Přišel z hospody a zapsal si: „Pitomec u kumpanie“. Tak se zrodil Švejk

Přišel z hospody a zapsal si: „Pitomec u kumpanie“. Tak se zrodil Švejk

29. 4. 2013

Jeho nejslavnější dílo patří k nejpřekládanějším a nejčtenějším knihám naší literatury. Velký český spisovatel, buřič, mystifikátor, záhadný člověk i anarchista – to byl Jaroslav Hašek, autor světoznámého hrdiny Josefa Švejka.

Satirický čtyřdílný román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války přinesl Haškovi posmrtně celosvětový úspěch i přesto, že své dílo nestihl dokončit. První díl románu s názvem V zázemí vyšel v roce 1921 a celá tetralogie si bere na mušku žalostné poměry v rozkládajícím se Rakousku-Uhersku. Hlavního hrdinu představuje zdánlivě prostoduchý voják Josef Švejk, jemuž vtiskl nezaměnitelnou podobu svými ilustracemi Haškův přítel, malíř Josef Lada.

 

Postava Švejka údajně Haška napadla už v roce 1911, poté, co se vrátil večer z hospody. Pitomec u kumpanie napsal si Hašek tehdy na kus papíru. Jeho hrdina se tak poprvé objevil už v knize Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky, která vyšla v roce 1912.

 

Často psal v lokálu u piva

Hašek se narodil v Praze v rodině profesora matematiky. Vyrůstal v chudých poměrech. Po nedokončeném studiu na gymnáziu, odkud byl vyloučen, se učil drogistou a poté vystudoval obchodní akademii. Nastoupil do banky Slavia, stabilní místo ale brzy opustil a začal se toulat po Čechách i Slovensku.

 

Haškova první cestopisná črta vyšla v Národních listech v roce 1901. Živil se psaním povídek, jež vznikaly často v některém z jeho oblíbených pražských lokálů. Před první světovou válkou vyšly knižně například povídky Trampoty pana Tenkráta (1912) nebo soubor Průvodčí cizinců (1913). Další knižní vydání některých z mnoha stovek povídek a textů se objevila až po jeho smrti (Fialový hrom, 1958; Moje zpověď, 1968). I dnes literární badatelé nacházejí dosud neznámé či nevydané Haškovy texty. Jako autor byl mimořádně plodný.

Počestné zaměstnání našel Hašek v roce 1909 na chvíli jako redaktor časopisu Svět zvířat, z něhož ale poté, co na jeho stránkách objevil nová zvířata, musel odejít. Ještě předtím se stačil oženit s dcerou štukatéra Jarmilou Mayerovou, od jejího otce dostal byt, brzy po narození syna Richarda v roce 1912 ale rodinu opustil. Pobýval pak u přátel a psal.

Založil Stranu mírného pokroku

Nezabýval se ovšem jen literární činností. V roce 1911 se svými přáteli založil recesistickou Stranu mírného pokroku v mezích zákona, v níž zesměšňoval volební poměry a stranický boj. Předtím ho nakrátko zaujalo anarchistické hnutí – roce 1907 byl zatčen a pobyl měsíc ve vězení, protože se účastnil anarchistické demonstrace, kde fyzicky napadl policistu. Později se začal přiklánět spíše k myšlenkám socialismu.

Začátkem roku 1915, v časech první světové války, narukoval do armády a v září se ocitl v ruském zajetí. Vstoupil do československých legií, ale po četných sporech s jejich vedením se v roce 1918 přidal k Rudé armádě. Stal se členem bolševické strany, politickým pracovníkem a dotáhl to až na pomocníka velitele města Bugulma.

Dva roky po skončení války se Hašek vypravil zpět do Čech. Přivedl si s sebou i novou ženu Alexandru Lvovou (Šuru), aniž se ovšem předtím rozvedl. Po návratu do Prahy se vrátil k bohémskému stylu života. Přestěhoval se do Lipnice nad Sázavou na Havlíčkobrodsku, kde v devětatřiceti letech, 3. ledna 1923, zemřel. V lipnickém domku, v němž na sklonku života pobýval, vznikla po jeho smrti pamětní expozice.

 

Žulový portrét, faktografie a audiokniha

 

K připomenutí Haškova díla vzniklo v poslední době hned několik uměleckých počinů. Sochař Radomír Dvořák se stal autorem právě dokončeného osmnáctitunového žulového portrétu Haška s názvem Hlava XXII pojmenovaného podle slavného protiválečného románu amerického spisovatele Josepha Hellera. Památník stojí nedaleko Lipnice nad Sázavou. Znalec Haškova díla, literární historik Radko Pytlík teď v dubnu vydal faktografickou knihu o Haškovi. A Pytlíkův syn, herec a zpěvák Vojtěch Dyk namluvil audioknihu Povídky o zvířatech, kterou Hašek napsal v období, kdy nemohl najít místo jako literát-humorista a stal se redaktorem časopisu Svět zvířat.

 

Žulový památník, faktografická publikace i audiokniha mají jedno společné – vznikly k nedožitým 130. narozeninán slavného literáta, které připadají na 30. dubna.

spisovatelé
Autor: editor editor
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
Během svého pomaturitního studia jsem jezdívala mezinárodním vlakem Hungaria, který jezdil z Maďarska přes Československo do NDR. Při jedné své jízdě jsem byla velmi mile překvapena a patřičně hrdá, když jsem zjistila, že moje sousedka ve vlaku, Němka, si se zaujetím čte Osudy dobrého vojáka Švejka v německém překladu.
Věra Jelínková
Vzpomínám si, že jsem jela vlakem do Beskyd a v rukou jsem držela knihu - Osudy dobrého vojáka Švejka. A také si vzpomínám na to, co jsem usoudila. "Vždyť tu nic k smíchu není". Klauny v cirkuse pokládám za ty nejschopnější artisty i když ze sebe dělají "nešiky a hlupáky". A tak nevím, čemu se lidé smějí. Ale do cirkusu nechodím. Vadí mi i práskání biče.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.