Kouzlo časů minulých: neobyčejný pouhý potok
Ilustrační foto: pixabay.com

Kouzlo časů minulých: neobyčejný pouhý potok

14. 11. 2020

Naši zahradu obtékal potok. Jmenoval se Loučka. Nebyl nijak velký, ale když se po průtrži mračen rozparádil, třeba v roce 1942, mohli jsme jezdit po zahradě na trokách. Jinak byl ovšem klidný, nehlučel, semtam tůňka, ale jinak voda po kolena.

A v ní plno ryb, hlavně pstruhů, ale nechyběli ani hrouzci, okouni a jelci.
 
Z chalupy bylo k potoku třicet metrů, tekl v hlubokém úvoze a byl eldorádem mého ranného mládí. Ve vysokém břehu jsme hloubili v jílovité zemině pece a v nich "vařili" rybí polévku, jindy "odstřelovali" v ohni ostré patrony z války, nebo pekli brambory. Potok byl rybářům s povolenkou přístupný, později z něj spolek udělal chovný potok. Pro nás kluky neplatilo ani jedno, ani druhé. Lovili jsme do ruky i na udici a pokud si pamatuji, nikdy jsme nebyli přistiženi. První udice sestávala z háčku, vyrobeného z ohnutého špendlíku, maminčiny černé nítě na přišívání knoflíků, olůvka, které jsme vybrali ze závaží na lustru (pamatujete na ono "vejce", které zavěšeno na dlouhé elektrické šňůře umožňovalo přesouvat žárovku i po místnosti?) a lískového prutu. Její nevýhodou bylo, že háček ze špendlíku neměl zpětné ostří a tak jakmile pstruh zabral, musel se rychlým trhnutím vlastně vyhodit až na břeh. Podařilo se to tak napůl.
 
Do eldoráda patřilo i koupání v tůni, která byla velká jako malý dvorek pro slepice a přece jen jsem z ní vytahoval bratra za vlasy, když polykal vodu a marně plácal rukama. Lození po stromech nad potokem bylo obvyklé dotud, než jsem do něj z nějakých šesti metrů spadl přímo na hlavu a způsobil si tržnou ránu. V onom místě mám dodnes jízvu a pokud se týká intelektu, to nechávám na vás.

Velkým dobrodružstvím byl noční výlov pstruhů pro líhně. Přijela skupina rybářů, nechali si u nás kádě a flašku slivovice, polt špeku a čerstvý chleba neopoměli vzít ssebou. Měli také samozřejmě potřebný vercajk: sítě tvarem jako podběrák, jenže větší, gumové holinky až po pás, tyče na šťourání pod břehem, bandasky na pstruhy a hlavně karbidové lampy. Karbid smrděl, ale lampy svítily jako slunce v pravé poledne (zkoušel jsem to s baterkou, ve které byly dvě ploché baterie značky Palaba, ale kde chtěla ležet).

Výlov začal tak, že si tři rybáři nazuli gumáky, jeden vzal lampu, druhý šťouradlo a třetí síť. Zbylí dva poponášeli bandasky. Postupovalo se po proudu: první šel rybář se sítí, druhý s lampou a oba čekali, než šťourač vytlačí pstruhy z podbřehu. Lampa svítila naplno do vody a pstruh, který se ukázal v plném světle ustrnul, jako by do něj uhodil blesk. Ani se nehnul. A to už byla práce pro síťaře, který jej nabral do sítě a pokud jich bylo několik, hned vysypal do bandasky. Paráda. Nelžu, těšili jsme se na tuto podívanou už od konce léta a myslím, že to byl nejhezčí můj zážitek každého podzimu.
Potok teče dodnes. Je v něm méně vody, ale k odchovu pstruhů slouží nadále. Karbidové lampy zmizely a nahradily je elektrické agregáty. Zahrada zůstala, jen chalupa vzala za své a z ní se všichni rozutekli do světa, tak jak už to bývá. Jen rodiče odpočívají opodál.
Kouzlo časů minulých
Hodnocení:
(5 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Puchalská
Četla jsem tuto krásnou vzpomínku poprvé a moc se mi líbila. Děkuju za opětovné zařazení.
Jitka Hašková
Krásné vzpomínky. Vyvolalo to moje vzpomínky, když jsem s babičkou jezdila k tetě do Černošic a s dětmi chodila do lesa, kde jsme chytali raky. Samozřejmě jsme je pouštěli zpátky . Bylo jich tam hodně, skoro pod každým kamenem nějaký byl.
Eva Mužíková
Takovéhle vzpomínky mám moc ráda. U nás tekla řeka Ploučnice, ale ještě to byl maličký potok. Ten nám také skýtal spoustu prostoru pro dětskou zábavu...
Hana Nováková
Krásné životní vzpomínání
Zuzana Pivcová
Uteklo 6 let od zveřejnění Vašeho vzpomínkového článku. Ráda jsem si znovu přečetla, jak to bývalo, přece jen jsem o nějaký rok mladší a navíc jsem nebydlela na venkově.
Jana Šenbergerová
Vyprávíte poutavě, ráda jsem si vaši vzpomínku přečetla znovu.
Soňa Prachfeldová
Krásné vzpomínání, tehdy mi článek unikl a novější nejsou. Přeškoda.
Martina Růžičková
Krásné vzpomínkové vyprávění.
Daniela Řeřichová
Hezká vzpomínka. Voda je fenomén.
Zuzana Pivcová
Čistý, bystrý potok má pro mě snad ještě větší kouzlo než řeka, která je většinou už zasažena civilizací. Moc hezky vyprávíte.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.