Můj seniorský den? Nic moc
FOTO: Hana Šimková

Můj seniorský den? Nic moc

8. 4. 2024

Záleží na mnoha věcech. Jestli někdo má ještě svého partnera, partnerku, jestli je zdravý a ještě ne moc věkovitý, jestli vlastní domeček se zahrádkou, zda má hodné děti, které bydlí blízko a často je navštěvují i s vnoučaty. Ovšem ne z těch důvodů, aby si ohlídali své dědictví.

Já nic z toho nemám. Nejhorší je, že ani ten správný věk. Věříte, že to mi vadí nejvíce? Omezuje mě to. Tak, jak ten můj seniorský den probíhá?

Ráno vstanu a přemýšlím, co mě bolí nejvíce a strachuji se, jestli se dopajdám na WC. Když to projde dobře, mám radost.

Mám také malého pejska a tak vím, že musím všechny bolesti překonat a jít s ním ven. Přijdu tak unavená, že bych si nejraději šla opět lehnout. Vymluvím si to a jdu se nasnídat. Nejdříve ovšem dám snídani pejskovi. Mám ke snídani teplou vodu s medem a skořicí, prý je to zdravé. Pak si sním svých devět prášků a ani vlastně nevím, na co jsou. No, nevadí. Asi by mi to ke snídani stačilo, ale není to dobré na žaludek, a tak sním i něco dalšího, třeba sušenku.

V koupelně jsem už byla před snídaní a vzhledem ke svému věku jsem v zrcadle nic pěkného neviděla. Kdybych se nemusela česat, tak bych snad zrcadla odstranila. No co, Káčo, co bys chtěla, říkám si a uklidněná jdu něco dělat. Musím se hýbat, protože když si sednu, nemůžu pak vstát.

Trochu si něco musím i uvařit. Moc mě to nebaví, protože pro jednu osobu se vaří špatně. Většinou, protože jsem masožravec, strčím do trouby jednu kuřecí nohu, upeču jí a sním bez přílohy. Stejně nemám na žádnou přílohu chuť. Pejskovi dám také oběd, ale musím ještě dodat, že ještě před obědem jdeme na procházku. Opět jednou napravo a jednou nalevo. Polední procházku dělám Amálce trochu delší, aby si to užila. Když přijdu  domů, sním tedy tu kuřecí nohu a tak mě to unaví, že si musím své staré tělo uložit na gauč. Někdy usnu, někdy jenom přemýšlím. To přemýšlení není ale moc veselé, tak raději vstanu. Musím ještě říci, že můj pejsek Amálka si jde lehnou se mnou. Jak vstanu já, vstane také, protože ji samotné to ležení moc nebaví. Musí se jít podívat co dělám.

No, co můžu asi tak dělat ve své garsonce? Zaleju kytky, utřu prach, vyperu a někdy, i když nerada, vyžehlím prádlo. A všechno mě tak opět unaví, že si musím sednout do křesla a pustím si televizi. Není ale na co koukat, protože programy v televizi jsou čím dál horší. Tak si tedy čtu a pejsek mi sedí na klíně. Je to docela fajn.

Včera jsem byla na návštěvě u kamarádky, ale musela pro mne přijet autem, protože bydlí na kopci a chození do kopce mi dělá problém. Má domeček se zahrádkou a já jsem byla ráda, že se tam Amálka může vydovádět. Bylo to příjemné odpoledne. Domů jsem šla pěšky, protože z kopce se mi jde lépe. Líbilo se mi to a měla jsem hned lepší náladu.

V pondělí za mou na kafe chodí můj přítel. Je to moje veliká opora. Bez něho bych byla úplně nahraná. On mě stále vozí, ne na výlety, ale po doktorech. Bez něho bych vlastně nezvládla nic. On je ale ochotný a jak říká, pro mne by udělat všechno. Hezky si u kafe popovídáme a on jde zase domů. Nebydlí daleko.

No a já s pejskem si sednu opět do křesla a pustím si nějaký seriál v televizi. Amálka se dívá také, ale jenom chvíli. Zabalím ji tedy do svého županu a ona spi v křesle až do rána. Přesně v šest hodin hupne ráno ke mně do postele a takovou hodinku spíme ještě spolu.

No, co bych chtěla? Jsem jinak celkem soběstačná, mám kde bydlet, mám co jíst, mám svého milovaného pejska, mám svého kamaráda a nějaké kamarádky. Víte, že víc si v mém věku ani člověk přát nemůže? Musí mi to stačit. Kdybych měla ještě vhodný věk, dělala bych jiné skopičiny. Dojde k tomu ale asi každý.

P.S.: Protože je ale jaro, posílám vám tochu pampelišek pro radost.

 

 

Jarní soutěž 2024 Můj příběh
Hodnocení:
(4.8 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Ženatová
I já přeji ze srdce hezké a pohodové jarní dny ♥
Hana Šimková
Ano Zdenko, přes ty všechny nepříjemnosti stáří mne ještě opravdu baví žít.
Zdenka Jírová
Jako bych ten článek psala sama, jen s malými změnami - nemám psa, ale kočku, bez které bych ani nemohla sama žít, dělá mi společnost a nemusím s ní na procházky, protože se mi velmi špatně chodí. Chodit se ale snažím, malé nákupy si dělám sama, velké mi vozí jednou měsíčně Košík. když je hezky, chodím na procházku do parku a chodím " od lavičky k lavičce", musím odpočívat. Ale ráda tam fotím a pozoruji přírodu. Právě na rybníku na ostrůvku zahnízdila labuť, jako obvykle budu čekat, jak početnou rodinku předvede. Ve svém článku jste ta naše " stařecká trápení " dobře seřadila, ale hlavně, že nás ještě baví žít.
Hana Šimková
Vaše komentáře jsou velmi povzbudivé a já slibuji, že to nevzdám.
Marie Měchurová
Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. Buďme rádi, že žijeme, hýbeme se a užívejte tu kràsnou přírodu okolo nás.
Soňa Prachfeldová
Pořád ještě je toho dosti k radosti. Pejsek, dobří lidé kolem vás, to je přece plno krás. Přeji Hanko zdravé jarní dny.
Jana Šenbergerová
Hanko, nic moc? Ale co by za to mnozí dali! Kdo se dopracoval ke stáří, ten trochu nepohody také přežije. Obzvláště s humorem, který tobě nechybí. Když si jednou týdně voláme se sestrou, po hodině mudrování většinou končíme slovy: Bude hůř, ale my se jen tak nevzdáme a vydržíme, protože víme, že pak už může být zas jen líp.
Zuzana Pivcová
Buď nezmar jako dosud, i když to někdy prezentuješ pro někoho jako černý humor či nespokojenost.
Miloslava Richterová
Paní Hano, děkuji za Váš hezky popsaný den, berete vše s humorem. Přeji Vám i pejskovi Amálce hodně zdraví a krásné další jarní dny :-)
Jarmila Komberec Jakubcová
Hani omlouvám se, že mi naskočily jen 4hv. Za tvůj krásný článek by jsi zasloužila 10. Zjistila jsem to až nyní. Žiji také sama jen kočičkou Polynkou, ale ve dvougeneračním domečku. A tak když chci mihu jít navštívit mladé. Stačí mi k tomu pár schodů. Můj den je stále pracovní, ráno jezdím do kanceláře, kde na PC zpracovávám technickou dokumentaci podle které se pak vyrábějí různé součástky. Většinou si nevařím, buď mi pozve snacha nebo si zajdu do restaurace. Kočička miluje jen granulky a jogurt. Přeji Ti vše nejlepší a ať Tě nic nebolí.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.