Tolik se toho už napsalo o Japonkách, které nikdy nepoznaly lásku, že se zapomnělo na jejich nešťastné protějšky, na panice zralého věku. Tento jev je přitom v zemi vycházejícího slunce velmi rozšířený. „Nikdy jsem neměl přítelkyni. Nikdy. Ne že bych neměl zájem. Mám ženy rád. Nejsem ale schopen si nějakou najít,“ svěřuje se jednačtyřicetiletý Takaši Sakai.
Sakai (což není jeho pravé jméno) připouští bez uzardění, že nikdy nespal s ženou a že neví, jak o své panictví přijít. Do vykřičeného domu ho nikdo nedostane.
Podle japonského Národního výzkumného ústavu pro populaci je v zemi čtvrtina třicetiletých mužů panici. Jejich podíl v letech 1992 až 2010 vzrostl o tři procenta. Naopak podíl třicetiletých Japonek, které zůstaly pannami, od roku 1992 citelně klesl: v roce 2010 jich bylo 25 procent, ale ještě v roce 1992 přes 40 procent.
Ztracená sebedůvěra
Srovnatelné mezinárodní statistiky téměř nejsou k dispozici, přesto se zdá, že se Japonci vyznačují méně aktivním sexuálním životem než obyvatelé jiných průmyslově vyspělých zemí. Podle studie z roku 2010 přišlo o panenství či panictví do dvaceti let sotva 30 procent Japonců, zatímco Němců to bylo přes 80 procent.
Vědci hledají příčiny především v ekonomice. Když na začátku 90. let v Japonsku splaskla takzvaná finanční bublina, nastala "dvě ztracená desetiletí". „Mnoho japonských mužů zřejmě s ekonomickým poklesem ztratilo sexuální sebedůvěru,“ soudí expertka na otázky manželství Joko Itamotová.
Další expert Šingo Sakacume poukazuje na soudobý paradox: sex je v Japonsku všudypřítomný, na ulici, v televizi, v komiksech manga, ale seriózně se o něm nehovoří. „Dnes není v Japonsku kde se naučit sexuálně žít, navázat milostný vztah či vstoupit do manželství,“ upozorňuje.
Sakacume pracuje pro nevládní organizaci Bílé ruce, jejímž cílem je pomáhat obětem sexuálního zablokování, zejména handicapovaným, vyjadřovat vlastní sexualitu. „Lidé s potlačenou sexualitou jsou ve společnosti nesmělí,“ konstatuje. Proto založil Virgin Academia, která nabízí zejména program konferencí o partnerských vztazích a o manželství.
Duševní utrpení
Dříve společnost sama regulovala nabídku a poptávku, pokud jde o manželství prostřednictvím přísných a ritualizovaných mravních kodexů. „Dnes je na každém, aby si sám našel partnera,“ konstatuje Sakacume.
Takaši Sakai se do Virgin Academie přihlásil a chodí na kurzy kreslení, kde na odhalených modelkách objevuje ženskou anatomii. „Při první lekci jsem byl jako omráčený. Jejich těla jsou neuvěřitelně krásná. Zjistil jsem, že je mnoho rozličných tvarů poprsí a dokonce i pohlavních orgánů,“ říká nadšeně.
Sexuální nevinnost však může vést k nekonečnému duševnímu utrpení. To je případ architekta, jemuž bude brzy 50 a dosud je panicem. Vysvětluje, že "není na flirtování". Nenavštěvuje bary s hosteskami, nikdy se nedívá na pornofilmy. Dvakrát se v životě zamiloval, ale v obou případech mu to zlomilo srdce. „Ztratil jsem hrdost, ale také všechny důvody k životu,“ svěřuje se. Při každém rozchodu zhubnul o deset kilogramů.
Takaši Sakai přistupuje k životu filozoficky. „Není třeba být pesimistou. Na panictví se koneckonců neumírá,“ utěšuje se.
