhy, jednoduše vám opíšu svůj seznam a vy si s tím poradíte.

Mejdlíčko, bonbóny Atlasky, bonbóny Fialky, Angrešty nebo Maliny, bonbóny Hašlerky. Peprmintové či jaké Lesněnky (zelené kloboučky), dlouho cumlané špalíčky, později bonbóny Bon Pari. Ovocné Sisinky, geniální kostičky Žužu. Dvousložkový šumák (červená a bílá kostička), později Šuměnky, Furé s griotkou (bonbóny s náplní), lékořicový pendrek (odmítal jsem), nesmrtelné Lentilky (daly se dobře sypat do pusy). Lipo (ovocný cukr?).

Tyčinka Milena, tyčinka Kofila, tyčinka Deli, oplatky Disco, oplatky Vlnky (mňam!), oplatky Kávenky nebo Kávěnky, později čokoládové Miňonky. Čokoláda Zora, čokoláda Orion, čokoláda Figaro (nemyslím fidorku). Kakao Granko (nevím, jestli se dělá). Rumové Pralinky (óóó!).

Ovocit, Vitacit, žvýkačky Pedro a Bajo. Kočičí jazýčky tu jsou pořád. Kyselý drops taky. Pro pořádek jmenujme i Soletky, což ale byly tenké slané tyčinky.

Už mi došly nápady, nastupte prosím se svými. Přidám jen jednu vzpomínku, jak jsme jako děti šli (zde správně „i“) do biografu, což bylo jen sto metrů přes klidné Karlovo náměstí a přes ulici do kina Lido Bio. Samozřejmě jsme si v levé pěsti nesli peníze na lístek (50 haléřů?) a v pravé sáček s bonbóny.  Během představení měla sáček nejstarší holka na zemi pod sebou nebo mezi nohama (jistota je jistota). Když jsme šli zpátky, dokonce jsme se o něj někdy rvali, neboť někdo dostal chuť na další dřív než ostatní. A mně se zdá, že znovu cítím jemnou chuť fialek nebo měkkost barevných Žužu. Kéž by to takhle bývalo bylo pořád.

gastronomie vzpomínky
Hodnocení:
(5.1 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jan Zelenka
Oldřichu, moc hezká vzpomínka. Těžko k tomu něco přidávat. Výčet je obsáhlý. Jen něco málo - Když jsme šli od vlaku do kralupské měšťanky, měli jsme při cestě cukrárnu. Většinou jsme si tam kupovali eskymo za padesát haléřů.
Blanka Lazarová
Měla jsem ráda hady za 50 halířů a pořád mám ráda gumáky Medvídky. A k tomu kousek hořké čokolády. :-) Bezva vzpomínkový článek. :-)
Věra Ježková
Prima vzpomínka. Měla jsem ráda mejdlíčka, pendrek, energit, žužu, lipo, vlnky, romance. V domě jsme měli konzum, chodila jsem si tam pro ně. Lentilky jsem milovala – jsou i dnes, ale strašně drahé. Stejně tak Milena, Kofila a Kaštany – občas si je koupím v akci. Kávová zrna v sáčku si nepamatuju, jen jako dortík v cukrárně. Měla je moc ráda moje maminka, já jsem to později od ní převzala. Granko tak pořád existuje, kávěnky rovněž, ty ale moc nemusím. A bohužel končí pralinky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.