Co dělám v důchodu?
FOTO: Z osobního archivu Zdenky Jírové

Co dělám v důchodu?

2. 5. 2024

S odchodem do důchodu mi začal nový život. Po rozchodu s manželem jsem si musela vyměnit velký byt za menší. To se nakonec povedlo a získala jsem hezký, malý byt s balkónem, což byla má podmínka. Mám ráda květiny a balkón mi měl nahradit zahradu, kterou jsme měla moc ráda.

Byt také potřeboval mnohé úpravy. Na ty odborné jsem si zavolala řemeslníky a ty menší jsem zvládla sama. Tapetovala jsem, lakovala, vymýšlela, jak si poskládám květiny na balkóně. Když jsem byla spokojená s výsledkem, přemýšlela jsem, co dále, abych se nenunudila. Nudu nemám ráda, vždy jsem měla nějaké neodkladné práce doma, na zahradě, v zimě jsem se věnovala ručním pracem. Oplétala jsem sebe i své dvě dcery a šití byl můj koníček.

Šít jsem se naučila sama z časopisu Burda, a to jsem si to dokonce musela překládat z němčiny do češtiny. Šila jsem pro sebe i pro obě dcery téměř vše, starší dceři jsem ušila i svatební šaty a sobě kromě běžného oblečení i plesovky. Doba ale pokročila, vlastní výrobky nahradily levné čínské, i když vypracování se nedá srovnat. Přestala jsem plést i šít.

Zatím dostudovala i moje mladší dcera, vdala se a brzy jsem se stala podruhé babičkou. Mezi dcerami je věkový rozdí jedenáct let, tak i moje vnoučata mají mezi sebou patnáct let. Starší dcera měla holku a mladší kluka. Z obou jsem měla velkou radost. Na vnuka jsem měla víc času, a proto jsem mohla více pomoci dceři, která krátce po jeho narození ovdověla. Zeť zemřel náhle na embolii. Byla to pro nás všechny velká rána. Pomáhala jsem hlavně s hlídáním a s domácností. Dodnes máme s vnukem hezký vztah, i když už mou pomoc nepotřebuje, studuje na gymnáziu a je už o hlavu větší než já. Před nedávnem se vnučce narodil chlapeček, a tak jsem se stala i prababičkou. Míša je roztomilé batole a dělá nám radost.  

Nejsme velká rodina, ale držíme při sobě a vzájemně si pomáháme. Dcery mi nyní vracejí péči, kterou jsem jim kdysi dávala já. Pomáhají mi s domácností, vozí mě k lékaři, ale i na výlety nebo za kulturou. Mladší dcera žije v Praze, a tak jsem s ní byla před časem ve Státní opeře a letos v na koncertě v Obecním domě ve Smetanově síni. Byl s námi i vnuk a bylo to krásné.

Ve svém věku mám řadu zdravotních potíží, zejména špatně chodím, tak nemohu na žádné výlety bez doprovodu, ale moc si nestěžuji a svůj důchod si užívám. Také mi zbylo pár dobrých přítelkyň, s kterými se občas vídám a denně si voláme, abychom trochu probraly dnešní svět. S dobrou náladou mi pomáhá i moje chlupatá přítelkyně kočka Mejdynka, která je se mnou už deset let.

 

 

 

 

aktivní senioři Jarní soutěž 2024 rodina
Hodnocení:
(5 b. / 38 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Mužíková
Zdeni, diky za tento příběh ze života.
Marie Ženatová
Milá Zdeničko*, moc a moc děkuji za krásné povídání o milé a soudržné rodince. Také jsem velmi často v minulosti šila věci jak na sebe, tak i na děti podle časopisu Burda - daly se vždy velmi dobře "vytáhnout" střihy. Přeji ze srdce mnoho a mnoho dalších pohodových seniorských let ♥
František Matoušek
Řekněme si to otevřeně, Bartl je magor. Upouštím od titulování pan, neboť si myslím, že do toho věku nedorostl. Pani Zdenko, žijte jak uznáte za vhodné. Mějte se fajn.
Martina Růžičková
Zdeničko, moc hezky jsi o svém životě v důchodu a soudržné rodině napsala. Je mi líto, že se ti sem připletl odporný vetřelec - Bartl. Nenech si jím kazit náladu.
Zdenka Jírová
P.S. Ještě k panu Bartlovi: prohlédla jsem si jeho profil. Žádnou svou literární stopu tam zatím nezanechal, píše, že je vysokoškolák - tady se potvrzuje pravidlo: "Nikdy si nepleť vzdělání s inteligencí, můžeš mít současně diplom a být idiotem"- podle fotky mu je asi tak 50 let. To já jsem se v 50 letech podruhé vdávala a s manželem jsme byli velcí turisti a plavci. Takže mne svou fyzičkou neohromil. Na hřbitovech bývá psáno: Co jste vy, byl jsme i my. , co jsme my, budete i vy. To se dá použít vždy.
Zdenka Jírová
Děkuji všem / kromě pana Bartla/ za milé ocenění mého článku. Pro upřesnění- jsem již v důchodu 20 let, tak nevím, jestli podle výpočtu naší vlády, budu moci tu ještě rok být nebo mě pak odstřelí?
Alena Švancarová
Souhlasím s Ivankou.A Zdeničko,hezké povídání,hezká rodinka.Jen se užívejte navzájem.
Zuzana Pivcová
To je krásné, když v rodině panují takové bezvadné vztahy.
Jana Jurečková
Zdeni, díky za krásný článek, je hezké, že držíte všichni pohromadě. Tak to má být. Pan Bártl za to, co napsal by měl jít ještě dnes do prázdné místnosti a tam si nafackovat!
ivana kosťunová
Nemyslím, že existuje skutečný Bártl. Ten slovník, vyjadřování, odhaduji na člověka tak kolem padesátky. Někteří lidé se tak baví, nechme ho být, jinou zábavu asi , chudák, nemá.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.