Sáňkování povoleno! (soutěž)

Sáňkování povoleno! (soutěž)

22. 1. 2014

Zima. Na to jak nemám zimu ráda, je až s podivem, jak ráda vzpomínám na zimní čas dětství, ač by se mohlo zdát, že zima ve velkoměstě neskýtala žádnou zábavu. Opak je pravdou. Tenkrát sněhová nadílka ve městě nebyla žádná zvláštnost a zamrzlé plochy jakby smet. Řeka Vltava, rybníčky i kluziště, které vytvořili tatínkové poléváním dvora či hřiště mezi bloky domů nejen pro radost dětí. A bruslilo se ve dne v noci. Doslova. Nemohli jsme si přece nechat ujít možnost být venku za tmy, byť se stmívalo už v odpoledních hodinách. Světlo z rozsvícených oken nebo lamp z ulice bylo dostačující. Stejně tak rádi i s trochou škodolibosti jsme pozorovali rodiče, kteří myslíce si, že spíme, neváhali vyzkoušet kvalitu ledové plochy.

Pro mě je však zima spojena se sáňkováním. V ulicích uprostřed velkoměsta? Ano. Už s prvními sněhovými vločkami jsme každým dnem cestou ze školy kontrolovali dopravní značky v ulici a s přibývajícím sněhem stále netrpělivěji. A najednou tam byla. SÁŃKOVÁNÍ POVOLENO. Spolu se zákazem vjezdu a parkování aut v obou směrech. Zvláštní režim užívání sněhu na komunikaci nahrazující svahy za městem.

Téměř okamžitě se sešla spousta lidiček, co bydlela v ulici, a všichni bez ohledu na věk měli na konci dne zmrzlé ruce i nohy a tepláky obalené sněhem. Pamatujete? Žádné termo-kombinézy, jen tlusté tmavomodré tepláky. Nic nás neodradilo. Radostné výskání znělo do pozdního večera. Sněhové vločky se třpytily ve světle osvětlení a vytvořily opravdu romantickou atmosféru. A překročení rodičovského přikázání "do večera doma!!!" bylo v ten první den všeobecně tolerováno. Byly to krásné časy, které skončily s přibývajícími auty v ulicích.

Nezapomenutelným zážitkem bylo prodloužení pololetních prázdnin na uhelné, jestli se nepletu, v roce 1962. První zvěsti o pokračujících prázdninách nebral nikdo vážně, ovšem když jsme vyhlášení slyšeli z městského rozhlasu, jásot nebral konce. A tahle sláva se konala dokonce třikrát za sebou. Nic nevadilo, že jsme vlastně nemohli nikam odjet, neboť hlášení končilo slovy „situace bude během týdne upřesňována“. Užívali jsme si nečekaného volna a zimních radovánek plnými doušky. Byly to kouzelné zimy.

Kdy já vlastně začala nemít zimu ráda? Důvodů je dosti, ale to už by bylo jiné vyprávění.

  

Soutěžní příspěvek - máte nějaký zajímavý zážitek související se zimou? Pošlete jej do naší literární soutěže na téma: Moje drsná zima. Nejlepší příspěvky odměníme.


soutěž - zima
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Práglová
Díky za hezké čtení.Nejlíp se sáňkovalo na aktovkách.
Dana Kolářová
Děkuji vám za milé komentáře a všem přeji hezké dny.
Jitka Chodorová
Zimní čas dětství zůstal v každém z nás.Dětství jsem prožila v centru Plzně,kde jsme měli vše,co k zimním radovánkám patřilo,i když na zimní stadion bruslit a sáňkovat na kopce za ním,to jsme si museli kus dojít,ale klouzačky v místě,kde se dnes jedná,jestli postavit nové nákupní středisko po zbouraném kulturním stánku,na tom místě byly takové svahové klouzačky,kam si opravdu troufli jen ti neodvážnější,já si tam například úplně prošoupala tenkrát nové rukavice,ono to sject vestoje,to bylo velké hrdinství,myslím,že jsem to párkrát sjela,ale radši jsem sedla na bobek a prošoupala jsem si rukavice.
Zuzana Pivcová
Já si kromě sáňkování , lyžování a bruslení vzpomínám také ráda na jízdy na klouzačce. Byla u nás v městečku docela velká, oblíbená stráň, kde větší kluci i dospělí chlapi vyrobili klouzačku. My malí jsme jezdili po zadku, úspěch byl sjet i na bobku, ale jet vestoje, jako oni, o tom jsme si mohli nechat jen zdát. To každého umělce provázel v závěru potlesk.
Marie Novotná
Moc hezké.Připomělo mi to mládí,jen s tím rozdílem,že na vesnici to bylo,,sáňkování" většinou na víku od mlékárenské konve,igelitových pytlích a nebo jen boty.Ale to nám to frčelo,že??
Pavla Vítková
Pěkně napsaný příběh, který jsme prožívali podobně asi všichni.
Olga Štolbová
Ano Dani, tepláky obalené sněhem, uhelné prázdniny. Tohle jsem také prožívala i když část ještě za války, takže jsme někdy, za náletu, museli nechat všech her a utíkat do krytu.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.