Vzpomínka na první cestu letadlem
Ilustrační foto: Pixabay

Vzpomínka na první cestu letadlem

18. 7. 2021

Ani jsem nepočítala s tím, že bych někdy letěla letadlem. Přání mojí matky však bylo pro mě jakousi výzvou a když podruhé mezi řečí pronesla, než umřu, tak bych chtěla letět letadlem (to jí bylo 70 let), začala jsem uvažovat jak a kam.

 

Tenkrát bylo ještě ROH, a tak ve skrytu duše jsem doufala, že bude v nabídce něco zajímavého. Věděla jsem, že ji neláká moře a sladké "nicnedělání“. Ráda obdivovala památky, a tak hned na podzim, když se v nabídce objevilo "Lenigrad + Moskva", bylo rozhodnuto.

Odbavení proběhlo rychle a my se posadily do měkkých křesel letadla. Po chvilce už byl slyšet hukot motorů. Ale co to? Popojeli jsme jen pár metrů a motory utichly. Ještě několik minut a letuška nás upozornila, že musíme mít strpení a následně nás požádala, aby všichni opustili letadlo, že má jakousi poruchu. "No nazdar, to to hezky začíná“.

V tranzitu bylo čekání nekonečné. Jaké bylo překvapení, když asi po dvou hodinách nastupujeme do toho samého letadla. Několik lidí bylo nedůvěřivých, ale nebylo zbytí. Odstartováno. Konečně se letadlo dává do pohybu a vzlétáme. Ve vzduchu nás vítá letuška svým příjemný hlasem a upozorňuje nás, kudy právě letíme a kudy ještě poletíme. Její "právě přelétáme hranice s Polskem“ bylo jako signál pro letadlo a v ten okamžik to začalo letadlem "cukat“, jako když řidič sešlapuje přerušovaně brzdy. Asi polovina pasažérů zesinala a moje maminka prohlásila "vidíš, to jsou ty hranice, proto to tak drncá.“ Ve mně byla malá dušička a ona si dělá legraci.

Nakonec jsme šťástně dosedli v Leningradě, dojely jsme s mámou na hotel a ubytovaly se. Památky jsou nezapomenutelné. Jedna noc a další den v ulicích. Večer na vlak a přejezd do Moskvy. Lůžkový vůz a noční jízda byla zajímavá už tím, že celou noc jsme měly nos na skle a snažily se pozorovat krajinu. Byla černočerná tma a jen místy se blýskla nějaká světýlka, těžko identifikovatelná.

Moskevské památky byly nádherné. Návštěva Mauzolea a obchodního centra Gum se nedají zapomenout. A nadešel čas návratu. Odjezd na letiště, odbavení a... nástup odložen. Praha nepřijímá kvůli špatnému počasí. Pár hodin na přeplněném letišti bez zavazadel. Tak to bude ještě zajímavé. Naše skvělá průvodkyně našla "svého spojence“ v Moskvě a ten nám zajistil přespání v "blízkém“ hotelu. Ještě bylo potřeba dát vědět rodinám domů, že jsme v pořádku a přiletíme později. Po půlnoci se podařilo rozeslat telegramy a odjeli jsme do hotelu. Jen pojem "blízko“ znamenal asi 50 km. Vyspaly jsme se s malými zvířátky v posteli a ráno odcestovaly domů. Telegram o svém opožděnám návratu jsem si další den převzala osobně. Pozdě, ale přece.

Maminka byla nadšená a dokonce se "opravila" o dvě kila. Ze mě téměř padaly kalhoty, protože skoro celou dobu bylo skopové a to já nemusím. Ráda na tenhle zájezd dodnes vzpomínám.

 


 

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 30 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Růžena Kuželková
Letadlem jsem letěla pouze 1x a to z Prahy do K.varů - žádné velké letadlo,jen takový "skrček,cesta trvala chvíli a letěli jsme jen proto,že syn(4 roky),bude mít zážitek - houbelec jen jsme si sedli.tak synek usnul,nebylo nic platné,že jsme ho budili - koukej jak malá autíčka jsou na silnicích apod. - nezájem. Cesta z letiště v K.V. byla delší,než-li celý vyhlídkový let. To je jen vzpomínka na "létající přenos".
Věra Halátová
Určitě vám věřím, že to byl pro vás i vaši maminku zážitek. Já jsem létala do Moskvy jako průvodce. Do Mauzolea jsem nešla, tam jsem poslala jen účastníky zájezdu. Na svém prvním zájezdu jsem spolu se skupinkou ze zájezdu hledala GUM - co jsme o něm četli v učebnicích RJ od 4. třídy - znájetě-li vy, što éto gum? Tak to jsme tedy fakt čuměli.
Helenka Vambleki
Tohle dobrodružné vyprávění mi v létě nějak uniklo. Letěla jsem do Soči v roce 1988 a nepamatuju si, že by ruské letadlo mělo nějaké problémy. Zato jsme si v Soči zaplatili vyhlídkový let vrtulníkem a to jsem se teda opravdu bála o život, protože jsme letěli tak strašnou rozklepanou rachotinou, a navíc jsme přes příšerná špinavá a poškrábaná skla stejně prd viděli, takže jsem si hodně oddechla po přistání. Pak jsem dlouho na žádné dovolené nebyla, začala jsem cestovat až v důchodu a letěla do Egypta nebo Řecka a naštěstí jsem žádnou mimořádnost nezažila. Teď už preferuji jen jízdu spacím vlakem, to je pohodlíčko!
Jana Jurečková
Já letěla letadlem s rodiči do Bulharska na dovolenou. Bylo mi 16 let. Nikdy nezapomenu. Nádhera. A pohled na širé moře je ještě krásnější. I na to si pamatuji, když vyvěsili černé vlajky, nesmělo se koupat. Vítr zvedal vysoko vlny a bylo to nebezpečné. I přesto tam pobíhali po břehu odvážlivci. Plavčík je bleskem poslal pryč. Přijeli tam za námi známí se kterými jsme si dlouhé roky psali. Prostě takovou dovolenou jsem už neprožila....
Soňa Prachfeldová
Vše dobře dopadlo, éro nespadlo. Nebyla jsem v Rusku, myslím, že jen část památek viďět, musí být nezapomenutelný zážitek.
Alena Vávrová
Nebyla jsem ani v Rusku, natož letadlem. Kdysi jsem si to moc přála. Dopravním letadlem jsem nikdy neletěla, jen sportovním.
Jaroslava Handlová
Takové dramatické chvíle se berou s humorem teprve po delším čase. Kdyby vše plynulo bez problémů, ve vzpomínkách by to tolik neuvízlo. Maruško, hlavně, že všechno nakonec dobře dopadlo.
Marie Ženatová
Díky moc za hezkou vzpomínku. Když jsme poprve letěli s dětmi do Bulharska, kde měl manželův podnik pobytovou stanovou základnu, tak nás vždy před nástupem do letadla vrátili, protože se našla na letadle nějaká porucha - celkem nás vrátili 3x. Když letadlo vzlétlo tak jsme si všichni oddechli, ale často to s námi skutečně dost zamávalo a na starším typu letadla se asi tehdy klepalo všechno - zpáteční cesta byla o poznání lepší...
Helena Štěpánková
Hezká vzpomínka, byť já sama se létání docela bojím. Tedy, jsem schopna do letadla nastoupit bez tišicích prostředků, ale oddechnu si vždy až aeroplán dosedne.
Marcela Pivcová
Nepatřím k těm, kteří své cesty letadlem už ani nedokážou spočítat - letěla jsem jen do Bulharska a zpět, o rok později pak do Rumunska a zpět. Myslím, že jsem výčet všech cest vypsala, pro mne je už klidnější dopravní prostředek na silnici nebo na kolejích.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.