Fotografie vypráví: Maminka v domově pro seniory
Všechny fotografie: Poskytnuty z archivu Věry Ježkové

Fotografie vypráví: Maminka v domově pro seniory

25. 4. 2024

Maminka trpěla několik let Parkinsonovou chorobou. Když už bylo jasné, že nemůže být sama doma ani s pomocí pečovatelky, rozhodla se využít nabídku na umístění v Domově pro seniory Háje. Jedno oddělení je zde určeno speciálně pro parkinsoniky.

Žádost do několika DS už měla maminka podanou. Já jsem v té době ještě chodila do zaměstnání.

 

 

Do DS nás poprvé odvezla Eva, dobrá známá z domu, kde maminka bydlela. V recepci nás hezky přivítala milá paní. Mamince nabídla vozík a zeptala se jí: „Chcete se podívat, jak to u nás vypadá?“. „Ne,“ odpověděla maminka. S Evou jsme se na sebe překvapeně podívaly a rozesmály se. Maminku jsme přesvědčily, aby si domov prohlédla. Uvědomovaly jsme si, že je to pro ni hodně náročné. První dojem byl pro Evu a mne dobrý, maminka prostředí asi moc nevnímala. Nakonec podepsala všechny potřebné formuláře a odjely jsme. 

 

 

 

Následovalo smutné období. Pomáhala jsem mamince vybírat oblečení, které si vezme s sebou. Vešlo se do dvou kufrů. Později jsem jí ještě nějaké dovezla. Chvíle, kdy maminka navždy opouštěla svůj byt, v němž žila více než padesát let, se nedá zapomenout. Do DS ji odvezla opět Eva. Mamince jsem pomohla vybalit věci a chvíli s ní ještě poseděla. Na pokoji byla s jednou paní, s níž si časem docela dobře porozuměla. Jezdila jsem za ní pravidelně. Návštěvy přerušil covid, dvakrát byla v nemocnici v Krči.

Prostředí Domova pro seniory Háje se mi velmi líbilo. Vzdušné, příjemné barvy interiéru, pěkná knihovna, prostory pro společná setkávání, krásná, dobře udržovaná zahrada. V objektu se nacházelo také kadeřnictví, jehož služby maminka využívala. 

 

 

 

V domově si maminka zvykla celkem brzy. Z balkonku měla hezký výhled daleko do přírody.

 

 

Byla spokojena s péčí ošetřovatelek, jídlo jí chutnalo, ráda se účastnila různých aktivit. Ty byly skutečně pestré, zaměřené na udržování mentálních i fyzických schopností a dovedností klientů. Moc mě například překvapila keramická figurka ptáčka, kterou maminka vyrobila svýma třesoucíma se rukama.

 

 

Pracovníci DS pořádali pro své klienty také řadu akcí, v domově i mimo něj. Na mnohé zvali jejich rodinné příslušníky. Pamatuji si například na návštěvu manželky pana Jiřího Wintera Neprakty, spojenou s vernisáží jeho obrázků, nebo na vystoupení zpěváka Martina Maxy v zahradě objektu. Samozřejmostí byly vánoční jarmarky, doprovázené výstavou prací klientů domova. Své klienty vozili zaměstnanci DS také na procházku do nedalekého Milíčovské lesa. Jednou jsem si jeho část prošla sama.

 

 

 

Maminku moc potěšil výlet na Svatou Horu u Příbrami. Ta byla naše srdeční záležitost. Mnoho let jsme jezdily v létě ke známým do blízké vesničky a na Svatou Horu jsme chodily na poutě.

Domnívám se, že lepší péči než v Domově pro seniory Háje maminka mít nemohla. Zemřela tam v lednu roku 2021 ve věku 88 let.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Hodnocení:
(5 b. / 43 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Mužíková
Věrko, tak by to mělo být. Dožít v důstojném prostředi. Hezká vzpomínka.
Jitka Hašková
Věro, to je úžasné, že maminka mohla strávit zbytek života v příjemném a milém prostředí. Zároveň je prima, že jsi uveřejnila informace, že pobyt v Domově může být dobrý. Díky.
Hana Řezáčová
Moc pěkná vzpomínka na maminku ... Domov vypadá moc hezky, vevnitř útulný a krásná zahrada navrch ...
Libuše Heulerová
Věrko, měly jste s maminkou pěkný vztah na který se krásně vzpomíná..
Irena Mertová
Článek se mi líbí, dojímá mě...
Martina Růžičková
Věro, moc hezky na maminku a její pobyt v DS zavzpomínala.
Jana Kollinová
Dojemné a citlivé vyprávění o mamince a jejích dnech v Domově pro seniory. Věrko, muselo to být pro tebe nesmírně těžké rozhodnutí v pravý okamžik zvolit a realizovat nejvhodnější formu péče o milovanou maminku. Článek možná pomůže mnoha čtenářům, kteří jsou v podobné situaci, buď pečují o osobu blízkou nebo jsou sami na prahu rozhodování, zda a kdy odejít do domovů poskytující péči o seniory. Ne každý má oporu v rodině.
Marie Měchurová
Tak to v životě chodí, stáří se nedá oklamat. Já jsem pro to, prožít konec života raději v pohodlí a péči, než se utápět v samotě. Hezká vzpomínka na maminku.
Jan Zelenka
Věrko, milá, až dojemná vzpomínka. Maminka měla v tobě oporu. krásně jsi to napsala. A fotky vše hezky doplňují.
Ilona Marešová
Krásný příspěvek doplněný fotografiemi, spokojená maminka. Podobnou situaci mám za sebou. Nejdříve s maminkou, kdy už nemohla být po mozkové příhodě sama doma. V domově byla spokojená, jezdila jsem za ní MHD ze zaměstnání až do blízkosti domova každý den. Domů jsem si ji brala každý víkend, později ob týden. Pomáhal mi manžel a dcery. Po druhé příhodě se maminka už zpátky nevrátila. Tehdy jsem ještě netušila, že ve stejném zařízení budu mít o mnoho let později i manžela. Po delším pobytu v nemocnici jsem si tolik přála mít ho doma, tak připravila jsem nový třetí pokoj pro nás oba, kde měl mít speciální lůžko u okna, já jsem zvolila rozkládací vyšší postel, komody na zdravotnické a ošetřovatelské pomůcky. Vše bylo připraveno, ale manželův stav už nedovolil podle lékaře domácí péči. Je pravda, že mám za sebou hodně operaci, včetně vyhřezlé plotýnky. Ale jako dětská sestra jsem si myslela, že to zvládnu. Nakonec ve spolupráci s lékaři a rodinou bylo vhodnějším řešením umístění do zařízení, kde byla maminka, na speciální ošetřovatelské oddělení. Jezdila jsem za manželem každý den. Bylo o něho velmi dobře postaráno, jen jsem si domluvila, že s ním budu jezdit sanitou na ošetření na chirurgii do nemocnice mimo místo pobytu. Bylo to pro nás důležité, že jsme mohli být spolu i v tuto chvíli. Po třech měsících manžel odešel, nikdy nebudu dost vděčná za možnost být s ním v že chvíli. S díky vzpomínám na sestřičky a ošetřovatelky, na jejich přístup a péči.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.