Sníh

Sníh

22. 11. 2015

V noci začalo nečekaně mrznout. Vrstvy sněhu zasypaly zaparkovaná auta a na silnici byly stopy prvních vozidel. Ráno mě vzbudilo hlasité škrábání, jak řidiči odstraňovali námrazy ze skel. Postupně přibývali další a vytvořili skřípající orchestr, který narušil spánek všem okolním obyvatelům.

I když nerada, musela jsem se také připojit a s pocitem prvních houslí jsem kvílela s ostatními, abych po 10 minutách vytvořila na čelním skle auta průzor velikosti kukátka u dveří. Uvědomila jsem si, jak velkou skleněnou plochu budu muset očistit, a bylo mi do pláče. Požádala jsem vedle škrábajícího souseda o košťátko na odstranění sněhu a hned po prvním tahu metličkou bylo jasné, že něco není pořádku. Nebylo. Celou dobu jsem se snažila ze sněžného lože vydolovat auto sousedky, která měla stejný vůz a pod sněhem nebyla vidět poznávací značka. „Co je moc, to je moc,“ pomyslela jsem si a rezignovaně odešla  na autobusovou zastávku.

Na zastávce přešlapovalo pár cestujících. Do příjezdu spoje zbývalo několik minut, a tak v botičkách s tenoučkou podrážkou a bundičce nezakrývající ani kousek ledvin, jsem začala podupávat. Zcela absurdně jsem si vzpomněla na pavouka na Sahaře, jak zvedá z rozpáleného písku jednu nohu za druhou a chladí si je ve vzduchu. Pavoučí nohy mám a tak se nabízelo vyzkoušet fintu opačně, zvednutím do vzduchu si končetinu ohřát. Vypadala jsem jako odpočívající plameňák, v růžovém oblečku, místo zobáčku vystrčený větší nosánek,  zvednutá noha a očička mrazem pěkně kulatá.

Prokrvující cvičení jsem zdokonalila  poklepáním kotníků. V okamžiku, kdy začal ve stanici brzdit autobus, jsem radostí kopla příliš prudce a podrazila si nohy, práskla sebou na zem a zůstala ležet neschopná jakéhokoliv pohybu. Ležela jsem na boku, ruce uvězněny v kapsách, bundičku utaženou jako svěrací kazajku, a před očima šedé nebe. Slyšela jsem vrnět motor, pokřiky cestujících vybízející k urychlenému nástupu, a když mizela naděje na odvoz do práce, konečně jeden z cestujících pochopil situaci. Postavil mě na nohy, vyndal  ruce z kapes a otřesenou pádem nastrkal do autobusu. V teple bylo dobře a trápení byl konec. Nebyl!

Vešla jsem do kanceláře, kde v neuvěřitelné zimě seděla za stolem kolegyně oblečená ve vaťáku, rukavicích, ruské ušance natažené přes uši a pečlivě zavázané pod krkem. Vybavení neslo evidentní znaky zásob civilní obrany. Začala ječet, že chce jít okamžitě domů, protože nějaký blbec nechal přes noc otevřené okno. Nepřiznala jsem se.

 

 

 

 

Můj příběh sníh zima
Autor: Redakce
Hodnocení:
(3.3 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Úsměvné, když člověk jen čte, v reálu je to drsné, když námi prostupuje zima, to je pak doba, než člověk rozmrzne.
Zdenka Jírová
Nevhodné oblečení do nepohody mají většinou ti, kteří se spoléhají na své vytopené autíčko s tím, že ten kousek cesty z auta do kanceláře vydrží. To samé dělá má dcera. Když vznikne problém s autem, klepou se zimou a plní pak čekárny lékařů.
Hana Rypáčková
Vloni jsem odhazovala sníh a poctivě odnášela na trávu, abych vyjela. Šla jsem se domů převléknout a zatím odhazovali řidiči vedlejších aut a neodnášeli sníh. Projela rolba a já skoro brečela. Musela jsem odhazovat znova. Nevím, proč vůbec mám ráda sníh. Když to čtu, je to zábavné....
Eva Mužíková
Není nic horšího, nežli horkokrevná a zimomřivá kombinace kolegyň v jedné kanceláři. Já měla vždy štěstí, že jsem sídlila v kanceláři sama, ale znám několik takových případů... vyhrává silnější osobnost:((((( Janin příběh, úsměvně napsaný jsem si ráda přečetla, tolik problémů v jeden den se mohlo stát snad jen ve špatném scénáři. Pobavila jsem .
Alena Várošová
Hezký mrazivý článek líbil se mi,skvělé.
VANDA Blaškovič
Zimaaaaa..... brrrrrrrrrrrr...ale tohle hřejivé...:)
Zuzana Pivcová
Pobavila jste mě, ale zároveň jsem si uvědomila, že už opravdu nastává zima. Sice už nepraktikuji roztápění v kamnech a nezažívám dojíždění, kdy ranní autobus nepřijel, protože nenastartoval, ale i tak není mráz, kluzké chodníky a neodklizený sníh v Praze před 6 ráno nic příjemného. A k tomu ještě kolegyňka, která je horkokrevná a neustále větrá oknem i dveřmi. Takže na ten vaťák u mě možná také dojde.
Eva Balúchová
Z vašeho článku mě až "mrazí".Přiznám se,že dnes při pohledu z okna jsem si řekla,že být v důchodu je fajn.Po celé zahradě ležel na trávě první mráz.
Hana Šorejsová
Jano, článek mne pobavil a zasmála jsem se, podobné znám také, prima a díky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.