Retropříběh Miroslava Štorcha: Seskoky na padáku z Anduly
FOTO: archiv Miroslava Štorcha

Retropříběh Miroslava Štorcha: Seskoky na padáku z Anduly

2. 1. 2017

Těsně před Vánoci nás zaskočila zpráva o úmrtí pana Miroslava Štorcha, který patřil k přispěvovatelům portálu i60. Mirek byl sportovcem tělem i duší, což mimo jiné potvrzoval i svými články na i60 či na svém blogu na idnes.cz. Ovšem nebyl to jen sport, o kterém rád psal. Například přišel s nápadem nové rubriky Diskotéka pro starší a pokročilé, v níž vzpomínal se čtenáři na staré české šlágry. Připomeňme si jeden z příspěvků pana Miroslava Štorcha, který popisuje jeho aktivní život. Mirku, budiž ti země lehká!

Těsně před Vánoci nás zaskočila zpráva o úmrtí pana Miroslava Štorcha, který patřil k přispěvovatelům portálu i60. Mirek byl sportovcem tělem i duší, což mimo jiné potvrzoval i svými články na i60 či na svém blogu na idnes.cz. Ovšem nebyl to jen sport, o kterém rád psal. Například přišel s nápadem nové rubriky Diskotéka pro starší a pokročilé, v níž vzpomínal se čtenáři na staré české šlágry. Připomeňme si jeden z příspěvků pana Miroslava Štorcha, který popisuje jeho aktivní život. Mirku, budiž ti země lehká!

Redakce

 .

Prudký proud vzduchu nafoukl tvář našeho trenéra parašutismu, který vykoukl otevřenými dveřmi ze starého dvojplošníku AN-2 zvaného Andula.  Díval se kam dopadla papírová stuha zvaná fléra, aby bylo vidět kam vítr odnese naše padáky. Letěli jsme  ve výšce 700 metrů nad letištěm v Hořicích u Ostroměře.. Napjatě jsme čekali na jeho pokyn, abychom poprvé v životě vyskočili z letadla v rychlosti 200 km/h s padákem do prostoru. Docela jsme se těšili na pěkný zážitek.

Moje fotografování v letadle

Pak to šlo ráz na ráz. Kabina letadla se otřásala rachotem ruského leteckého motoru.Vstali jsme a šli pomalu k otevřeným dveřím s padáky na zádech připojených karabinou k lanu v kabině. Jako fanda fotografování jsem dělal snímky těsně před seskokem. Když kamarádi vyskočili na pokyn trenéra, tak jejich těla odletěla dolů pod letadlo a lano stáhlo vak jejich vrchlíků - jejich padáky se otevíraly jako bílé květy nad zelenou krajinou. Fotoaparát Exa jsem strčil do kapsy a zatáhl zip. Pravou rukou jsem držel podle pokynů lano připojené k padáku. Kdyby bylo v levé ruce u hlavy, tak by došlo k úrazu.

První seskok z letadla

Pak jsem vyskočil z letadla jak jsem byl připravený z výcviku. Lano připojené v kabině u stropu zůstalo plápolat za letadlem a nade mnou se otevřel bílý vrchlík padáku s malým otvorem uprostřed. Ruský dvojplošník AN-2 hřmotně letěl ode mne pryč a rozhostilo se příjemné ticho. Měl jsem pocit, že letím zavěšený pod nějakým balónem. Vzduch tiše šuměl a padák jak se říká dýchal. Mohl jsem se v klidu rozhlížet po krajině jako z rozhledny vysoké 500 metrů. Najednou jsem uviděl vpravo pode mnou kamaráda, který vyskočil dříve a nadšeně na mne pokřikoval : "To je paráda."  Mávali jsme na sebe a ukazovali dolů, kde přistávali na letišti ostatní. Protože jsem byl těžší, tak jsem klesal trochu rychleji a přistával jsem dříve. Zatáhl jsem levou rukou za řídící kolík padáku a ten pomalu začal zatáčet vlevo, abych se ve vzduchu nesrazil s kamarádem. Velká plocha letiště se pomalu přibližovala a nikde nebyla žádná překážka - strom, dům, elektrické vedení nebo rybník. Srazil jsem obě nohy k sobě a připravil se na doskok. Náraz chodidel v pohorkách na tvrdou trávu letiště byl dost prudký. Měl jsem pocit, že jsem dostal přes chodidla  ránu nějakou tvrdou tyčí. Nesvalil jsem se do předepsaného parašutistického kotoulu, abych náraz rozložil. To byla asi ta chyba. Zůstal jsem udiveně stát a byl jsem spokojený, že jsem už na zemi.

Sbalil jsem padák a začal fotografovat ostatní přistávající kamarády. Fotografie je v galerii. Byl už červnový večer v roce 1973 a málo světla.

Další seskoky

V dalších dnech jsme skákali padákem mimo letiště i z větších výšek 800 a 1000 metrů do terénu. Bylo daleko příjemnější dopadat na měkká zoraná pole než na tvrdé letiště. Všichni jsme se vrátili z kurzu bez komplikací.

--------

Kdysi jeden moudrý muž říkal : "Dítě se narodí a nikdo neví co z něj bude. Jestli vědec nebo cirkusák." Stejně tak to nevíme u našich vnoučat nebo u jiných dětí, se kterými se setkáváme.

Sen o pilotování letadla

Když jsem byl malý, tak mým snem bylo stát se pilotem dopravních letadel. Ale netušil jsem, že tehdy bylo v Československu možné získat pilotní průkaz jen ve Svazarmu na větroně a pouze z armády odcházeli někteří vyškolení piloti ze stíhaček po  přeškolení k dopravním letadlům v Československých aeroliniích. A tak jsem se pilotem nestal. Nechtěl jsem nastoupit dobrovolně do armády. Do stíhaček jsem byl stejně moc vysoký.

Menší úrazy při para výcviku

Pak jsem měl možnost na vysoké škole projít jeden rok  teorií a parašutistickým výcvikem, pod vedením reprezentačního trenéra pana Vejvary. V galerii přidávám pár digitalizovanách černobílých snímků z výcviku a seskoků na kurzu v roce 1973 u Hořic. Užili jsme si plno legrace, i když občas došlo k menším úrazům. Například kamarád se odrazil na zemi do trenažéru seskoku tak nešikovně, že si rozsekl obočí o ocelovou kladku s lanem. Naštěstí jen málo. Říkali jsme, že pokřtil trenažér vlastní krví. Na ošetření zranění stačily v nemocnici čtyři stehy. Menší odřeniny a modřiny jsme ani nepočítali.

Epilog  -  Humorné příhody

1. Nejmenší studentka gymnastka Květa měřila jen 160 cm a byla také nejlehčí ze všech.. Když si vzala na záda zabalený padák, tak jí téměř nebyla vidět hlava a říkali jsme jí - padák s nožičkami. Když přistávala na letišti, tak se dostala  s padákem nad betonovou plochou do stoupavého horkého proudu vzduchu a začala zase stoupat. Kopala nožičkama a volala " Já chci dolůůů. " Proletěla mezi dvěma topoly a dopadla kousek od náspu železniční trati u letiště, kde preventivně zastavil malý motorový vlak, aby nepřejel parašutisty padající z nebe.

2. Nejvyšší a nejtěžší studentka jménem Alena naopak na padáku rychle klesala a přistála mimo letiště na poli, kde byly pěstovány obrovské kedlubny odrůdy jménem Gigant. Pak nám říkala, že se o kedlubny docela potloukla. S úsměvem nám říkala. Co kedlubna to modřina.Věřili jsme jí to. Ale nekontrolovali jsme modřiny osobně.

3. Náš kamarád Sváťa naopak vyskočil z letadla jako profesionální paragán hlavou napřed a s nohama za sebou. Obdivovali jsme ho na zemi, že nám předvedl takový seskok. Udiveně se na nás podíval a sarkasticky dodal :   " Vy volové já jsem zakop´."

O tom klukovi jsem už tady na i60 napsal jiný článek. Rádi  na parašutistický kurz vzpomínáme i po čtyřech desítkách let.

 

Zapátrejte ve svých albech, vyberte ty nejkrásnější fotografie a sestavte z nich svůj "Retropříběh". Tři nejzajímavější retropříběhy oceníme velkokapacitními flashdisky. Pravidla soutěže s názvem "Můj retropříběh" najdete zde

 

 

retropříběh
Hodnocení:
(5 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Milada Vejvarová
Zdravím pane Štorchu, s manželem jsme si se zájmem přečetli Váš příspěvek a prohlédli fotografie. Můj manžel, Bořivoj Vejvara, si na Vás dokonce pamatuje, jakož i na některé další aktéry, přestože mu jich "prošly rukama" stovky. V lednu příštího roku oslaví osmdesátiny a těší se stále dobrému zdraví. Totéž přejeme i Vám.
Zdeněk Huspek
Tvrdím jedno - každý, kdo má možnost cestovat do málo navštěvovaných míst anebo se zabývá nějakou málo obvyklou činností, měl by fotit! To se v tomto případě povedlo stoprocentně, blahopřeju. Na skákání padákem jsem taky pomýšlel, ale nějak k tomu nedošlo a tak jsem si tento příběh rád přečetl.
Soňa Prachfeldová
Musí to být velký adrenalin, pěkný příběh z Vašeho života.
Miroslav Štorch
Nejvíce se mi líbí retropříběh - Legionář paní Vávrové, protože to je popsaný velký úsek života jednoho člověka v souvislosti s ostatními lidmi v I.světové válce a dokonce až dlouho po ní - než se vrátili domů. Složitá doba a náročné osudy. Také jsme měli jednoho legionáře v příbuzenstvu a poškodilo mu to zdraví. Můj retro-příběh je jen jeden týden v době míru. Naštěstí jsme žádnou válku nezažili.
Hana Šorejsová
Mirku, Váš retropříběh je jeden nejhezčí, je to jakoby jste skákal "včera" , moc hezky napsané. DÍKY, povedlo se Vám to!
Růžena Antlová
Sportovec v každém směru . Pěkný retropříběh.
Miroslav Štorch
Dnes už se pořádají kurzy pro veřejnost a může si skočit padákem kdo chce, ale musí projít krátkým výcvikem a letadlo mají stejné - video http://www.youtube.com/watch?v=2omFMUxavDU Pěkný záznam seskoku a letu padákem je tady - 2:32 min https://www.youtube.com/watch?v=Mlyt223eEJI&list=UUV4dfYvHdXyzxdB4c1HgPVg
Marie Magdalena Klosová
Vy jste už taky zkusil ve svém životě ledacos.Tak pokračujte,je to fajn.
Miroslav Štorch
Dnes už se pořádají kurzy pro veřejnost a může si skočit padákem kdo chce, ale musí projít krátkým výcvikem a letadlo mají stejné - video http://www.youtube.com/watch?v=2omFMUxavDU Pěkný záznam seskoku a letu padákem je tady - 2:32 min https://www.youtube.com/watch?v=Mlyt223eEJI&list=UUV4dfYvHdXyzxdB4c1HgPVg
Eva Mužíková
Pane Štorch, velmi se mi Váš článek líbí, úsměvné příběhy jsou v něm jako třešnička na dortu. Na tandemový seskok bych neměla odvahu, ale vzhledem k nevyzpytatelnosti nápadů mých drahých příbuzných, nikdy neříkám nikdy. Třeba mi jej dají jako dárek k osmdesátým narozeninám. . :)))

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.