Moje krajíce z odříkaného chleba
Veselská pískovna. FOTO: Jana Vargová

Moje krajíce z odříkaného chleba

20. 5. 2024

Vždyť jsi pohrdala sportem, tak co se stalo?" zeptala jsem se kamarádky. Na procházce jsem jí sotva stačila. Rozhodla jsem se, že svému tělu dopřeji hodně pohybu."

To se chceš věnovat přespolnímu běhu? V tvém věku?" To zrovna ne, ale vypadá to, že jsem přišla k rozumu," pousmála se. Jak se to vezme, také se tomu říká - odříkaného chleba největší krajíc," dodala jsem.

Snad každý člověk se někdy ocitnul v situaci, kdy něco nechtěl, odmítl či odmítal, a později si totéž dopřával plnými doušky, obrazně řečeno. Nejde jen o konzumaci potravy, například někdo si sám sebe neuměl představit na tanečním parketu - pak si v soutěži standardních tanců vytančil první cenu, jiný by nepohladil jakéhokoliv hlodavce - pak se stal chovatelem morčat, ten třetí by "nepřežil" let balónem, pak na letecký výlet vzal postupně celou rodinu.

Když jsem se nedávno probírala množstvím vlastních fotografií pořízených při různých cestách, uvědomila jsem si, že z pomyslného božího daru mám na svém kontě několik krajíců. Nemohu říci, že něčemu jsem se někdy bránila zuby nehty, ale určitý negativní postoj vůči některým výdobytkům civilizace jsem zaujímala. 

Kdysi jsem ke dvěma místům byla otočená zády. K Římu a k Paříži. Ač se známí snažili vtlouci mi do hlavy, že Řím je věčné město, že Paříž je město lásky, moje trasy tímto směrem zůstávaly bez odzevy. Do doby, kdy se ze zájezdu, který jsem odmítla, vrátil manžel. Je obdivovatelem antické doby, a tak je nabíledni, že ho Řím uchvátil. Chvalozpěvy na cokoliv beru s rezervou, ale když jsem jeho slyšela zaujatě vyprávět o památkách, červíček v mé mysli začal nahlodávat moje postoje. Za rok jsme vycestovali spolu. Když jsme se taxíkem blížili k hotelu v ulici Cavour, pohled v postranní uličce mi nabídl kousek Kolosea. A já začala tušit, že  kouzlu Říma propadám.

 

                                                Koloseum

                                                                                     Řím - Koloseum

S údivem a s úctou jsem si prohlížela mohutné zdi Kolosea, největšího amfiteátru, který kdy byl v římské říši postaven a představovala si atmosféru gladiátorských her. Nevycházela jsem z úžasu nad vysokými sloupy, pozůstatky úctyhodných chrámů na Foru Romanum. Po prvním dni jsem věděla, že mi naplánovaný čtyřdenní pobyt nebude stačit. Z muzejních exponántů mi přecházely oči, Fontana di Trevi ve mně vzbudila vzpomínky na scénu ve fimu Sladký život. Panteon, Španělské schody, další a další místa. Čtvrť Trastevere s jejími úzkými a typickými uličkami poskytla nezapomenutelný zážitek z dobrého jídla a posezení pod pergolou. Ale nejvíce mě zaujaly Via Appia a Caracallovy lázně! Královna římských silnic byla nejdůležitější komunikace dlouhá více než 500 kilometrů, sloužila jako obchodní cesta a pro zásobování armády. Do dnešních dnů se dochoval jen malý kousek, já našlapovala na velké dlažební kameny a přemítala, kdo po nich před dvěma tisíci let kráčel. Určitě jsem se svými chodidly nestrefila na to správné dochované dláždění. A co? Pocit to byl k nezaplacení. A to jsem netušila, co na mě čeká v areálu Caracallových lázní. Zbytky mohutných staveb na mě působily majestátně. Navíc se jednalo o komplex určený nejen pro regeneraci těla i ducha, ale i pro různé volnočasové aktivity. Jak se dnes říká tomu, čemu se lidé věnují po práci. Důvod, proč ve mně Caracallovy lázně zanechaly hluboký  zážitek z Říma, se odvíjel od skutečnosti, že jsem se právě volnočasovým aktivitám před lety věnovala profesioniálně.

Paříž! Co nového říci o městu a jeho atmosféře, kterou přede mnou popsalo mnoho a mnoho šikovnějších osob. Eifelovka - ano, je nepřehlédnutelná, pohled na město z výše je úžasný. Mona Lisa v Louveru, Notre Dame, Sacré Coeur... A tak bych pokračovala ve výčtu památek a zajímovostí, které jsem navštívila. Když se řekne Paříž, pro mě je to i věž Montparnass s vnitřním výtahem. Pohled na město je o něčem jiném než z Eifelovky. Pak muzeum Orsey s originály mého oblíbeného Vincenta van Gogha, ale hlavně Rue Mouffetard, jedna z nejstarších ulic ve městě, lemovaná mnoha restauracemi a bary. Dát si kávu na Place de la Contrescarpe představuje i pozorovat kolemjdoucí. Identifikovat turisty mezi místními obyvateli je snadné: místní vyzařují pohodu, klid, nám velmi často tolik vzdálený. 

 

                                                   Rue Mouffetard

                                                                                 V Rue de Mouffetard

Paříž, město lásky, módy, umělců. Mých několik návštěv nestačilo na poznání a připomínání si zážitků z cest minulých. Vždyť není všem dnům konec!

Obě města mohu zařadit mezi krajíčky odmítavého chleba. Vrátila jsem se tam několikrát a plánuji další návštěvy. Za největší krajíc odříkaného bochníku však považuji jižní Čechy. Proč? Můj otec pocházel ze Strakonicka. Když se rodiče rozvedli (byla jsem dítě), vazby na příbuzné z otcovy strany, kteří téměř všichni žili právě zde, se zpřetrhaly, a já na tento kout naší země zanevřela. Až tak, že se dá říci, že jsem se místům jižně od hlavního města vyhýbala. Před téměř čtvrt stoletím jsem se seznámila s mým současným manželem. Díky němu jsem "objevila" krásu jižních Čech. Lesy, remízky, louky s mysliveckými posedy, houby, borůvky, cyklistické stezky, rybníky téměř na každém kroku, milí lidé a mnoho vesniček, obcí i měst. Jen názvy rybníků poblíž obce Klec - Víra, Naděje, Láska - vzbuzují pocit klidu a odpověď na otázku - co je v lidském životě důležité. Kdo nebyl v Jindřichově Hradci, měl by se do tohoto krásného města podívat. Nebo lépe, strávit zde a v jeho okolí několik dní. Neprohloupí. Třeboň, Veselí nad Lužnicí, Kardašova Řečice, Nová Bystřice, Bechyně, Tábor, rybník Rožmberk,... 

 

                                                      Most přes rybník Vítek             
                                                                                Rybník Vítek u Nové Hlíny   

 

Říká se, že nejhezčí pohled na svět je z koňského sedla. Okolo Třeboně se hodně pasou koně, ale já se na svět nejraději dívám ze sedla jízdního kola. V této rovinaté krajině šlápnete do pedálů a bez velkých potíží a fyzické námahy v pohodě ujedete 40 kilometrů, jen to hvízdá. Když přejíždím most u Nové Hlíny, vždycky si vzpomenu na sůl, kterou ve filmu dal král vysypat  na hladinu rybníka Vítek právě z tohoto mostu.

Zažít svítání na jihu Čech, kdy od úst jde pára, ale v dáli už probleskují sluneční paprsky, je uklidňující pocit. Těšit se z maličkostí, které nabízí zejména příroda, je jako když se člověk probudí z krásného snu do stejně krásné reality.

Vím, že tady neznám každou větvičku. Proto se jihočeskými luhy, háji a obcemi stále toulám. Pokaždé objevím nějakou přírodní zajímavost, hezkou uličku, upravené domky se zahrádkami a jen konstatuji: v jižních Čechách jsem našla klid, pohodu a kapičku štěstí. Jak jsem stará, tak si uvědomuji, že žádný kraj nestojí za odmítání kvůli naprosto zbytečným důvodům. 

 

S využitím zdrojů:

https://www.antickysvet.cz/26125n-via-appia
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rue_Mouffetard
Všechny fotografie: Jana Vargová

 

 

 

 

 

 

 

aktivní senioři cestování Jarní soutěž 2024
Autor: Jana Vargová
Hodnocení:
(5.2 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Miloslava Richterová
Krásné !
Jan Zelenka
Dvě krásné cesty. Paříž neznám, ale v Římě jsem byl se ženou dvakrát. Až jsem ji na závěr skoro naštval, když jsem jí řekl, že v Římě bych dokázal žít. Cestování je nádhera. Už jsem vydal pět cestopisů.
Zuzana Pivcová
To je zajímavé, jak jsme se v tomto případě shodly. Nikdy jsem nebyla v Paříži. nelákala mě. Z Francie jsem krátce navštívila jen německy vyhlížející Alsasko. Řím jsem letmo navštívila na podzim v rámci tzv. prodlouženého víkendu, je to asi 15 let. Krátký den, špatné počasí, problém s dočasnou zubní náhradou a nekvalifikovaná průvodkyně sehrály své. Ale jižní Čechy - Země zamyšlená - , které mě před lety štvaly, protože mi "sebraly" mé Podkrkonoší s Českým rájem, což byl můj rodný kraj, tak ty mi teď dělají radost a já snad jim svými pozitivními myšlenkami také.
Věra Ježková
Hezký článek, hezké fotky. V Římě jsem byla v rámci poznávacího zájezdu. Majíc ráda antiku, těšila jsem se na něj. A zklamána jsem rozhodně nebyla. Paříž mě nechává chladnou. Zejména proto, že se mi nelíbí francouzština. Jižní Čechy se líbí snad každému, také v nich mám několik oblíbených míst.
Blanka Lazarová
Snažím se objevovat nové. Ale i to, co jsem shlédla v dávné minulosti, mě láká. Teď to vnímám úplně jinak než třeba před 25 lety. :-)
Alena Velková
Jižní Čechy jsou i naše srdcovka. Máme tam chalupu po předcích. Vždycky, když se vrátím z nějaké dovolené, tak tam hned jedu a dojatě si říkám, že ani nevíme, co tu máme za malebnou nádheru.
Marie Měchurová
Brzy příjde doba, kdy si budeme prohlížet fotografie, a vzpomínat na zajímavá místa, která jsme navštívili. Vzdálenosti při cestování se začínají zkracovat. Máme ale velké štěstí, že v té naší malé zemičce je tak krásně.
Jana Šenbergerová
Pěkné čtení, a jistě nejen po ránu. Je tolik krásných míst, která jsem neviděla, a neméně těch, která jsem viděla a zapomněla. Teď se hlavně snažím odhalovat a vidět krásu těch, která mám denně na očích. Pořád je co objevovat. Daleko i blízko. Ať vás to stále těší. Mně udělal váš článek včetně krásných fotek také radost.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.