Některé prohřešky proti českému jazyku by měly být trestným činem
FOTO: Jana Vargová

Některé prohřešky proti českému jazyku by měly být trestným činem

5. 5. 2024

„Budeme se zúčastnit předvádění těch nových aut a budu apoštolovat prevenci,“ pravil muž a žena doplnila: „Kdyby jsme měli ty peníze, tak by jsme mohli zasmlouvat dobrou cenu. Je draho, je to dynamický preissing. Ale, když jsem todle pozorovala, tak ty auta jely hodně rychle a to červený mělo nízkou výšku, a to je velká drobnost.“

Opodál stojící mladík prohodil: „Chtělo by to strategizovat, aby nedošlo k té nevýhře, když se máte rozhodnout mezi těmi dvěmi variantami. Ale zdůrazňuji, že ty oddělení budou zprovozněny.“

Do rozhovoru se zapojil další muž: „V tědlech dvouch případech nevíme ty další postupy situace, ale mělo by se to vydiskutovat.“ První muž přidal: „Pane Novák, to je jako kdyby jste pěstoval tažný koně a pak s nima nechtěl pracovat.“

Pan Novák nechápavě odpověděl: „To by byla velká minela, nevíme další postupy situace, jsou tady vyškolené území i starostové, a proto musíme napravovat napravování škod.“ „Jak jsem už jednou jakoby řekl, měli bysme diskutovat ty varianty a neohlížet se na vztahové vztahy, to je pak jiný level,“ nechal se slyšet další muž. „Těch problémů je celá spousta, například když díky povodni rodina Polákova přišla o dům. Otec se sousedem odešli a sdělili, že rukojmí mohou být ukryti ve vedlejším domě. Tak si jakoby myslím, že bysme měli skončit. Tak tedy mějte hezký den,“ uzavřel rozhovor první muž.  

Zdá se vám, čtenáři, že se autorka výše uvedeného textu zbláznila? Nikoliv, do psychiatrické léčebny ještě nepatřím. Většinu výše uvedených slovních spojení jsem zachytila v mluveném projevu redaktorů televizních a rozhlasových stanic a českých politiků při rozhovorech či jejich vyjádřeních na různých místech. Spatlala jsem fiktivní rozhovor, i když nikoliv ze všech prvků prznící krásný český jazyk, které jsou ve virtuální sféře ke slyšení. Jeden nemusí být jazykovědec, aby je identifikoval, stačí, když dával pozor v základní škole.

Vývoj ve světě zasahuje i do vývoje českého jazyka, zejména v době digitální komunikace a týká se i změn gramatických pravidel. To, co jsme my sedmdesátníci z hlediska gramatiky měli za chybné, se dnes stalo nejen běžnou součástí našeho rodného jazyka, ale zakotvilo i v pravidlech. Například, děti dnes nejen sázejí, ale i sází. Moje malé zamyšlení si neklade za cíl vědecky pojednat, ev. analyzovat daný problém, k tomu nemám dostatečné vzdělání ani zkušenosti. Chci si jen trochu povzdychnout nad nebetyčnou zhůvěřilostí s przněním toho, co nám naši rodiče dali jako první věc do života - naší rodné mluvy. Možná jsem neschopná pochopit současný trend ve společnosti, ale s tím, v závěru vlastní životní pouti, už nic neudělám. Proč? Protože si připadám bezmocná. Na to, že z úst politiků padají gramatické a stylistické bláboly, jsem si zvykla (a neberu je), dobrá znalost českého jazyka totiž není podmínkou pro práci v této oblasti. Co však nepochopím, jsou myšlenky vyslovované redaktory televizních a rozhlasových stanic. Předpokládala bych, že v tomto případě je znalost úředního jazyka v naší republice nutnou podmínkou. Stačí jen vnímat: pokud redaktor v terénu čte text, který mu někdo za kamerou drží před očima, tak budiž. Jakmile však má mluvit spatra, je to bída. Velmi častým jevem je používání ukazovacích zájmen před podstatnými jmény - příklady: Jak nám sdělil hejtman, ten rybník byl vypuštěn po padesáti letech po problémech s tou vodou. - Ta práva těch věřitelů jsou problém. Špatné skloňování číslovek je kapitola sama pro sebe. Dvěmi směry to jen začíná. Správně vyslovit "po 453 dnech"  je pro, zřejmě neodborně vyškolené, redaktory velkým oříškem. 

Vím, že mé dnešní téma je velmi široké. Samostatnou kapitolou by se mohly stát např. anglicismy v češtině (dress code, shopping center, deadline - v rozhovorech přátel a kamarádů - budiž, ale v médiích?!). Nebo komentování sportovních přenosů (proč míček dopadne na baseline a ne na základní čáru?). Nebo - procházka pražskými ulicemi - názvy obchodů, texty letáků - člověk si začíná myslet, že se nějakým záhadným způsobem ocitl v anglicky mluvící zemi.

A tak se jen pro sebe ptám: PROČ k tomuto dochází? KDE je počátek úpadku českého jazyka? PROČ chceme být světoví zrovna v tomto směru? KAM nás tento trend dovede? JE možná náprava? - Napadají mě další a další souvislosti, ale zpracování by mi zabralo mnoho času a ještě více prostoru. A navíc, já nejsem kompetentní se podobného pojednání ujmout. Jsem jen obyčejná ženská, kterou za uši tahají nesmyslná slovní spojení a vyslovované gramatické chyby. Která dostala obyčejný vztek na znehodnocování naší řeči, až jí na mysl vytanula slova uvedená v titulku tohoto povídání. S vědomím, že se jedná  o nadsázku, nikoliv požadavek na realizaci. 

Co na závěr? Ten za mě řekne někdo jiný:

                                                Jablonský

                                                                             Autor textu: Boleslav Jablonský
                                            český obrozenecký básník, katolický kněz a národní buditel;
                                                                        pomník v Jindřichově Hradci

 

 

Český jazyk média společnost
Autor: Jana Vargová
Hodnocení:
(5.1 b. / 33 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
Máte naprostou pravdu. Mě taková řeč také tahá za uši. Na anglické názvy obchodů jasem přímo alergická. Mnohdy musím nahlédnout dovnitř, abych poznala, co se tam prodává. O Václavském náměstí říkám, že kdyby tam nebyl sv. Václav na koni, tak ni nepoznám, že jsem v našem hlavním městě. Když k tomu přidám i nelogické vyvěšování ukrajinské vlajky, tak ani pomalu nepoznám, že jsem ještě v Čechách.
Miloslava Richterová
19:09 oba tvary možné :-)
Karel Maginot
Víte ono to začíná na základní škole a nakonec se to projevuje ve veřejném prostoru. Problém je to, že většina lidí ve veřejném prostoru a to se především týká i medií, není schopna dát dohromady jasnou a pregnantní větu v českém jazyce a tak si možná takto "pomáhají". Samozřejmě tím také dávají najevo jak jsou "světově emeričtí". Pokud se třeba setkám s podobnou osobou nebo je to na nějakém veřejném setkání a dotyční svojí mluvu světácky prokládaji počeštěnými "englickými" výrazy (většinou říkají, že nejsou schopni najít český ekvivalent a správně se vyjádřit) tak na ně spustím anglicky. S tím, že asi pro ně bude tedy lepší přímo hovořit v angličtině. Ve velké většině ale pak koukají jako čerstvě vyorané myši a rychle se vracejí k češtině. A zmiňovaná paní Shillerova .... asi si všichni pamatujeme, jak na TV obrazovce byla v reportáži z jednání v Bruselu, kde se také pokusila hovořit v několika nesrozumitelných slovech angličtiny, aby nakonec skončila u češtiny s překladem. Takže ta by se ve svém věku už mohla zamyslet nad používáním "englických" výrazů místo českých a co je lepší. A to se týká i současného předsedy naší vlády. Třeba Babiš (a osobně ho nemusím) toto většinou skoro nedělá ( s vyjímkou jeho někdy svérázné českoslovenštiny). A proč? Hovoří totiž skutečně několika jazyky a nepotřebuje si léčit komplexy, zvyšovat sebevědomí a být, jak se říká, cool. A o tom to je.
Zuzana Pivcová
Možná si někdo myslí, že správná mluva není zcela nutná, hlavní je obsah řečeného. I zde se už několikrát vedla debata o tom, že správná gramatika je potřebná jen v článcích, zatímco např. na chatu je to jedno. Vy jste ve svém příspěvku možná udělala jeden hovor z více situací, ale to nevadí, alespoň je to souhrnně pěkně na očích. Co se týče zdejších nevymýtitelných chyb , jsou to hlavně chyby typu Vadí/nevadí mě, líbí se mě, četla jsem jí (knihu), je to vyjímečné, aby jsme tam byli včas, více složitý. A ještě něco, prosím. Je správné teď vyřčené Návrat izraelských rukojmích nebo rukojmí??
Jitka Caklová
Hledat chyby druhých, obzvláště v tomto věku, by pro mě bylo ztrátou času, který mohu věnovat věcem užitečným (praktickým). Měla jsem spolužáka, který 2x propadl, vyšel v sedmé třídě a vyučil se pokrývačem. Do poslední chvíle byl vynikající řemeslník. Před měsícem, v plné síle, náhle zemřel. Čest jeho památce ♥ Víte jak by byt svět nudný, kdyby v něm byli všichni dokonalí, nejen lingvisté? :-) :-)
Jana Vargová
Děkuji všem za pozitivní příspěvky. - Nechci touto cestou komentovat komentáře (?), nicméně musím pozdravit paní Ježkovou: Vaše články s tématikou českého jazyka čtu velmi pozorně, jsou pro mě dalším poznáváním nejen gramatiky naší mluvy. Mám stejné pocity jako Vy - vidím a slyším chyby, a obrazně řečeno se mi otevírá kudla v kapse. Co ale nevím, je - co s tím?
Věra Ježková
Váš příspěvek potěšil moji lingvistikou duši. Tak trochu jazykovědec (jazykovědkyně) jsem. Studovala jsem dva cizí jazyky na vysoké škole, další v průběhu života. Přitom je samozřejmě nezbytná i dobrá znalost češtiny. Byl mi dán jazykový cit. Trpím často nejen při poslechu, ale i při čtení. Coby částečně jazyková korektorka vidím chybu okamžitě. Což mi kazí požitek z třeba zajímavého obsahu. Byla jsem moc ráda, když mě pan šéfredaktor Raška před časem požádal, abych napsala pro tento portál sérii jazykových koutků – zcela podle svých představ.
Alena Velková
Někdy musíme být ve střehu, "aby jsme vůbec věděli vo co gou" :-)
Jiří Kalous
Nedávno jsem psal do veřejnoprávního rozhlasu následující ( poněkud zkracuji): Dobrý den ! Již dlouho mám sepsáno několik "mluvených" prohřešků, kterých se dosti často dopouštějí i moderátoři, a protože se dnes naplnila pětice, posílám žebříček v sestupném pořadí podle toho, jak výroky trhají uši. 1. Dnes zaznělo něco jako: "projekt pomohl dvouset lidem". 2. "Zdražování cen". 3. Ptaní se na otázky. 4. Nadbytečné použití slova "mezi" v sousloví typu "Rozdíl mezi dnem a mezi nocí". 5. Zde si nejsem úplně jist, ale dříve se říkalo, že oslavujeme "sté výročí" nějaké události, dnes se používá "stoleté výročí". Takže pokud v tomto bodě křivdím, hluboce se omlouvám. A přidávám k tomu z minulé neděle jeden televizní: bádala v diskusním pořadu paní Šilerová nad jakýmsi grafem a ukazovala "pík" (neumím to naspat správně anglicky) - asi to byl "vrchol", tedy bod zlomu mezi vzestupem a sestupem hodnot. A protože jsme v Česku, jak správně připomenuto, čtu zásadně jméno operátora "ó dva" a nikoliv "ou tú", i když jsem za to (asi po právu) kritizován, protože O2 má sidlo (asi) mimo ČR a tam se (asi) mluví jinak.
MIROSLAVA JELÍNKOVÁ
Moc děkuji za článek. Už velice dlouho poslouchám a čtu různé věty, holé či souvětí, a tahá mě to za uši. Opravdu hodně! A tím více, když se člověk, který tu větu, souvětí, nedej "Bože" článek, pustil do světa a živí se tím!!! Maturovala jsem (mimo jiné) z našeho rodného jazyka a to nebyl internet, sociální sítě, děti nemačkaly jen tlačítka a display, ale psaly do sešitů, deníčků, pohlednice, dopisy, gratulace a slohové práce ve škole... Prostě znaly, kromě jiného, tužky, pera, propisovací tužky a další potřebné a užitečné pomůcky k dorozumění se s vrstevníky či svou rodinou a přáteli. Dnes díky cizím jazykům a různým "paskvilům", které z nich vznikly, často vypínám televizor, protože to se prostě nedá poslouchat. A tady na Seznamu.cz či Novinkách.cz ani číst... Jeden nechce být nezdvořilý a působit jako vševědoucí, nemám na to titul, ale 13 let školy ano. A miluji náš jazyk, rodný jazyk. Ten už ale dávno není tím, čím býval. V médiích, v tisku ani ve společnosti. Je mi smutno...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.